Představovat se v kabině nemusel, i když je to pro něj první trenérská štace. Bývalý obránce Marek Židlický, mistr světa z roku 2005, je společně s Radkem Bělohlavem novým asistentem trenéra Aloise Hadamzcika u národního týmu do 18 let. „Mám pocit, že bych měl něco vrátit českému hokeji, který mi dal strašně moc. Jsem tady kvůli klukům, abych jim pomohl,“ říká.
V reprezentačním výběru U18 bude mít na starosti obránce. Během prvního srazu v Kravařích je Marek Židlický na trénincích na ledě pečlivě sleduje, probírá s nimi detaily, věnuje se jim při speciálních cvičeních. Při závěrečném bagu se nezdráhá s vervou zapojit do kombinací. „Jsem furt hravý. Jako všichni hokejisti, pořád soutěživí,“ usmívá se někdejší dlouholetý bek NHL.
Máte před sebou novou kariéru, co vás k ní zlákalo nebo zlomilo?
„Nemuselo mě nic lámat, dětem jsem se trenérsky věnoval už v době, kdy jsem ještě hrál aktivně hokej. Trénování mě vždycky bavilo a baví a jsem tady proto, že mi Lojza (Hadamczik) volal, jestli bych mu dělal asistenta u osmnáctky. Mám pocit, že bych měl něco vrátit českému hokeji, který mi dal strašně moc. Jsem tady kvůli klukům, abych jim pomohl. A budu se snažit, abych jim nějakým způsobem své zkušenosti předával. A pomáhal jim.“
Bylo to pro vás těžké rozmýšlení?
„Ne, nebylo. Spíš bylo třeba skloubit dojíždění na turnaje a soustředění.“
S rodinou bydlíte v New Jersey. Jak to máte pro potřeby národního týmu vymyšleno?
„Budu dojíždět. Mám tam ještě nějaké povinnosti, tak to musíme skloubit. Tady je teď širší výběr, pokud bude někdo z kluků během sezony v zámoří, budu s nimi v kontaktu. Uvidíme v průběhu sezony a podle situace. Kdyby bylo třeba někam zajet se podívat a tak.“
Jaký tým vlastně v New Jersey trénujete?
„Spíš pomáhám, teď budu mít na starosti patnáctileté, šestnáctileté kluky. Je to mimo organizaci Devils, klub nemá svou mládež jako třeba tady Slavia nebo Sparta. Ti kluci jsou na začátku, baví mě jim pomáhat. Pokud jim mohu trošku svých zkušeností předat, budu z toho mít radost.“
V kariéře jste platil za ofenzivního a kreativního obránce, podobné typy v hokeji teď obecně chybějí. Jak je vychovat?
„Kluci jsou šikovní, vidím je i tady na kempu. Je ale hodně brzo o tom mluvit, mají sedmnáct let, všechno teprve před sebou. Mění se sezonu po sezoně, za rok někdo může vyskočit úplně neuvěřitelně a naopak. Musí být zdraví, musí hrát v klubech kvalitní soutěž a kvalitní zápasy. Od toho se pak všechno odvíjí. Obecně je to všechno dnes hlavně o rychlosti. To vidíte i v NHL.“
Jak se na takovou hru kouká vám, když není občas poznat, jestli je u puku útočník nebo obránce?
„Líbí se mi to hrozně moc. Útočník počítá, že od obránce dostane podporu. Nejen v založení, ale i v útoku. Koukal jsem třeba na Švédy, tam opravdu v některý moment nerozeznáte obránce od útočníka a naopak. Tahle ofenzivní hra, když beci jen nestojí na modré, se mi líbí. A je dobře, že se to zapracovává už i v mládežnických kategoriích. Aby to nebylo jen tak, že když někdo špatně bruslí, tak se dá na beka.“
Dá se tedy podobný styl čekat i od nově se rodící osmnáctky?
„Bavili jsme se o tom a budeme chtít, aby všech pět hráčů hrálo pospolu, měli pohyb a nestáli jen na modrých. Aby útočníci mohli obránce využívat, to je moderní hokej. Těžko se to brání, najednou se vám ze třech útočníků a dvou obránců stanou čtyři útočníci a pro soupeře je to fofr.“
