Byl nedílnou součástí zlaté party. Někdejší hokejový útočník David Výborný (44) startoval na dvanácti (!) šampionátech v řadě, na nich získal osm medailí. Z toho pět zlatých! Jako kapitán dovedl národní tým k poháru i při mistrovství ve Vídni v roce 2005. „Vzpomínky mi nikdo nevezme, bylo to krásné. Ale je to pryč,“ tvrdí někdejší hokejový šikula, který se po kariéře vrhnul na podnikání v oblasti realit. I v tomto oboru je úspěšný.
Když se řekne jeho jméno, každému se musí vybavit prototyp hokejového srdcaře. Pro kterého slovo NE neexistovalo. Dvojnásobný vítěz ligy se Spartou Startoval v letech 1996 až 2007 na dvanácti mistrovstvích světa v řadě, pětkrát slavil zlato. V tomto ohledu je spolu s obráncem Františkem Kaberlem českým rekordmanem. Stejně tak v počtu zápasů za český nároďák (218). Hokej už mu ale nechybí. Chodí běhat, věnuje se kickboxu. V rozhovoru pro Nedělní Sport Křížovky mluví syn úspěšného kouče Františka hlavně o životě po kariéře i o fungujícím rodinném zázemí. „Musím říct, že mě to všechno baví a naplňuje,“ říká spoluzakladetel společnosti SKYHILL, která se věnuje realitám.
Probíhá hokejový šampionát v Bratislavě, pořád je to pro vás srdcová záležitost?
„Určitě mám nádherné vzpomínky. Na to nejde zapomenout. Když hraje hymna, tak si připomenu, jaké to bylo. Koukám na kluky, dokážu pochopit, co cítí, když stojí na modré čáře. Jak jsou nažhavení, odhodlaní, ale i nervózní. Všechno, co je za tím. Což normální lidi nevidí, ti se jdou kouknout na hokej.“
Sledujete turnaj?
„Když můžu, tak jo. Určitě klukům držím palce! Ale kolem dvacátého května jedu zrovna na tři čtyři dny do Itálie do sklípku, takže to budu mimo. Jinak se kouknu, když je čas.“
| Co se dozvíte v zamčené části článku? |
| - proč ho nenaplňovala práce sportovního manažera - jak těžké byly začátky v realitním byznysu - jestli mu pomáhá slavné hokejové jméno při podnikání - jakou oporou je mu manželka - čemu se věnují Výborného děti |
Národní tým čeká na medaili od roku 2012, co na to říkáte?
„Je to dlouhá doba. V posledních letech čtvrtfinále vždycky nějak nevyšlo. Ale myslím si, že už je na čase, aby nějaká medaile přišla. Když jsem viděl sestavu, vypadá, že bude silná. Tak proč by to nemohlo vyjít? Věřím, že jo!“
Je vám to líto, že český hokej vyklízí pozice?
„Spíš mě, s odpuštěním, štve, že se furt říká Kanada, Švédsko, že jsou to oproti nám skoro až nadzemě. Že je každý vynáší do nebes. Je mi líto, že s námi už se tolik nepočítá, naše renomé šlo dolů. To mě mrzí. Ale nikde není napsaný, že by to letos kluci nemohli vyhrát. Proč ne? Bude to vyrovnaný.“
Jak se vám vůbec líbí nové reprezentační dresy?
„No, moc ne, abych řekl pravdu. Ty staré se mi líbily víc. To říkám narovinu.“
Nová podoba vyvolala velkou diskusi. I vy jste to řešil s bývalými členy zlaté generace?
„Ne, vůbec ne. S nikým jsem se o tom nebavil. Akorát jsem četl názory pár hráčů. Někteří s tím souhlasili, jiní ne. Já patřím k těm druhým. Ten znak mi přijde jiný, divný, jsem zvyklý na staré dresy. Asi proto, že jsem toho v nich tolik odehrál.“
Máte některé schované na památku?
„Někde jo.“ (usměje se)
Někde?
„Vím, že mi táta nějaké dresy i medaile zasklil, abych si to někde vystavil. Ale zatím jsem to neudělal. Mám to hozené v pracovně a ještě jsem se k tomu nedostal. Práší se na to. Dresy jsou po garážích. Když je nějaká aukce, dám to tam. Aby to pomohlo dobré věci.“
Na to, abyste si udělal výstavku, si nepotrpíte?
