Štěbeták přišel o MS U18 i draft NHL: Neberu to jako konec. Co řešil s krajanem?
Na jaře měl být jedničkou reprezentační osmnáctky na šampionátu v USA, místo toho bojoval v play off juniorské WHL. Okolo možného příletu Ondřeje Štěbetáka s parťákem Maxem Pšeničkou panovaly velké zmatky, nakonec vyhrály klubové povinnosti. „Snažil jsem se od toho co nejvíc distancovat, moc to neřešit. Byl jsem připravený si případně sbalit věci a odletět do Texasu, nebo být připravený na každý zápas Portlandu,“ ohlíží se dnes člen národního týmu do dvaceti let.
Podobná situace se stala od roku 2010 teprve podruhé. Na draftu do NHL neuspěl ani jeden český brankář, zklamaný odcházel i talentovaný Ondřej Štěbeták, přestože se v žebříčcích před výběrem objevoval. „Všichni čekali, že bych mohl být draftovaný, a nakonec to neklaplo. Já to ale neberu jako konec nebo něco špatného. Naopak, můžu to použít jako motivaci do další sezony,“ říká osmnáctiletý gólman.
Přesto to musela být kaňka na jinak vydařené sezoně, ne?
„Samozřejmě, očekávání byla velká. Teď už ale vím, co NHL týmy budou chtít, a udělám všechno pro to, aby se to letos povedlo.“
Co budou chtít?
„Určitě chtějí, aby byl gólman konzistentní, aby v něm viděli budoucnost. Zvlášť gólmani dozrávají později. Já měl sezonu hodně nahoru dolů. S počtem zápasů, které jsem měl, navíc první rok v Americe, se to asi dalo čekat. Trenéři v Portlandu počítali, že to tak může být, ale pořád mi věřili. NHL týmy to možná viděly jinak a chtěly mi dát ještě rok, aby se přesvědčily, jaký jsem. Chci jim ukázat, že na to mám.“
Koukáte už směrem k dalšímu draftu?
„Neřekl bych, že k tomu nějak koukám. Řekli jsme si i s trenéry v Portlandu, agentem a rodiči, že to nechceme mít tak, aby celá sezona směřovala k tomu, že chci být draftovaný. Ne, soustředím se, aby se nám dařilo v Portlandu. Tým budeme mít zase o něco lepší než letos a už teď bylo play off poměrně úspěch na to, jaká byla očekávání před sezonou. Teď budou očekávání ještě vyšší. Řekl bych, že máme nejvyšší cíle. Můj cíl je pomoct Portlandu, abychom vyhrávali.“
V Portlandu jste odchytal první sezonu. Ohlížíte se za ní v dobrém?
„Nabral jsem strašně moc zkušeností. Byla to určitě velká změna jak v životě, tak na ledě. Jsem rád, že jsem mohl nabírat zkušenosti a že mi trenéři dali důvěru chytat tolik zápasů. Chci na tom stavět, využít všechny zkušenosti a mít o to lepší sezonu.“
Česká juniorka a WHL? Za rozdíl jsem rád
Nakonec jste zasáhl do 47 zápasů. Věděl jste dopředu, že dostanete takový prostor?
„Když mě Portland draftoval, říkali mi, že bych měl šanci dostat se na pozici jedničky. Věděl jsem, že šance bude, ale nic nebylo jistého. Musel jsem si to vydobýt. Měl jsem štěstí, že s druhým gólmanem jsme výborní kamarádi. Za něj jsem byl rád, že jsme si pomáhali a nedělali si žádné naschvály. Byli jsme skvělá dvojice. Pak už mi trenéři začali víc věřit, dostával jsem zápasy a jsem za to rád.“
Bylo dobré rozhodnutí odejít do zámoří?
„Určitě. Kdybych se mohl vrátit zpátky, nic bych neudělal jinak a šel bych do Portlandu.“
Sedl vám život v Severní Americe?
