PŘÍMO Z MINSKU | Na současnou úroveň to vzal jinudy než ostatní. Alexander Salák se nebojí dělat věci po svém. To platí na ledě, kde občas na někoho vystartuje víc, než je zdrávo, i při pozápasových komentářích, kdy umí být velmi stručný. Česká jednička na MS, kterou dnes čeká největší zápas kariéry, je všechno, jen ne obyčejný gólman.
Kdyby nebyl správně tvrdohlavý a neuměl zabrat, dnes večer by si nerovnal tyčky před čtvrtfinále mistrovství světa. Alexander Salák je jedinečný kus. A ve 27 letech toho má za sebou víc než mnozí za celou kariéru. Byť je někdy potřeba trocha vysvětlování.
Když v budějovické juniorce cítil, že ho současný parťák z reprezentace Jakub Kovář vytlačuje z branky, hledal, kde dostat víc prostoru. Kanada nevyšla, vzal nižší finskou soutěž. Udělal krok vymykající se všem zvyklostem. Zdaleka ne poprvé.
„Má cesta vedla jiným směrem. Ale za stejným cílem,“ tvrdil Salák po třech letech v jednom z rozhovorů pro Sport, když jako jeden z nejlepších gólmanů SM-liigy podepisoval smlouvu s Floridou. „Cítím se spíš jako produkt finského hokeje,“ dodal tehdy. To proto, že na něm v Turku i za pomoci natažených lan a světla lampy pracoval expert Urpo Ylönen. Odtud měl rodák z jihočeských Strakonic svůj specifický postoj s posazením v kyčlích, který přece jen postupně upravil.
NHL ne, v Evropě září
V NHL za dva roky nastoupil jen dvakrát. Ať už z Panthers, nebo později z Chicaga neváhal po roce odejít zpátky do Evropy, což je rovněž nezvyklé. „Je pro mě důležitější vědět, že jsem někde, kde se můžu zlepšovat, než abych byl v centru dění,“ vystihl svůj přístup. V obou případech zamířil do švédského Färjestadu, kde napoprvé získal titul, napodruhé vytvořil ligový rekord v neprůstřelnosti. Pokaždé chytal úžasně.
Před touto sezonou si ho vybral Petrohrad, klub s neomezenými možnostmi. I v KHL si Salák vede znamenitě a v národním mužstvu mu sezona vychází na jedničku, neztratil se ani na olympijských hrách v Soči, kde dvakrát zaskakoval coby střídající gólman.
Zároveň před šampionátem 2009 letěl z kempu, byť měl velkou šanci ve Švýcarsku chytat, protože Vladimíru Růžičkovi se nezdál jeho přístup. Loni na šampionátu někteří členové týmu mimo zapnuté diktafony zpochybňovali jeho odhodlání. Vadilo jim, že nejde přes bolest při zlomenině prstu na ruce, zatímco Ondřej Pavelec nastoupil se zle pochroumaným kotníkem.
Někdy se se sebou pere
Na současném šampionátu také Salák potvrzuje, že ne vždy zvládne ukočírovat své nervy. Výtečné zákroky střídá s chvílemi, kdy se nechá strhnout k situacím, které mohou znamenat průšvih. Po nástupu do akce proti Kanadě poslal mužstvo do tří, s Nory se po jím puštěné hokejce jel nájezd, Francouze nastěhované do brankoviště vytrvale osekával a byl i jednou vyloučený. Pouští se do diskusí s rozhodčími, nechybí gesta plná emocí, v rozhovorech po utkání bývá příkrý.
„Hokej je přece hra vášní, nejsme stroje. Myslím, že by bylo horší, kdybychom chodili na zimák jenom tak a bylo nám úplně jedno, jestli vyhrajeme, nebo ne,“ říkal k tomu dřív. To když líčil, proč občas ustřelí. Na podzim 2008 ve Finsku schytal pětizápasový distanc za odstrčení čárového sudího. Rozlícený totiž žádal vysvětlení od hlavního, proč uznal gól poté, co ho rozehrávajícího u zadního mantinelu tvrdě atakoval protihráč. Ve Švédsku stál dvě utkání, když udeřil protihráče vyrážečkou.
„Každý brankář je jiný a Saša je na tohle zvyklý, je to jeho styl. Díky tomu, jakým způsobem chytá, se dostal na mistrovství světa,“ chápe emotivní projevy svého svěřence Martin Prusek, reprezentační trenér gólmanů. „Jsou brankáři, kteří se koncentrují jen na sebe, ale i takoví, kteří vyloženě potřebují, aby se nabudili.“
Je Salák před čtvrtfinále nabuzený správným směrem? „Celé mužstvo mu věří,“ uzavřel Prusek.
