Jágr o národním týmu: Skončit je správné, cítím, že už na to nemám
Vyhlásil konec reprezentační kariéry a české hokejové fanoušky pohltila panika. Okamžitě se jich desetitisíce začaly srocovat v internetových peticích, aby se pokusili rozhodnutí Jaromíra Jágra zlomit. Jenže... Zatím se nic takového nedaří.
Zaznamenal jste reakci lidí? Přáli by si, abyste ještě vydržel.
„Přijel jsem až v pondělí odpoledne, takže jsem zatím moc času přemýšlet neměl. Byl jsem po tom turnaji unavený. Ne naštvaný, ale unavený. Lidi, kteří dělali sport na vrcholové úrovni, tak pochopí ten stres spojený s reprezentačním dresem. Máš velkou důvěru od lidí, nechceš je zklamat. A pak to najednou všechno skončí a z hráče to spadne. To si chci vychutnat, a pak přemýšlet o budoucnosti.“
A nepřehluší ve vás nadšení fanoušci tu otrávenost kritikou?
„Strašně si vážím každého, kdo mi dává důvěru. Podporu. Ale to, že jsem něco řekl... To nepřišlo nějak najednou. Že bych si to v tu chvíli vymyslel. To ve mně nějak dozrálo. Už nejsem ten hráč, který je schopný v daný moment rozhodnout. Nemám ten pocit. Vždycky jsem byl na tohle zvyklý. Vždycky jsem tenhle pocit měl. Najednou ho postupně ztrácím.“
A není šance být prospěšný v jiné roli? Třeba i skromnější?
„Ze svých zkušeností vím, že to tak úplně nejde. To očekávání lidí bude pořád velké. Ať už budu v první, druhé nebo čtvrté formaci. Všichni včetně mě budou očekávat, že to budu moct rozhodnout. A já už cítím, že na to prostě nemám.“
Přeci si nemyslíte, že jste v Minsku týmu nepomohl?
„To neříkám. Ale ne tolik, jak bych si sám představoval. Já jsem s tím počítal už před turnajem. Věděl jsem, že to tak bude. A já už teď nemůžu koukat na sebe, že mi to třeba pomůže před další sezonou v NHL. Já musím koukat na ten tým.“
Může v budoucnu vaše rozhodnutí něco zvrátit?
„Nechci se k tomu vracet. Já prostě věřím, že je to nejlepší pro všechny. Pro mě, pro fanoušky i český hokej. Máme dost kvalitní mužstvo na to, abychom o ty medaile bojovali. Trenéři jsou výborní. A pomalu snad začne docházet k nějaké obměně. Osmnáctka byla stříbrná, mládež snad bude lepší a lepší. Chvíli asi nebudeme dominantní, ale pak snad přijde doba, kdy se to zase změní. Je potřeba tvrdá práce, vymyslet nový trénink. Ne něco kopírovat. Protože v tu chvíli už jsi pozadu.“
