Během zlatého šampionátu v Praze seděl Viktor Ujčík v ochozech. Bylo mu dvanáct, ani ve snu by ho tehdy nenapadlo, že podobnou euforii sám zažije. A co víc, že k unikátnímu zlatému hattricku výrazně pomůže. „Samozřejmě jsem jako kluk o něčem podobném snil, hokejem jsem žil neskutečně, ale maximem pro mě tehdy bylo dostat se do Dukly.“ Sen překonal. Zlaté medaile z mistrovství světa má tři (1996, 1999 a 2001).

Co vám naskočí jako první, když se řekne zlatý hattrick?
„Asi rok 2001, kdy se to zkompletovalo. Měl jsem kliku, že jsem u toho byl. Povedlo se něco, co není úplně obyčejné a běžné. V tu chvíli jsme si uvědomili, že naše nadvláda musela všechny okolo štvát, ale my si to hrozně užívali!“

Na medaili z mistrovství světa čekáme devět dlouhých let, titul slavil český tým naposledy v roce 2010. Jak vám v tomto pohledu zní vzpomínky na zlatý hattrick?
(krčí rameny) „Zažily to i jiné státy, někdy jste nahoře, někdy dole. To je normální vývoj v hokeji. Byli bychom všichni rádi, kdyby se čekání letos konečně prolomilo, příprava byla víc jak solidní. Český hokej potřebuje nějaký úspěch, povzbuzení. I jak já říkám, zavřít hubu těm, co jim dělá radost, že se nám momentálně nedaří. V mládežnických i seniorských kategoriích. Myslím, že je to nastavené dobře a zase se začne blýskat na lepší časy. Doufám, že to bude co nejdřív.“

Čím byla vaše generace výjimečná, že se povedlo vybojovat zlato třikrát za sebou?
„Rádi bychom to věděli, aby se to mohlo zopakovat, že jo? (usmívá se) Asi jsme ještě byli kluci, kteří dělali pro hokej opravdu všechno, obětovali mu spoustu času. A měli jsme ho jako svým způsobem možnost se dostat ven. Přece jenom, začínali jsme ještě za komančů. Hokej nás hrozně bavil, naplňoval a měli jsme skvělé vzory. Když jsem šel v Jihlavě na hokej, byla to radost! Byli tady top hráči z celé republiky, Dukla měla úspěchy. Opravdu radost se dívat na takové borce jakými byli Rosol, Kameš, Klíma, Olda Válek, další a další. Chtěli jsme se jim vyrovnat, být také úspěšní. Český hokej byl na slušné úrovni, pak byl trošku propad, ale když jsme začali objíždět Euro Hockey Tour a pravidelně jsme hráli mezinárodní zápasy, tak jsme se posouvali. Mezinárodní hokej je pořád jinde než extraliga. Vždycky byl o level výš. Chvíli nám trvalo, než jsme si zvykli, ale pak to šlo, byli jsme připravení. A hlavně jsme byli dobře natrénovaní.“

Zmínil jste Rosola, Kameše, Klímu. Měl jste i „starší“ vzory?
„Samozřejmě jsme se všichni dívali i do historie, byla tady spousta skvělých hráčů. Slovenských i českých. Když jsem to vnímal víc, tak to byli třeba Franta Musíl a Milan Chalupa v obraně, Gusta Žák, Libor Dolana, Vlčák (Petr Vlk). S některými jsem pak měl možnost si ještě zahrát. Byla tady plejáda výborných hráčů, narvaný stadion. Kdo by tohle nechtěl zažít na vlastní kůži? Snažili jsme se dělat maximum, abychom se těmto hráčům vyrovnali a mohli si zahrát hokej v takovém prostředí. Díky Oldovi Válkovi jsme třeba měli i lístky na mistrovství světa v Praze (1985). To byla taky slušná motivace.“

