Bojovali, snažili se. Jenže na letošním mistrovství světa v Rusku není Slovensku přáno. S Kanadou tým Zdeno Cígera padl 0:5 a přišel o dalšího zraněného hráče. S podezřením na zlomenou čelist skončil v rukou lékařů obránce Christián Jaroš. Dnes hraje Slovensko s Finskem (19.15) a pokud chce přiživit naději na čtvrtfinále, musí bodovat. Jenže tým i jednotlivci se trápí. Pro agenturu TASR to výstižně komentoval obránce Martin Marinčin. „Dám příklad za sebe. Velmi chci, ale toto mistrovství mi nevychází. Když jsem se viděl v telce, nelíbil jsem se sám sobě.“
Zlomená klíční kost, natržený prsní sval, zlomená noha, pochroumaná čelist. Nikdo nemá na mistrovství světa takovou smůlu jako Slovensko. Dva vlastní góly po tečích nepočítaje. Mimo hru už jsou útočníci Tomáš Hrnka, Andrej Šťastný a obránce Michal Sersen. Po sobotě i mladý obránce Christián Jaroš. V duelu s Kanadou dostal pukem do obličeje. Kromě toho trápí zuby Tomáše Marcinka a s virózou bojuje Vladimír Dravecký.
„Sype se to na nás,“ povzdechl si trenér Zdeno Cíger. Přesto své hráče ještě nabádá k bojovnosti. Slováci jsou ve skupině B pátí s 6 body. Čtvrté Německo má o bod víc a lepší vzájemnou bilanci. Slováci ještě hrají s Finskem (neděle 19.15) a s USA (úterý 11.15). Němci se dnes utkají s USA (15) a v pondělí s Maďarskem (19.15). Šance na slovenský zvrat není velká.
Zvlášť, když většina slovenských hráčů na šampionátu herní pohodu stále jen marně hledá. Proti Kanadě udělal fatální chybu i zkušený obránce a kapitán Andrej Sekera. „Kanada hrála klasiku,“ nepřekvapilo Marinčina, obránce Edmontonu, ve vyjádření pro TASR. „Překvapuje mě jen naše hra, není to ono. Musíme hrát víc při sobě, pomáhat jeden druhému. Každý chce, bavíme se o tom každý boží den, že si musíme pomáhat. Nevím, jestli je to tím, že chceme tolik, až to nejde.“
Za příklad dal sebekriticky svoji hru. „Velmi chci, ale toto mistrovství mi nevychází. Když jsem se viděl v telce, nelíbil jsem se sám sobě.“ Chybou je podle něj i slabá komunikace na ledě. Což podtrhuje nefungující rozehrávka. „Rád bych přesnou přihrávku dal, jenom nevím, kde mám koho hledat. Nekomunikujeme, potom to jde těžko. Na ledě prostě nemůžeme být potichu…“