„Ne, to ne. Pro mě jsou důležité vzpomínky. A ty mi nikdo nevezme. Syn má u sebe v pokoji vystavený jeden dres z Columbusu i z nároďáku. Ale jinak ne. Uvidím, co s tím. Třeba jednou udělám nějakou aukci a všechno věnuju na charitu.“
A jak sledujete Spartu, s níž jste slavil dva tituly, a patříte k legendám klubu? Co říkáte na to, jak se v posledních letech trápí?
„Odehrál jsem tam spoustu sezon, to je pravda. Tak určitě to vnímám, sleduju ji. I když na hokeje až tolik nechodím, ani když tam před rokem trénoval táta. Byl jsem snad jenom jednou se mrknout přímo v hale. Spíš se kouknu v televizi. Myslím si, že by Sparta teď měla udržet Uwe Kruppa dva tři roky, aby se to poskládalo. Nemohou chtít, aby po jednom roce, co je tam, vyhrála titul. Ono to chvíli zabere, než si všechno sedne. Kometa si taky musela pár let počkat. Dal bych tomu čas. Nehnal bych to ve stylu: Příští rok už se to musí vyhrát! Je pravda, že už se musejí dostat někam výš. Ale že by museli vyhrát, to ne. Byl by pokrok, kdyby se dostali mezi poslední čtyři. Dal bych tomu čas. A hlavně trpělivost. Což ale nevím, jestli jsou ve Spartě schopní udělat.“
Sledoval jste podrobně práci německého kouče?
„To zas ne. Akorát mám zprávy od kluků, s nimiž jdu občas na pivo. Že je to obyčejný férový chlap a stojí za hráči. Což si myslím, že je hlavní.“
Teď do Sparty přichází někdejší kovaný slávista Vladimír Růžička. Co na to říkáte?
„Jsou to paradoxy. Před pár dny jsem byl na pivě, seděli tam slávisté jako Červus a další. Já jim říkám: Co vy tady slávisti? A teď vidím, že chodí k nám do Sparty. (usměje se) Růža je určitě šikovný hráč, uvidíme, jak se s tím popere. Nebude to mít jednoduché.“
Zvládne to podle vás?
„Nevím, jak je psychicky odolný, ale měl by být. Vždyť už je mu kolem třicítky. Neznám ho ale osobně, pouze jako hráče. Ale možná někdo takový Spartě chyběl, když tam nebyl Jarda (
Hlinka
). Takhle šikovný hráč. Tlak na něj stoprocentně bude, ale s tím se musí vyrovnat.“
Co vy a hokej? Nechodíte si zahrát?
„Vůbec ne. Na ledě jsem nebyl asi rok. Akorát jsme nedávno točili spot na parahokej, tak jsem si byl trochu zastřílet. Jinak ne.“
Ani se starou gardou do Letňan?
„Už ani tam ne. Úplně jsem hokej odhodil, ani mě to neláká, abych řekl pravdu. Nedávno jsem potkal
Eliho
(Patrika Eliáše) a on mi říkal: Vejba, měl jsi pravdu. Taky chodím běhat! Já mu říkám: Vidíš, konečně jsi pochopil, co je lepší. (usměje se) Nějak mě hokej přestal bavit.“
Takže vás chytilo běhání?
„To jo. A skoro tři čtvrtě roku chodím na box. Je to zase něco jiného. Motají se kolem toho i jiní lidé, musím říct, že mě to naplňuje. Nejdřív jsem jenom boxoval, teď jsem k tomu přidal i kickbox. Na fyzičku je to super. Ale pozor, nedělám to, abych šel bojovat do nějaké klece, jak to teď frčí. To určitě ne. Kvůli MMA ne. Ale fyzička odchází, díky boxu odejde snad o něco později.“
A kolik toho naběháte?
„Když nejdu na box, tak denně běhám čtyřicet nebo padesát minut. Dá se říct, že každý den něco dělám. Buď je to box, nebo běh. Ale když jsem po nějakém pivě, tak nejdu nikam. (usměje se) To jdu jenom do sauny.“
Dřív jste dělával v Mladé Boleslavi, v níž jste končil aktivní kariéru, sportovního manažera. To vás nechytilo?
„Musím říct, že mě to vůbec nebavilo. Tehdy u toho byl táta jako trenér, tak se mě majitel Honza Plachý zeptal se mě, jestli bych nechtěl pomáhat jako sportovní manažer. Tak jsem si říkal, proč ne, že to zkusím.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