Jaké máte na zlatý šampionát v Praze vzpomínky?
„Byli jsme zrovna na zápase, kdy jsme dostali meltu od Rusáků, nějakých 1:5. Ale jinak to byl neskutečný zážitek! Stavili jsme se pak za klukama ještě i v Průhonicích, nebo kde bydleli, viděl jsem je kolem sebe chodit naživo a bylo to něco neuvěřitelného. Další zápasy jsem pak sledoval v televizi. Každému v hlavě zůstane, co předvedl Jirka Šejba proti Kanadě. Mimochodem, ten byl v Jihlavě taky na vojně. Opravdu bylo na co koukat, od koho se učit.“

Tituly mistra světa máte tři, ale první jste získal v roce 1996. Proč vám utekl šampionát 2000?
„Vypadli jsme tehdy s Třincem dřív z play off, měl jsem pozvánku na sraz. Šel jsem si zaběhat v lese, smekla se mi noha a naštípnul jsem si kotník. Dostal jsem berle, dlahu a musel jsem přípravu na mistrovství vzdát. Fandil jsem jenom na dálku, hráli tam kluci, se kterými jsem toho spoustu prožil. Rusáci tehdy měli namlácený mančaft, nikdo asi nepočítal, že se je podaří přehrát a porazit. Jenže se znovu ukázalo, že tým hvězd úspěch ještě nezaručuje. Je to o opravdu hlavně tom, jestli je tým ochotný šlapat. A každý makat pro mužstvo. Kluci hráli super, podržel je gólman a odváželi si zlato. Bylo to překvapení, ale hrozně milé. Pro náš hokej tehdy pecka.“

Platí obecně, že pro české úspěchy je klíčová parta a skvělý gólman?
„Za mě je nejvíc gólman. A potom to, že každý z kluků v týmu přijme svoji roli. Někdy hraje člověk míň zápasů, někdy víc. Je důležité fandit jeden druhému. Je to krátký turnaj, čtrnáct dnů, kdy se rozhoduje o úspěchu a neúspěchu. Musíte potlačit ego. Samozřejmě máte někdy pocit, že byste měl hrát víc, ale když tam dá trenér jiného, musíte mu přát úspěch. Když je tým úspěšný, je úspěšný i jednotlivec. Když máš hodně gólů, hodně nahrávek, ale nevezeš domů placku, tak je to k prdu.“

Který ze zlatých turnajů sedl vám osobně nejvíc?
„Ten v roce 1996 byl jako sen. Jel jsem na první mistrovství světa a vraceli jsme se z Vídně se zlatem! Cesta domů autobusem byla úžasná, skoro všude nás zastavovali, užívali jsme si to. Co se týká emočního prožití, bylo tohle největší. Byl jsem vykulený, držel jsem medaili v ruce a nevěřil jsem, co se povedlo. Z osobního pohledu byl pro mě nejlepší šampionát ten poslední v roce 2001. Tam jsem dával i nějaké góly, hráli jsme jako lajna dobře, celý tým šlapal.“

Semifinále v roce 2001 proti Švédům rozhodovaly nájezdy. Vy jste proměnil vítězný. Co se člověku honí hlavou, když jde v takové chvíli na led a v brance stojí Tommy Salo?
„Já to měl ještě opepřené tím, že jsem panu Augustovi slíbil, že gól v nájezdu dám. (usmívá se) Nevěděl, koho na nájezdy dát, kluci mě doporučovali. Myslím, že Patýs (Pavel Patera). Pan Augusta se přišel zeptat, jestli gól dám. A já mu slíbil, že jasně. O to to bylo těžší. Když jsem pak na středu hřiště stál, tak jsem si říkal, že jsem radši nedržel hubu... Musel jsem to rozdýchat. Opakoval jsem si, že se přece trefit umím! Že to jen potřebuju dokázat v pravý čas. Že si jen počkám, až brankáři trošku klesne ruka a střílím.“

