Do pátku se národní tým chystal v mrazivém Edenu. Venku bylo vedro, brankář Marek Langhamer přišel v kraťasech po výběhu, a že rozhovor pro iSport Premium proběhne na střídačce. V pořádné kose. „Nezmrznu, to zvládneme,“ usmál se. Mluvil o přestupu z Komety do Ruska, který se táhl, i vítězné brněnské DNA. Velká osobní motivace? Návrat do NHL. Poznal tu tenkou linii, kdy buď dostanete šanci, nebo se na vás začnou prakticky druhý den dívat jako na neperspektivního.
Ve čtyřiadvaceti letech pomalu Marek Langhamer dorůstá v brankáře, na kterém se dá postavit tým. Měl skvělý konec sezony v Chabarovsku, předtím rozjel ročník v Kometě. Do Brna přišel v průběhu minulého ročníku, kdy cítil, že je v Arizoně spíš už navíc. Naskočil do přípravy reprezentace před světovým šampionátem v Bratislavě, za áčko ještě nikdy nechytal, ale plnil roli jedničky v národním týmu do 18 i 20 let.
Když si shrneme poslední dvě sezony: z Ameriky do Evropy, z Evropy do Asie. Není to už na nějaký cestopis?
„Celkem jo. Bylo to náročné, změn hodně, ale zvládl jsem všechno celkem v pohodě. Nebo aspoň myslím. Pomohlo mi, že jsem se na chvíli ohřál doma v Brně. A pak zase vyrazil.“
Ale Chabarovsk nevypadá úplně jako destinace snů. Tím spíš pro někoho, kdo ještě nedávno myslel na NHL, ne?
„V žádném případě jsem nebral Chabarovsk jako něco, kam se mi nechce. Město jsem tedy dopředu neznal. Na druhou stranu si říkal, že i čeští kluci jako Tomáš Zohorna a Honza
Kolář
už tam jsou pár let, takže mě nemůže čekat nic hrozného. A bylo to fajn. Nic mi v Chabarovsku nechybělo, dokonce tam byl i jeden pán, který se mi snažil se vším pomáhat. Měl jsem s sebou přítelkyni, byli tam čeští kluci.“
Takže žádné minus?
„Jedno. Je to hodně daleko a hodně se lítá. Samotné letadlo mi zase až tak nevadí, horší už to je s překonáváním časových pásem. Rovnat se s tím, kdy je den, noc. Najednou je všechno o sedm hodin jinak a pak zase jedete zpátky.“
Pár dní před tím, než jste přišel z Brna vy, dorazil do Chabarovsku Alexej Murygin, domácí hrdina, místní rodák. Neblesklo hlavou, že je všechno zase v pytli a do branky se nedostanete?
„Najednou jsme tam byli tři, ale ne, toho jsem se nebál. Neříkal jsem si, že je to špatně a sezona bude v trapu. Snažil jsem se dělat, co mi řekli, čemu jsem rozuměl a co mi poradili kluci. Najednou přišla i nějaká zranění, já naskočil. A podařilo se to.“
Ano, to sedí, podařilo. V posledních osmi zápasech jste sedmkrát vyhrál, ani jednou nedostal víc než dva góly. Tohle byl výkon, který sám od sebe chcete?
„Přesně. Tam jsme se všichni zvedli, kluci, já, hráli jsme lepší hokej a všechno nás začalo zase bavit. Na hře se to projevilo a já se vezl. Puky mě trefovaly, nebyl důvod mě vyndávat. Začali jsme vyhrávat a byli týmem, kterým jsme měli být.“
Byl konec v Chabarovsku přesně důvod, proč jste šel do Evropy, tedy že konečně dostanete branku jen pro sebe, bez spekulací, prostě jednička a konec?
„Mně se zdá, že když dostanu prostor, výkony jdou nahoru. V Brně jsem ho měl a nahoru to šlo. Pak přišel Chabarovsk, a neváhal jsem. Z Brna mě pustili, tak nebyl důvod o něčem přemýšlet. Hodně gólmanů z extraligy do KHL chce, hned by to vzali, takže jsem taky kývl.“
Jen u vás to moc nebylo o slovu hned. Odchod se řešil pomalu měsíc.
„Ano, trvalo to. Jediný problém byl s vízy, všechno jde přes ruskou ambasádu a do Chabarovsku čekáte ještě trochu déle. Čekal jsem, byl trpělivý. Vím, že dohoda s ruským týmem může padnout kdykoliv, něco se změní a smlouva je pryč. Ale pořád jsem věřil, že to dopadne dobře.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
