PŘÍMO Z HERNINGU | V klíčovém čtvrtfinále proti Američanům to bude zajisté svižnější tanec, než závěrečný trojboj skupiny proti béčkovým celkům. Čeští reprezentanti se po úterním volnu pustili znovu do práce. V Kodani si ještě zatrénovali, po druhé hodině odpoledne vyrazili autobusem do Herningu. „Budou výborně bruslit a předvádět fyzický hokej. V tom, když se jim vyrovnáme, máme šanci,“ předeslal útočník Tomáš Plekanec, nejzkušenější český hráč. Čtvrtfinále Česko - USA sledujte ONLINE na iSport.cz i s živou diskuzí s Radkem Dudou a Milošem Říhou.
Dřív jezdil na turnaje jako jeden z vojevůdců útočné vozby, tentokrát má na mistrovství světa jiné poslání. Pokud možno uhlídat nejostřejší hroty amerického útoku Patricka Kanea a spol. Tak zní jedno ze zadání. Tomáš Plekanec zažil na velkých akcích takových čtvrtfinále od svého prvního mistrovství světa v roce 2006 celkem jedenáct. Před nejdůležitější bitvou šampionátu v Dánsku i proto vypadal 35letý centr v klidu. „Doufám, že to bude dobrý zápas,“ přál si.
Váš a Faksův útok by si měly vzít na starost největší americké hvězdy. Čeká vás asi hodně práce, co říkáte?
„Uvidíme, tohle bude na celém týmu, není to o jedné lajně. Musíme všichni dobře napadat, bránit, bude záležet na těch, co se zrovna dostanou na led. Musíme si dávat pozor pokaždé a na všechny.“
Co se dá od Američanů čekat?
„Budou asi předvádět stejný styl, na jaký jsou zvyklí. Mají za sebou dobrý turnaj, ale to my taky. Doufám, že to bude dobrý zápas.“
Mladí se určitě nepodělají
Jak jste reagoval, když jste se v úterý odpoledne dozvěděl jméno příštího soupeře?
„Mně to bylo úplně jedno, neřešil jsem to. Všechny tři týmy, které byly ve hře, jsou kvalitní. Některé sehrály dobrý turnaj, některé to zvládly s potížemi jako Kanada. Ale na tom vcelku nezáleží. Pro tyhle mužstva turnaj začíná a budou hrát zase úplně jinak.“
Žádný z nich, USA, Kanada ani Finsko, se nevyhnul výpadkům. Čím to mohlo být? Vyrovnaností skupiny?
„Asi jo. Zápasy jsem neviděl, těžko můžu hodnotit.“
V čem jsou přednosti a kde nedostatky Američanů?
„Trenéři nám je určitě ukážou... Všechny věci, které Američanů na turnaji vycházely, a co jim naopak nešlo. Očekávám styl, na který jsou zvyklí. Oni ho nemění, najdou se tam jen maličkosti, které na větším hřišti dělají jinak. Určitě budou výborně bruslit, hrát kompaktně po pětkách, předvádět fyzický hokej. V tom, když se jim vyrovnáme, máme šanci.“
Co třeba mladá americká obrana? Ta by slabým místem být nemohla?
„Nemyslím si. Ti mladí naopak výborně bruslí, nebojí se hrát, mají kuráž. Ale neviděl jsem jejich zápasy.“
Nejvíc se mluví o Kaneovi, Gaudreauovi. Ale mají i další výborné hráče, že?
„Určitě. Larkin je schopen vzít kdykoli puk a rozhodnout. Není to jenom o jednom hráči, jsou tam takoví tři čtyři.“
Máte s někým z Američanů osobnější vztah?
„Nikoho z těch kluků neznám. Je tam třetí gólman z Montrealu (Charlie Lindgren). Jinak nikdo.“
Co poradíte mladým spoluhráčům před takovým zápasem?
„Nic. Oni jsou mladí, určitě se z toho nepodělají.“
V Moskvě jsme měli postoupit
Mladší hráči sice nesklízeli úspěchy na velkých turnajích, na druhou stranu můžou jít do utkání nezatížení dřívějšími prohrami, souhlasíte?
„Myslím, že tohle nikdo neřeší. To je minulost, narazí na sebe zase jiné týmy. Nemá moc cenu se tím zabývat, jsou to statistiky, historie. A každý zápas se vyvíjí jinak.“
Které ze čtvrtfinále z těch, jež jste dosud hrál, si vybavíte jako první?