Měl jste jasno, co uděláte?
„No... Já se na brankáře celou dobu díval. Říkal jsem si, že to buď bude střela pod vyrážečku, střela nad lapačku, nebo blafák do bekhendu. Měl jsem vymyšlené tři věci, na které jsem se spoléhal. Když jsem viděl, že se mnou brankář zajíždí, blafák jsem zavrhnul. A pak už to bylo jen o tom si vybrat, jestli střílet pod vyrážečku nebo nad lapačku. Zvítězil instinkt. Lapačka nahoru! Tam jsem si věřil nejvíc.“

Musel jste se soustředit i na to, aby vám v klíčové chvíli puk neutekl?
„Neriskoval jsem, celou dobu jsem si ho vezl na forhendu. V podstatě jsem ho furt tlačil před sebou. (usmívá se) Žádné kvedlání, aby mi puk náhodou neposkočil. I to je pro gólmana nepříjemné v tom, že když puk vezu na forhendu, můžu vystřelit kdykoliv. Když si ho přehazuju, přece jenom si ho už musím před střelou nejdřív připravovat.“

Puk vám ani jednou neposkočil?
„Abych řekl pravdu, nevnímal jsem to. Furt jsem se koukal na gólmana. Puk jsem vezl na lopatě, kousek před sebou, abych ho periferně viděl. Pak už to bylo jen o tom, abych zachoval chladnou hlavu a nevystřelil moc brzo, nebo naopak pozdě. Počkat si na pravý okamžik, když dá brankář ruku trochu níž. A já to tam můžu házet. Povedlo se, ohromná úleva. Po mně jel ještě Modin, trefil tyčku a bylo vymalováno. Takže dvojitá radost. Z mého nájezdu i z Hnildy, který vychytal Alfredssona i Sundina.“

Co vám za splněný slib říkal trenér Augusta?
„Měl radost. Přišel, poklepal mě, a když nájezdy skončily, byla velká euforie. Že hrajeme finále.“

Jsou nájezdy od olympiády v Naganu oblíbenou českou disciplínou? Věřili jste si v nich?
„Nájezdy jsou o hlavě, ale že bychom do zápasů šli s tím, že je dovedeme do nájezdů a ty vyhrajeme, tak to ne. Opravdu je to loterie, kolikrát hodně o štěstí. O aktuálním psychickém stavu střelců a gólmanů. Měli jsme vždycky na nájezdy šikovné kluky, tak jsme si věřili. Třeba když šel Prochy (Martin Procházka), tak jsem věděl, že to je na devadesát procent gól. Pochopitelně musíte mít na nájezdy i skvělého gólmana, co je schopný je pochytat. My tohle měli, všechno si sedlo.“

Později jste v extralize při nájezdech zkusil zajímavou fintu. Ukázal jste v jízdě na tyčku, jako by byla branka posunutá, vykolejil jste gólmana a střílel. Tuto variantu jste na šampionátu neměl?
(usmívá se) „Ne, to mě napadlo až později. Přemýšlel jsem o nájezdech a večer mě tahle kulišárna napadla. Druhý den ráno jsem si ji vyzkoušel na tréninku a hned večer byly nájezdy. Tak jsem si říkal, že to je osud. Že to musím vyzkoušet. Pamatuju si, že za mnou tehdy přišel vítkovický trenér Moja Trličík a říkal mi: ‚Ale nebudeš dělat to, co jsi zkoušel dopoledne, viď?‘ Odpověděl jsem mu, ať se nechá překvapit...“

Na šampionátech jste jako trenéry zažil Ivana Hlinku i Josefa Augustu. Jak na tyto osobnosti vzpomínáte?
„Hlína i Aušus byli vynikající hráči. A to bylo hrozně znát. Měli spoustu zkušeností s danými situacemi, sami si je na ledě prožili. Byli takoví, že dbali na nějaké věci, co se týká obrany a tak. Ale vepředu nás nechávali hrát hokej. Každý byl trošku jiný, v čem byli stejní – oba měli respekt. Každý je znal a věděl, že jsou výborní hráči i trenéři. Bylo super je mít za zády.“

