Kouč poslední zlaté dvacítky: Musí se změnit prostředí, chybí komplexnost

Když před devatenácti lety oslavovali trenéři Jaroslav Holík a Pavel Hynek juniorské zlato, přišla řeč i na budoucnost. „Dávali jsme si panáka a říkal jsem: Pane Holíku, dvacet pět let tady nikdo zlato nevyhrál, teď se to dvakrát podařilo, takže zase budeme dvacet pět let na zlato čekat?“ líčí Hynek. „Ne, Pavle, budeme čekat padesát let. Samozřejmě, pan Holík to tehdy řekl v nadsázce, ale trochu z toho mrazí. Na další zlato to teď opravdu moc nevypadá.“

Vzpomínáte na úspěšný šampionát často?
„Považuji se za člověka, který nežije ze vzpomínek, spíš koukám dopředu. Ale tohle byl tak silný zážitek, že si každý rok kolem Vánoc vzpomenu. Byl jsem mladý, teprve časem si člověk uvědomí, co se dokázalo. Každý rok se mě ptají, jestli už konečně prolomíme čekání. A já každý rok říkal, že máme dobré mužstvo a věřím, že to prolomíme. A uhrajeme medaili. Letos jsem to neříkal.“

Protože aktuální ročník není obecně až tak hokejově silný?
„Na takových akcích samozřejmě záleží na tom, jaký se zrovna sejde ročník. Ale když se na to koukám zpětně, tak za posledních deset let jsme měli jen dva opravdu silné ročníky. Ročník 1996 kolem Davida Pastrňáka a Jakuba Vrány, který byl stříbrný na mistrovství světa do 18 let. Tam jsem opravdu věřil, že medaili na dvacítkách udělají. Překvapilo mě, když se pak říkalo, že páté místo bylo jejich maximum. Ne, to bylo mužstvo na medaili. A silný byl i ročník 1988, který byl pro změnu na osmnáctkách bronzový. Pak bylo mistrovství světa do dvaceti let u nás v Liberci a Pardubicích a taky skončili pátí. A najednou se říkalo, že nám ujel vlak. Když jsou bronzoví v osmnáctce, tak jim za rok a půl vlak ujede tolik? To se mi nezdá.“

Když se vrátíme k současnému výběru, tak ten také dokázal v minulosti zabojovat a urvat úspěch. Na mistrovství světa do 18 let byl senzačně v semifinále.
„To ano, protože to měli postavené na opravdu top gólmanovi Dostálovi. To byl klíč k tomu, aby se uhrálo něco víc. Ale když se podíváte na letošní statistiky gólmanů, tak měli všichni kolem 86 procent úspěšnosti. I tento faktor nám vypadl. Na jejich obranu, je těžké chytat za horším týmem. Jediná statistika, kde jsme byli konkurenceschopní s širší špičkou, byla přesilovka. Jinak jsme byli ve všem sedmí a horší. Co mě překvapilo, byla špatná hra v oslabení. Tedy až na první zápas proti Rusům, tam to bylo výborné. Hra do obrany i oslabení, proti Rusku drželi systém. Ale celkově jsme na mistrovství v oslabení propadli.“

Zvyšuje se odstup od absolutní špičky?
„Nemám rád hlášky typu, že nám ujel vlak. To se říkalo už před deseti lety. Ale fakt je, že současný stav našeho mládežnického hokeje není dobrý. Je těžké pojmenovat, v čem všem zaostáváme. Když jsem se díval na tohle mistrovství a vidím konkrétně tento ročník, tak jsme zaostávali ve všem. Rozdíl je markantní. Když je u nás trošku šikovný hráč dopředu, tak zase neumí hrát do obrany. Nemáme komplexní hráče. Ale abych byl i pozitivní. Přístup, nasazení, bojovnost... To bylo maximální, to jim nejde vyčítat. Můžete říkat, že se to bere jako samozřejmost, ale kluci to odmakali. To si mohou říct se ctí. Po systémové stránce je ale špička dál – dopředu i dozadu.“

Jak komplexní a rozdílové hráče znovu vychovat?
„Strašně těžká otázka. Odpovím trochu zeširoka a z historie. Kritizuje se svaz, vedení, soutěže, protože jsou první na ráně. Ano, i na tom něco bude, ale problém s nevýchovou hráčů začal mnohem dřív. Tak patnáct, dvacet let nazpátek. A mohou za to generální manažeři klubů, kteří jsou v uvozovkách kapitáni průmyslu a určují směr. Manažeři seděli ve výkonném výboru svazu a všech statutárních orgánech, otevřeně říkali, že je pro ně lepší hráče kupovat než vychovávat. A to byl zásadní problém.“

V čem konkrétně?
„Spoléhali na to, že si koupí dva tři talentované kluky v regionálních klubech. Jenže zapomněli, že aby v regionu mohli hráče vychovat, tak tam musí taky nějak žít. A fungovat. V porevolučním období spadla spousta malých klubů na dno a už se nezvedly. Přírodní talenty, zdraví venkovští kluci, když to tak řeknu, najednou odtamtud nevycházeli. Tam to začalo, protože to takhle šlo ruku v ruce dál. Ano, generalita se obměnila, ale princip zůstal stejný. A najednou zjistíte, že nemáte kde brát. Tohle podhoubí se zabilo.“

Je šance na resuscitaci?
„Řekl bych, že už to došlo za hranu. Už se zjistilo, že je to špatně a hrozí kolaps, je snaha mládež restartovat. Je spousta klubů, co už se snaží dělat mládež dobře, starají se o ni, ale je to těžké. Hráčů pořád moc není. A když jsou, berou nohy na ramena a utíkají. Klíčová je pořád práce s mládeží v klubech. Ty si musí vychovat svoje hráče i svoje mládežnické trenéry. Nějaký čas slyšíme, že se musí změnit kultura v hokeji. Souhlasím, ale za sebe říkám, že se musí změnit prostředí. Prostředí vychovává hráče. V tom vyrůstají. Myslím tím jasně daná pravidla a mantinely, kde se děti i rodiče mohou pohybovat.“

Může se čekat na zlato padesát let, jak v nadsázce říkal pan Holík?
„Opravdu doufám, že to někdo prorve mnohem dřív. Že se podaří hráče znovu vychovat a půjde to. Ale je opravdu těžké mluvit o tom, co bude za pět nebo za deset let.“

ZNÁMKOVÁNÍ: Premiant Zábranský, "českému Marchandovi" MS nesedlo

MS hokej U20 iSport.cz6. ledna 202004:40

Co ukázalo MS dvacítek? Smutný český hokej. Kdo uteče, vyhraje (se)

BlogyPavel Ryšavý3. ledna 202011:00