V záplavě talentů na Turnaji pěti zemí v Brně a Přerově se divák kolikrát neorientoval, jedno jméno ale přeci jen přitahovalo pozornost hned na první dobrou. Jake Pivonka, kapitán amerického výběru. Jasně, to příjmení... Je to on, syn Michala Pivoňky, držitele zlaté medaile z mistrovství světa 1985 a jedné z největších legend Washington Capitals.
Syn českých emigrantů ochotně svolí k rozhovoru a ze začátku zkusil odpovídat česky, po pár slovech však přešel do angličtiny. „Když jsem byl malý, snažili se na mě rodiče mluvit česky, ale není to nic moc,“ omlouval se s úsměvem.
Chvála se na něj hrne ze všech stran, v očích skautů je jedním z favoritů draftu 2018, on sám se však do NHL příliš nehrne. Velká naděje amerického hokeje má, stejně jako řada jeho předchůdců, namířeno na univerzitu. Těžko se ubrání srovnání s tátou, který také nastupoval na pozici centra. Laťku má vysoko. „Jednou bych chtěl být jako on,“ přeje si.
Je pro vás něčím zvláštní, že turnaj probíhal v Česku?
„Je to jiné než obvykle. Mám tady většinu rodiny, na zápasy se chodí dívat babička s dědou, přijdou i bratranci a sestřenice. Naposledy jsem byl v Česku v roce 2013, ale je to v podstatě můj druhý domov, takže jsem moc rád, že zde můžu být.“
Zkoušela vás rodina někdy přemluvit, abyste reprezentoval Českou republiku?
„Odmalička jsem vyrůstal ve Spojených státech, navíc moji rodiče získali americké občanství ještě dříve, než jsem se narodil a mohl mít dvojí občanství. Bylo by zajímavé nastupovat za jinou zemi, ale mým cílem je reprezentovat USA, proto jsem také tady.“
S tátou Michalem, hvězdou československého hokeje, se bavíte o hokeji doma hodně?
„Samozřejmě, hokej je u nás hlavní téma. Když mi bylo šest nebo sedm let, začal mi postupně předávat své zkušenosti, což mě velmi obohatilo. Snažím se usilovně trénovat, abych mohl být jednoho dne jako on. Pokud by se mi to povedlo, znamenalo by to pro mě opravdu hodně.
Momentálně jste součástí USNDTP (národní tréninkový program pro rozvoj mladých hokejistů), což je výběr 22 nejlepších hráčů z celých Spojených států. Jakým způsobem probíhá výběr hráčů do týmu?
„Nejdůležitější je období mezi čtrnáctým a šestnáctým rokem věku, kdy vás a vaši hru sleduje řada skautů. Pokud jste dobrý, dostanete pozvánku na dva nebo tři kempy, na nichž vás trenéři a skauti hodnotí podle toho, jak se chováte na ledě i mimo něj.“
Během roku hrajete juniorskou USHL, kde nastupujete proti hráčům, kteří jsou až o tři roky starší. Není to někdy problém?
„Je to výzva. Soupeři jsou starší a mají více zkušeností než my, musíme se jim vyrovnat chytrostí a rychlostí. Právě tyto zápasy nám ale pomáhají se zlepšovat a nabírat zkušenosti, které pak zúročíme na mezinárodní scéně proti stejné starým klukům.“
Už dva roky máte ústní dohodu s univerzitou v Notre Dame, za niž byste měl od léta 2018 nastupovat. Proč jste se rozhodl jít touto cestou?
„Je to takový mezistupeň mezi juniorským a dospělým hokejem, navíc univerzitní NCAA je kvalitní soutěž. Ale není to jen kvůli hokeji. Ne každý se dostane do NHL, může přijít zranění, a co potom? Díky vzdělání máme větší šanci najít uplatnění i poté, co skončíme s hokejem.“
V červnu 2018 vás ale čeká také draft. Je nějaká šance, že nakonec zamíříte rovnou do NHL?
„Asi ne, momentálně jsem rozhodnutý jít na vysokou.“
Táta by vás nechtěl vidět v NHL dřív?
„Táta mě podporuje ve všem, co chci já. Samozřejmě, bavili jsme se o tom a i on souhlasí s tím, že jít na vysokou je dobrý nápad, je to určitá pojistka. A navíc podle lidí, s nimiž jsem se o tom bavil, je studium na vysoké škole skvělou zkušeností, kterou bych nerad promarnil.
A máte nějaký vysněný tým v NHL?
„Asi nemám žádný konkrétní, ale bylo by skvělé zahrát si za některý z týmů Original Six… možná Chicago.“
Capitals vás nelákají?
„Určitě by bylo zajímavé navázat na tátovy úspěchy, ale raději bych šel vlastní cestou, pokud bych si mohl vybrat. Ale samozřejmě by bylo skvělé dotáhnout to do NHL, bez ohledu na to, v kterém týmu bych nastoupil.“