Jak pod jejich vedením vypadala třeba příprava na zápasy s Japonskem? Na mistrovství v Norsku 1999 jste je porazili 12:2, ale hned ve druhé minutě jste prohrávali.
„Japonci byli neuvěřitelně rychlí. Když jsme začali, hned jsem si říkal: ty vole, jestli to tak bude celý zápas, tak to bude fičák. Byli výborně připravení bruslařsky, ale týmová taktika, kontrola puku a jejich hokejová technika byly přece jenom jinde. Sice jsme dostali rychlý gól, ale nikdo nepochyboval, že bychom zápas neměli zvládnout. Tomu odpovídala i příprava na taková utkání. Proti slabším soupeřům jsme se bavili spíš o tom, co budeme hrát my. Než abychom řešili, co hraje soupeř. Vypíchli jsme si důležité věci a šli na to. Rozhodně to pod panem Hlinkou i panem Augustou nebyly tak dlouhé a pečlivé rozbory jako dnes. Ani nebyly takové technické možnosti.“

V Norsku se zkoušel model na dvě semifinálová a dvě finálová utkání. Jak jste novinku brali?
„Z jedné strany to bylo férovější, jeden zápas je vždycky trošku loterie. Každý sport si hledá optimální cestu. Nejférovější by bylo si dát sérii na čtyři vítězné, ale to na mistrovství světa není možné. Přijali jsme to jako fakt. My tam hlavně mohli být venku už ve čtvrtfinálové skupině. Potřebovali jsme, aby Slováci urvali nějaké body Rusku. Ani jsme se nerozcvičovali, dívali jsme se celý zápas za plexisklem. A tím, že jim Slováci bod vzali, tak jsme si to mohli uhrát sami proti Švédům. Nabilo nás to novou energií, že ještě můžeme šampionát zvládnout. Vydrželo nám to až do finále.“

Máte doma vystavené památky na jedinečné české úspěchy?
„Medaile i dresy z šampionátů mám schované, nepotrpím si na výstavky. Ale čas od času se na dresy podívám, v jakém jsou stavu, zavzpomínám si. Toho se člověk nerad vzdává. Takové momenty si každý rád připomene. Věřím, že dnešní kluci budou mít také na co vzpomínat.“

JAK SE ZRODIL ZLATÝ HATTRICK

MS 1999 NORSKO

Zlatý moment: Semifinále i finále se hrálo na dva zápasy. Semifinále s Kanadou urvali Češi po nájezdech, trefili se Martinové Procházka, Roman Šimíček a „pádlující“ Jaroslav Špaček. Finálové prodloužení proti Finsku rozhodl v 77. minutě Jan Hlaváč. Do úniku po pravém křídle ho žabkou poslal Šimíček. Hlaváč bekhendovou střelou, při které mu puk lehce sklouznul z čepele, propálil mezi betony Miikku Kiprusoffa.

České výsledky – základní skupina: Rakousko 7:0, Japonsko 12:2, USA 4:3, čtvrtfinálová skupina: Rusko 1:6, Slovensko 8:2, Švédsko 2:0, semifinále: Kanada 1:2 a 6:4 (nájezdy 4:3), finále: Finsko: 3:1 a 1:4 (prodloužení 1:0)

Konečné pořadí: 1. ČESKO, 2. Finsko, 3. Švédsko

MS 2000  RUSKO

Zlatý moment: Jedno z nejpřekvapivějších finále šampionátů – Češi proti Slovákům. Trenér Josef Augusta měl ve výběru pouze čtyři borce z NHL, přesto jeho tým turnaj ovládl. Do All Star se dostali Roman Čechmánek, Michal Sýkora, Jiří Dopita a Tomáš Vlasák. Na Slováky si Češi tradičně věřili, rychle vedli 3:0, ale Miroslav Šatan v 58. minutě snížil na 3:4. „Titul nám zachránil gólman,“ komentoval Sýkora.