„Asi Bratislavu. Krásný zápas, fanoušci, dobré mistrovství světa. Ale hezkých momentů bylo víc a nejen ve čtvrtfinále. Taky Riga, můj první šampionát, kde jsme skončili druzí. Líp se samozřejmě zapamatují medaile. I další turnaje však byly hezké. Například v Moskvě 2016 jsme měli super partu, předváděli jsme pěkný hokej, ale bohužel se nám nepovedlo postoupit.“
To bylo vaše největší zklamání?
„Hráli jsme dobrý turnaj, měli velkou šanci postoupit a někam to dotáhnout. Prohrát s Američany, to byla obrovská škoda.“
Jak vám tyhle vypjaté zápasy vyhovují?
„Já to mám rád, jako asi každý hráč. Jsou to zápasy, které bývají výborné, mají náboj, jde v nich o všechno. Jsou jako play off NHL. To je pro hráče odměna za celou sezonu, tady za celý turnaj a za to, že přijeli. Každý tyhle zápasy hraje rád.“
Američané se stávají téměř osudovým soupeřem. Češi se s nimi střetávají poměrně často, jednou to vyjde, jindy ne. Jak to s nimi máte vy?
„Mně je osobně jedno, jestli bychom šli na Kanadu nebo na ně. Jsem zvyklý na jejich styl, jsou to přece jen kluci z NHL, takže myslím, že to velký rozdíl nebude. Větší hřiště z toho dělá trošku jiný sport, ale nemyslím, že to bude jiné.“
Pro český výběr končila skupina trochu pomaleji. Jak se nastavíte zase na vyšší rychlost?
„Zbytečně to řešíme. Věděli jsme, jaká je situace, naše skupina byla jinak taky celkem vyrovnaná. Na ten zápas se zase připravíme, protože půjde zase o něco úplně jiného, než co máme za sebou. Záleží na nás. Jak začneme. Podle toho nám to půjde.“
Proti Rusku jste sehrál svůj 100. zápas v reprezentaci. Proběhlo vám to hlavou?
„Já to napřed ani nevěděl. Abych řekl pravdu, nesledoval jsem to. Ale byl to hezký pocit, téhle mety si cením. Skloubit reprezentaci s NHL bývá těžké, ale já si to v nároďáku užívám. Jasně, je toho hodně. Ale když něco člověka baví, tak myslím, že se to dá.“
Moc zápasů už nejspíš nepřidám
Má někdo z mladších, kteří míří do NHL jako vy, šanci vás jednou napodobit?
„Těžko říci, dnešní doba je úplně jiná. Dřív bylo strašně těžké se do nároďáku dostat. Byla parta kluků, která hrála a jezdila pořád, Teď se to strašně moc točí a spousta hráčů dostává šanci, což před lety nebylo. Pokud jde o mě, moc zápasů nejspíš už nepřidám.“
Je přitom úžasné, kolika turnaji jste prošel. Snad nikdy jste neodmítl, do Prahy 2015 jste přiletěl až na semifinále. Co vás žene dál?
„V první řadě mě hokej baví. A pokud mě bude bavit dál, není problém hrát. Jestliže projeví zájem trenéři s tím, že hráč může týmu pomoct, není důvod nejezdit.“
Ovšem hráči taky zápasí s únavou, se zdravotními, rodinnými a jinými problémy...
„Takhle se na to nedívám. Já neměl nikdy důvod říct ne. Je tam pak ještě spousta jiných věci, které si musí člověk probrat, jestli to za to stojí. A v mém případě to za to vždycky stálo. Když pak člověk přijede, a vidí tribuny plné fanoušků, je to nejhezčí pocit, jaký hráč může zažít. Nic se nevyrovná tomu, když můžete hrát za nároďák a vidíte, jak vás lidé podporují.“
V NHL to tak necítíte?
„Tam je to asi jiné. V NHL je to takový byznys, člověk tam chodí spíš jako do práce. Moc nemám rád slovo srdcař. Řekl bych, že to není jen o srdci, ale také o emocích. O tom, že za vámi stojí lidé v hledišti. Navíc se přidávají zážitky s kluky v kabině, naše mentalita je úplně jiná než v Americe. Já si užívám obojí. Má to svoje. Dobrou i špatnou stránku.“