„Mně se tam líbí, Portland mám rád. Už se těším, až se vrátím zpátky. Mám skvělou billet rodinu, která se o mě stará, jsou skvělí lidi. Na to mám opravdové štěstí. I se všemi spoluhráči jsme si sedli, jsme kamarádi. To taky hodně pomáhá, když jste v novém prostředí. Už se těším, až se tam vrátím.“
V průběhu sezony přišel do Portlandu i obránce Max Pšenička…
„Bylo to výborné. Přišel někdy na konci ledna, ale už v listopadu jsme ho získali trejdem s Kelownou a už tehdy se mě trenéři ptali, jestli ho znám a myslím si, že by nám mohl pomoct. Doporučil jsem ho a byl jsem za něj rád. Pak už jsme si hodně psali a říkal jsem mu, ať přijde, že je tam skvělé zázemí a může ho to určitě posunout. Byl jsem moc rád, když přišel. Jsme skvělí kamarádi, navzájem jsme si hodně pomohli a v sezoně to bylo znát.“
Jaký byl rozdíl mezi WHL a českou juniorkou?
„Počet zápasů je velký rozdíl. Tam se hraje 68 zápasů základní části, plus cestování je velký rozdíl. Taky užší hřiště, hráči jsou rychlejší a silnější. Byl to opravdu velký rozdíl, ale jsem za to rád. Až se budu letos vracet zpátky, už na to budu zvyklý a nebude to pro mě nic nového. Očekávání budou ještě větší.“
Měnil jste nějak přípravu kvůli odchodu za oceán?
„Draft bývá vždycky až na přelomu června a července, do té doby jsem nevěděl, jestli půjdu, nebo ne. Dozvěděl jsem se to až po draftu, letos jsem to samozřejmě věděl od začátku. Do Česka jsem se vrátil na začátku května, dal jsem si dva tři týdny volna a od té doby trénuju na suchu v Jihlavě. Trénuju se svým kondičákem Danielem Šťastným, za to jsem rád. Poslední čtyři týdny jsem strávil s A týmem v Jihlavě, kde mě trénoval Lukáš Sáblík. Za to jsem taky rád, že mi dali šanci trénovat v Jihlavě.“
Došli jste do finále konference, ale vy jste kvůli tomu přišel o mistrovství světa do 18 let. Vnímal jste zmatek, který okolo vašeho možného příletu panoval?
„Snažil jsem se od toho co nejvíc distancovat, moc to neřešit. V play off záleží na každém zápase a přesně tohle by mě mohlo rozhodit. Řešilo to vedení Portlandu, agent a český svaz. Já se od toho opravdu distancoval, byl jsem připravený si případně sbalit věci a odletět do Texasu, nebo být připravený na každý zápas Portlandu.“
S Maxem Pšeničkou, který prožíval to samé, jste to probírali?
„Pobavili jsme se o tom a řekli si, že na to máme stejný názor. Pak si nás zavolali trenéři Portlandu a řekli nám, ať to vůbec neřešíme, že se o to oni postarají. Ať my jsme jen připravení nastoupit do dalšího zápasu. Ať neřešíme, jestli budeme hrát za Portland, nebo český nároďák.“
Osmnáctku jste teď vyměnil za dvacítku. Je to velký skok?
„Určitě. Poslední reprezentační start jsem měl na Hlinka Gretzky Cupu, teď je to zase něco jiného. Jsou tu nejlepší kluci z každé země, má to svoji kvalitu. Nedokážu přímo popsat, v čem to je jiné, ale v něčem jiné to bude. Kluci jsou šikovnější, rychlost bude asi podobná jako ve WHL. Ta je zase o něco tvrdší. Rozhodně je ale reprezentační hokej něco jiného, musím se do toho zase co nejrychleji dostat.“
V týmu jste nejmladší brankář. Už jste řešili, jakou roli budete mít třeba i směrem k MS?
„Ještě jsme se o tom s trenéry nebavili. Hodně bude záležet, jakou budeme mít sezonu. Šanci máme všichni stejnou. Každý o to bude chtít zabojovat. Já budu plnit na sto procent jakoukoliv roli, kterou dostanu. Budu chtít pomoct týmu vyhrát.“
