Hadamczik bojuje s tlakem na MS: Po kapsách nosím brufeny
Vyrazit na procházku do města. S tím na trenéra hokejové reprezentace Aloise Hadamczika při mistrovství světa nechoďte. V hlavě má myšlenky jen a jen na hokej a výsledky českého týmu. Ty zatím nejsou ideální a on to dobře ví. „Pořád hledám cesty, jak z toho ven,“ vykládá kouč. Obrovský tlak překonává i za pomoci prášků. „Brufeny mám pořád po kapsách,“ říká.
Sám říká, že hokej má v hlavě čtyřiadvacet hodin denně. Nedokáže vypnout a po zápasech je unavený, vyčerpaný.
„Vždycky si v hotelu sedneme s asistenty i s ostatními lidmi z realizačního týmu, kteří jsou nějakou mírou zainteresovaní na chodu mužstva, a všechno probíráme. Žijeme pospolu,“ vykládá s tím, že jinak se chovat nemůže. Vždyť je na MS, co je víc? „Nejde mít v hlavě nic jiného.“
Situaci bere o to vážněji, že výsledky nejsou ideální. Dvě porážky ze tří zápasů, to je bída. Když se kouče zeptáte, zda by si nechtěl vyčistit hlavu třeba procházkou po Stockholmu, zavrtí odmítavě hlavou.
„Na to vůbec nemám chuť. Jsem buď v hotelu, nebo na zimáku. Je jasné, že se mi to honí v hlavě. Šampionát, to je obrovská zodpovědnost, cítím, že jsme pod tlakem. Celé mužstvo,“ vypráví.
A přidává i další důvod, proč nejde omrknout centrum švédského města. „Vždyť bych zabloudil! (pousměje se) Ne, ne, to není nic pro mě. Občas se pochopitelně snažíme rozptýlit, třeba když Pavel Kolář (vyhlášený fyzioterapeut) začne vyprávět vtipy. To je neuvěřitelná sranda!“
Ani to ho ale nezbaví stresu a nervozity. Na lavičce národního týmu sice není nováčkem, ale pořád vše prožívá na maximum.
„Jinak to ani nejde. Mistrovství mě vždycky maximálně pohltí, neustále hledám, co se má udělat, co se mohlo udělat jinak, co nemohlo... Nějaké zkušenosti mám, ale tlak je pořád obrovský. Je mi jasné, že pokaždé, když nároďák vyjede na šampionát, žádá se od nás medaile. Je to mimořádná zodpovědnost,“ vysvětluje.
Obyčejného smrtelníka by nejspíš v takové situaci bolela hlava a Hadamczik přiznává, že si sám pomáhá tabletkami. „Brufeny u sebe nosím už asi 10 let. To je u mě normální. Sáhnu do kapsy, vytáhnu, polknu a je to hned lepší.“ (usměje se)
Více o hokejovém MS čtěte ve čtvrtečním deníku Sport.
