To on a jeho bezedná energie přiblížila velmi razantně český tým k senzační výhře 2:0 nad Ruskem. Jakub Rychlovský v druhé třetině vymyslel geniální přihrávku na Filipa Koffera, přestože předtím strávil v obranném pásmu přes dvě minuty. „Po brance jsem se musel opravdu hodně dlouho vydýchávat,“ shrnul s úsměvem svůj velký moment, díky kterému padl vítězný gól utkání.
Kolikrát jste se ještě podíval na rozhodující gól?
„Koukal jsem na něj hned po zápase u fyzioterapeuta. Tam to vysílali v televizi v rámci sestřihu celého zápasu. Potom už jsem zápas neřešil, nevracel jsem se k němu. Stejně jako celý tým už jsem se pak soustředil na duel s Amerikou.“
Ta akce byla dost překvapivá, protože vy jste se zničehonic vrhl do útoku po strašně dlouhém střídání.
„Byli jsme tam asi dvě minuty zavření, to je pravda. Ale byli jsme stažení před brankou a Rusové hráli akce jen okolo nás, takže jsem spíše jen stál, byl jsem zadýchaný, ale nohy byly v pohodě. Když se ke mně pak odrazil puk, tak první myšlenka byla, že ho jen vyhodím, abychom mohli jít vystřídat. Pak jsem ale viděl, že ruský obránce moc nemůže a otočil se, a tak jsem do toho kopnul. Už u modré čáry jsem viděl, že jsem před ním.“
Překvapilo vás, že mezi kruhy byl najednou Filip Koffer úplně volný?
„Původně jsem chtěl střílet, abychom měli alespoň vhazování v útočném pásmu, ale Filip si fantasticky zakřičel. Tak jsem se podíval a viděl jsem ho úplně volného. Naštěstí z toho byl gól.“
Byly první vteřiny po gólu nejhezčím momentem kariéry?
„Byl to hezký moment, to je jasné. Ale zase jsem si hned říkal, že nesmíme mít moc velké emoce, že se musíme uklidnit, protože do konce zápasu byla ještě spousta času. A navíc jsem v tu chvíli byl i hodně unavený, takže jsem měl radost, ale byl jsem i rád, že jsem se dobelhal na střídačku a sednul si. (směje se)“
Dá se alespoň v rámci kariéry vyzdvihnout čas společných oslav po konci utkání?
„Užili jsme si to. Pro nás je vždycky specifické porazit Rusko, kvůli historii, která mezi našimi státy je. Ale my jsme i potom chtěli emoce trochu krotit, protože jsme věděli, že je to jen jedna výhra a že se musíme připravovat hned na dalšího soupeře.“
Vidět jste byl i na konci zápasu, kdy vám jeden z Rusů odstřelil nůž z brusle.
„To bylo možná až komické. Jeden z obránců střílel a trefil mi nůž z brusle tak, že odlétl. Nemohl jsem se na tu nohu vůbec postavit, tak jsem se jen tak odplazil po jedné noze co nejrychleji na střídačku.“
Souhlasíte, že zvolená taktika Rusům vůbec nezachutnala?
„Jasně. My jsme se na ně po taktické stránce připravili velmi dobře. Z naší strany bylo minimum chyb, možná vůbec žádné. Snažili se potom měnit styl, aby do nás najížděli v rychlosti, ale my bránili skvěle a vydrželi v tom celý zápas.“
Jedním z klíčových faktorů byl počet vašich zblokovaných střel.
„To ano. Já osobně jsem asi nezažil takové utkání. Souhlasím, byl to jeden z klíčových faktorů, že jsme spoustu těch střel pochytali. Ale myslím, že v takovém zápase by každý z nás do střel skákal klidně po hlavě a nechal se do ní trefit a bylo by mu to vlastně úplně jedno.“
V lajně nastupujete s kamarádem Adamem Najmanem. Asi vám sedí hrát v útoku s někým, s kým si sedíte i mimo led?
„To rozhodně. Adam je asi můj nejlepší kamarád. Hodně si rozumíme. Známe se už od doby, kdy Adam přišel do Liberce před dvěma lety. Až na pár výjimek jsme všechny zápasy odehráli společně. Oba se tady snažíme odvádět co nejlepší výkon pro tým. Myslím, že to zatím není špatné, ale samozřejmě, vždycky může být lépe.“
Co čekáte od Američanů? Jde opět o soupeře, který je považován za favorita.
„Zase těžký soupeř. Připravíme se na ně tak, abychom zápas zvládli podobně, jako proti Rusku. Je jasné, že výhra s Rusy pomůže našemu sebevědomí, ale v hlavách spíše budeme řešit náš vlastní výkon.“
Sledujete se spoluhráči i zápasy z druhé skupiny?
„Docela dost. Jak jsme zavření v bublině, tak se snažíme čas trávit koukáním na televizi, kde často běží jiné zápasy, takže s klukama na ně koukáme.“
