Končím. Slovenský útočník Ladislav Nagy se dnes v rodných Košicích rozloučí ve 39 letech s úspěšnou kariérou. Poslední zápas na mistrovství světa proti Dánsku (16.15) bude i jeho derniérou. Vzpomínat se bude i na další slovenskou legendu. Ve 38. minutě se košická Steel Arena rozbouří skandováním jména Pavla Demitry. S tímto číslem bývalý útočník hrával. Stejně jako Nagy se s reprezentační kariérou loučil na domácím mistrovství 2011 v Bratislavě. O pár měsíců později tragicky zahynul při havárii letadla ruského týmu z Jaroslavle. Zemřeli tehdy i čeští hokejisté Jan Marek, Josef Vašíček a Karel Rachůnek.
Ladislav Nagy hrál za Slovensko poprvé před osmnácti lety. Byl u všech velkých úspěchů, má světové zlato z Göteborgu (2002) i bronz z Helsinek (2003). A přestože mu bude v červnu čtyřicet, loučí se jako nejlepší střelec slovenské ligy. Za rodné Košice v sezoně nasázel 34 branek.
„Kdyby chtěl, tak by ještě pár roků mohl klidně hrát,“ říká Michal Handzuš, reprezentační trenér a Nagyův bývalý spoluhráč z národního týmu, Phoenixu a St. Louis pro hokej.sk. „Výborný hráč, komplexní s vynikající střelou a perfektním viděním hry. Kariéru potáhl skoro do čtyřicítky, vděčí hlavně životosprávě a tomu, že hokej ho vždycky bavil. Zažili jsme spolu hodně krásných chvil, jako mladí kluci jsme spolu začínali v NHL, ale nejhezčí vzpomínkou je zisk titulu mistra světa.“
Nejen podle Handzuše by Nagy klidně mohl hrát i dál. Že by si kariéru protáhl třeba až do 47 let jako Jaromír Jágr? To se smíchem odmítá. „Jágr nemá rodinu,“ reagoval pobaveně Nagy pro hokej.sk. „On si může celý den spát a trénovat. Je neuvěřitelné, co ve svém věku dokazuje, klobouk dolů před ním. Je to pan hráč, ale hokeji musel obětovat opravdu hodně.
Loučit už se chtěl před rokem, kdy byl nejproduktivnějším hráčem Slovenska na mistrovství světa v Dánsku. Vloni se také konečně dočkal účasti na olympiádě, která mu dlouhých šestnáct let všemožnými způsoby unikala. Nakonec ho zlákala vidina mistrovství světa v rodných Košicích.
„Hrát doma je nádherné, fanoušci jsou vynikající, ale nechtěl jsem končit takhle,“ přiznal Nagy před posledním zápasem s Dánskem, ve kterém už Slováci nemají šanci na postup do čtvrtfinále. „Chtěli jsme se ještě dostat do Bratislavy. Každý sice říká, že jsme hráli dobře, ale nesplnili jsme postupový cíl a to je neúspěch. My hráči jsme to společně s trenéry nezvládli. A můžeme si za to sami, když jsme neustáli koncovky s Kanadou (5:6) a Německem (2:3).“
Nagy tak alespoň věří, že se bude loučit po vítězném zápase. „Já si chci poslední zápas hlavně užít, zahrát si s chutí a pro diváky bych si moc přál vítězství. Byli perfektní a povzbuzovali nás v každém zápase.“
Vzpomínat se dnes bude i na Pavla Demitru. Ten se s reprezentací loučil před osmi lety v Bratislavě. Po zápase tehdy hodil mezi nadšené diváky dres. Co Nagy? „Uvidíme, já ani nevím, jestli můžu, musím se zeptat šéfů,“ dodal zkušený útočník s úsměvem.
