Šestý přípravný zápas, šestá výhra. A vítězství 2:1 nad Slováky zajistil ve 46. minutě Andrej Šustr při signalizovaném vyloučení ránou z voleje do horního rohu poté, co mu na levý kruh nabil Libor Šulák. Založením spíš defenzivní bek, takže by se tolik nečekalo, že zápas rozsekne zrovna on. Ale v přípravě se 30letý obránce se zkušenostmi z NHL a KHL trefil už podruhé, jeden zásah už měl úplně na začátku, v prvním utkání proti Rakousku.
Před vaším gólem jste Slováky dost dlouho mačkali v jejich pásmu. Jak se vítězná akce zrodila?
„Byla tam početní výhoda, měli jsme trošku času to postavit. Šuli mi to dával do jedničky dvakrát, napoprvé jsem těsně minul, druhý pokus vyšel. Jsem rád, že jsem se nebál vystřelit a že to tam spadlo.“
Jakmile jste usedl na střídačku, přiklonil se k vám masér Oldřich Kopecký. Co říkal?
„Padly nějaké vtípky. Ale to nechci publikovat.“
Výsledek podobný jako v prvním utkání (2:0), ale od českého týmu dost jiná hra. Od začátku byl aktivní, vytvářel si šance, měl výborný pohyb. Souhlasíte?
„Byli jsme aktivnější, taky jsme hráli vzadu trošku víc ukázněně. Nebyli jsme přemotivovaní, ale klidnější než v prvním zápase, kdy jsme trošku plašili, chtěli strašně moc, propadali tam a v naší zóně si nepřihráli. Tentokrát jsme hráli víc spolu a dokázali se zlepšit. Ale ještě máme hodně zápasů před sebou.“
Na ledě jste byl taky při oslabení, kdy Slováci hráli v pěti proti třem. Určitě bylo důležité, že jste ho ubránili...
„Taky je pro nás jako tým důležité, že si tyhle situace můžeme v přípravných zápasech zkusit, sehrát se v nich a nabýt nějaké zkušenosti. Takže i když to člověk nechce vidět a chce tak krizových situací vyvarovat, je dobré si v nich zahrát, ať pět na tři nebo po odvolání gólmana.“
Za Česko jste před pěti lety nastoupil ve Světovém poháru, ovšem na šampionát dospělých jste se ještě nedostal. Jak velká je to motivace?
„Motivace to je, snažím se udělat všechno, ještě se mi to nepovedlo a doufám, že se to povede.“
Za vyloženého střelce se považovat nemůžete, ovšem právě na Světovém poháru jste dal jeden gól, potom v reprezentaci celou dobu nic, až v přípravě jste se trefil už dvakrát. Našel jste odvahu, rozstřílel se?
„V nároďáku hrajeme dobrý systém, můžu si dovolit něco navíc. Snažím se být aktivní a dostávat se do takových pozic a pomoct týmu i v těchhle věcech. Není to můj primární úkol, ale chci ukázat, že takové věci umím.“
Z podobné situace jako tentokrát jste skóroval už proti Rakousku...
„Těžko říct. V NHL jsem dával góly spíš zase z pravé strany a blíž k bráně. Ale jsem rád, že kluci dokážou druhým připravit šance a dostat to takhle do strany. Takže velký dík patří i jim, že nejsou lakomí. Byl jsem šťastný, že to skončilo o mě.“
Jak se projevuje na hře obrany, že se obsazení stále točí a při hře se sedmi beky se nabízí víc možností?
„Není to určitě lehké, ale všichni čeští hráči, co jezdí na turnaje a zápasy by měli vědět, co se má hrát, jaký ten systém je, a hlavně, komunikovat spolu. V Česku se moc nenosí, aby se po sobě na ledě řvalo. Na tom se snažíme zapracovat, abychom si tu práci usnadnili a je jedno, s kým tam jdeme, ať pořád s tím stejným spoluhráčem nebo s jiným. Na tohle se musíme zaměřit, dneska bylo vidět, že se to pomalu zlepšuje.“
Pomáhá paradoxně komunikaci, že se hraje bez diváků a tudíž je na ledě líp slyšet, což v plné hale může zaniknout?
„Řvát by se mělo nahlas. V Česku se trošku stydíme zavolat si o puk. Když jsem vyrůstal jako mladý hráč, tohle se nedělo, nikdo nás to neučil. Pak, když jsem mohl hrát v Americe nebo NHL, to byla samozřejmost. Člověk si tím hrozně ulehčí a doufám, že se nám něco takového podaří nastartovat v nároďáku a přenese se to i do mládežnických soutěží.“
Takže se učíte navzájem zařvat o puk?
„Přesně tak. To k hokeji patří a v tom máme rezervy. Ale trenéři odvádějí dobrou práci, že to do nás pomalu dostávají. Ještě máme před mistrovství světa nějaký čas to doladit a přenést do naší hry.“