České výsledky – základní skupina: Norsko 4:0, Japonsko 6:3, Kanada 2:1, osmifinálová skupina: Itálie 9:2, Finsko 4:6, Slovensko 6:2, čtvrtfinále: Lotyšsko 3:1, semifinále: Kanada 2:1, finále: Slovensko 5:3

Konečné pořadí: 1. ČESKO, 2. Slovensko, 3. Finsko

MS 2001 NĚMECKO

Zlatý moment: Ještě ve 44. minutě Češi ve finále s Finskem prohrávali 0:2. Po gólech Martina Procházky (45. minuta) a Jiřího Dopity (55.) se prodlužovalo. Zlatý hattrickový gól trefil v 71. minutě David Moravec, který prostřelil Pasiho Nurminena. „Dostal jsem skvělou přihrávku od Pavla Patery,“ líčil vítkovický útočník životní trefu. „Brankář asi čekal hned střelu. Pak jsem si to ale dal na bekhend a najednou vidím odkrytou branku.“

České výsledky – základní skupina: Bělorusko 5:1, Německo 2:2, Švýcarsko 3:1, osmifinálová skupina: Rusko 4:3, Itálie 11:0, Kanada 4:2, čtvrtfinále: Slovensko 2:0, semifinále: Švédsko 3:2n, finále: Finsko 3:2p

Konečné pořadí: 1. ČESKO, 2. Finsko, 3. Švédsko

----------------------------------------------

ZLATÉ ČESKÉ SOUPISKY

MS 1999

Brankáři: Roman Čechmánek, Milan Hnilička, Martin Prusek

Obránci: František Kučera, Ladislav Benýšek, Libor Procházka, František Kaberle, Jiří Vykoukal, Pavel Kubina, Jaroslav Špaček

Útočníci: Jan Hlaváč, David Výborný, Pavel Patera, Martin Procházka, Viktor Ujčík, David Moravec, Roman Meluzín, Tomáš Kucharčík, Tomáš Vlasák, Roman Šimíček, Jan Čaloun, Radek Dvořák, Martin Ručinský, Petr Sýkora

Trenéři: Ivan Hlinka, Josef Augusta a Vladimír Martinec

MS 2000

Brankáři: Roman Čechmánek, Dušan Salfický, Vladimír Hudáček

Obránci: Petr Buzek, František Kučera, Michal Sýkora, Martin Štěpánek, Ladislav Benýšek, František Kaberle, Radek Martínek

Útočníci: Jiří Dopita, Robert Reichel, Jan Tomajko, David Výborný, Tomáš Vlasák, Václav Prospal, Pavel Patera, Martin Procházka, Martin Havlát, Václav Varaďa, Michal Broš, Petr Čajánek, Martin Špaňhel

Trenéři: Josef Augusta a Vladimír Martinec

MS 2001

Brankáři: Milan Hnilička, Dušan Salfický, Vladimír Hudáček

Obránci: Jaroslav Špaček, Pavel Kubina, Karel Pilař, Radek Martínek, Filip Kuba, František Kaberle, Martin Richter

Útočníci: Radek Dvořák, Robert Reichel, Martin Ručinský, David Výborný, Jiří Dopita, Jaroslav Hlinka, David Moravec, Pavel Patera, Martin Procházka, Viktor Ujčík, Petr Čajánek, Tomáš Vlasák, Jan Tomajko

Trenéři: Josef Augusta a Vladimír Martinec

---------------------------

DRŽITELÉ ZLATÉHO HATTRICKU

František Kaberle ml.

David Výborný

Pavel Patera

Martin Procházka

Tomáš Vlasák

MS v hokeji 2021

19. května 2021 • 16:36

Velká ANKETA čtenářů Sportu: Medaile na MS bude, dresy už nevadí

Premium

MS v hokeji 2021

Česká obrana pro MS: Ministr Hronek a síla, jaká tady dlouho nebyla