Snížit počet juniorských týmů, nebát se pustit mladé do extraligy a být na začínající hokejisty přísnější. Taková je podle trenéra Aloise Hadamczika cesta ze současné krize.
Byl to on, kdo jako kouč dokázal s týmem do 20 let naposledy vybojovat na mistrovství světa medaili – bronz z roku 2005. Hadamczik je přesvědčený, že nastal nejvyšší čas k zamyšlení nad strukturou juniorských soutěží.
Současný model 22 týmů nemá šanci připravit a vychovat hráče na úrovni, která by vyhovovala mezinárodní scéně?
„Rozhodně ne. Čekání na to, že obnova českého hokeje sama přijde za deset let, je nesmysl. Když máte díru ve střeše, taky nebudete čekat pět roků, než ji spravíte. Musíte na střechu vylézt okamžitě, aby vám do baráku neteklo. Pokud nám záleží na českém hokeji, měl by to být jasný signál, že nám extraliga stárne a struktura juniorských soutěží je nevyhovující.“
V čem je problém?
„Naši hráči nejsou zvyklí hrát pod tlakem. Na juniorskou ligu přijde dvě stě diváků, z toho sto padesát rodičů a zbytek funkcionářů. Navíc nemáme takový počet hráčů, aby juniorskou extraligu hrálo dvacet dva týmů. Tam je největší problém. Kritizujeme hráče, ale my dospělí děláme strukturu soutěží, my dospělí nastavujeme podmínky, morálku. Od toho se všechno odvíjí. Nedokážeme nastavit taková pravidla, aby se hráči zlepšovali a stačili světovému hokeji.“
Jaká by ta pravidla podle vás měla být?
„V prvé řadě struktura soutěží. Jestliže víme, že na tolik týmů nemáme kvalitní hráče, tak tím oslabujeme kvalitu zápasů. Vytváříme soutěž, která nenutí hráče jít v zápasech do extrémů. Druhá věc je, že nedbáme na to, aby byla morálka. Tím míním i to, že se nedíváme, jak ten kluk bydlí, jak žije, jak se stravuje, jestli chodí do školy nebo ne. Možná se tomu bude někdo smát, ale když si mladý kluk neumí plnit základní povinnosti v životě, nemůže je plnit ani v hokeji, ve hře. Když vyjde školu, měl by jít do učení, nebo dál do školy. Ne, že se bude flákat a vyspávat si po ránech. To přece není v pořádku. Takový hráč by neměl mít ani právo přijít na trénink. Když na to nebudeme dbát, nevychováme zodpovědné sportovce a od toho se pak odvíjí všechno další.“
To znamená větší přísnost?
„Ano, přísnost mi schází. Sám jsem se vypracoval od nuly a každý ví, jak přísný jsem byl k hráčům, abych docílil nějakých výsledků. Další věc je, aby se nad tím vším opravdu zamysleli i extraligoví manažeři. Ne aby si řekli, to je chytrák, a mávli nad tím rukou. Oni jsou ti, kteří dávají do hokeje peníze. Na svazu je předseda Tomáš Král, který na obnovu hokeje slyší. Je strašně pracovitý, je tam od rána do večera, shání peníze, aby týmy mohly vyjet na zápasy do Ameriky. Ale když nebude denní práce v klubech, tak vám tři zápasy v Americe moc nedají. Měla by se sejít APK s předsedou svazu, vypracovat body a názory, co by se mělo změnit. Pokud na to ale neuslyší extraligoví manažeři, tak to bude zase jenom schůze a výsledek se hodí do koše.“
Prakticky by to mělo vypadat jak?
„Uvažuji nad tím dlouho. Byl jsem jednu dobu pro to, aby se zvolil dvouletý cyklus v extralize. Konkrétní případ pro letošní rok. Dvacítka je ročník 91. Když hrají Vítkovice se Spartou, tak by měl mít každý na soupisce dva hráče ročníku 91 a tři 90. Představte si, že by v každém extraligovém týmu pracovali dva hráči z ročníku 91, krát čtrnáct klubů, to máte 28 hráčů. Kdyby z nich bylo třeba jen dvanáct, co by hráli reprezentaci? To je přece okamžitý posun a přínos.“
Co dál?
„Spousta lidí s tím nebude souhlasit, ale snížil bych počet účastníků v juniorské extralize na šestnáct. Povolil bych tři až pět hráčů starších do dvaadvaceti let, co můžou hrát v juniorce. Jmenovalo by se to třeba Elitní celostátní soutěž juniorů. K tomu jednu moravskou ligu a třeba dvě české, protože je tam víc mančaftů. Elitní liga by byla daleko kvalitnější, hrály by se těžké zápasy a sedmnáctiletí, osmnáctiletí kluci by rostli do dvacítky. Chce to jen chtít! Ale když jsme mohli loni v půlce sezony zrušit soutěž juniorů a říct, že nebude padat nikdo, i když měly padat čtyři kluby, tak můžeme letos přistoupit k tomu, že nepadnou čtyři, ale osm. Jde jen o vůli těch, kteří se chtějí postavit k rozvoji našeho hokeje čelem.“