Broš rozebírá Finy: Dřív se nás báli. Jsou to dělníci a vojáci
Ve čtvrtfinále jdeme na Finy! Ve většině českého hokejového národa vzbudila tato zpráva optimismus. Ty uděláme, umíme na ně! Dřív to byla pravda, ale teď? „Naše šance jsou velké. Cítím, že si na Finsko pořád věříme, i když patří do světové top pětky, kdežto my už nějakou dobu ne,“ myslí si Michal Broš, mistr světa z roku 2000 a dvojnásobný šampion finské nejvyšší soutěže.
Minulé generace zapisovaly do statistik proti Finům téměř výhradně výhry. Čárky čmáraly hráběmi. Prohra? Jen občas, výjimečně. Česko bylo světovou špičkou, Finsko mu hledělo na záda. Byť se za posledních dvacet let role vyrovnaly (či spíše otočily), pořád v Češích vzbuzuje tenhle severský soupeř optimismus a víru ve vítězství.
„Přijde mi, že si na ně pořád věříme. Vadí mi ale, že my Finy pořád nějak nepočítáme mezi hokejové velmoci. Řekneme Rusko, Švédsko, Kanadu a Ameriku. Na Finy se zapomíná, oni tam ale jednoznačně patří. Stačí se podívat na medaile za posledních deset let napříč kategoriemi. My jsme daleko za nimi,“ upozorňuje bývalý skvělý útočník národního týmu Michal Broš.
Také on ale Čechům před klíčovým čtvrtfinálovým utkáním věří. „Naše šance jsou velké, i když oni patří do světové top pětky, kdežto my už ne. Stejně jsme na ně ale schopní zahrát, věříme si na ně nejvíc ze všech velmocí. Je to ideální soupeř pro takový zápas. Nic snadného nás však nečeká. Jejich hra je hodně náročná. Systémově jsou Finové skvělí, všichni výborně fyzicky připravení, brusliví. Vyložený favorit v tom zápase není. Tenisovou terminologií bych řekl, že rozhodne jeden míček,“ přidává Broš.
Sám sebe v nadsázce označuje za polovičního Fina. Tři roky své bohaté kariéry odehrál za slavný Kärpät Oulu, dvakrát s ním zvedl nad hlavu mistrovský pohár. Dodnes tamní hokej bedlivě sleduje.
Proti reprezentaci Suomi odehrál v kariéře spoustu zápasů, většina z nich byla vítězná. „Finové se nás dřív báli. Dnes už to není strach, ale mají z každého soupeře respekt. Takhle jsou nastavení. Mají snad nejmíň překvapivých proher, poctivě se připraví i na Koreu. Mají to v povaze. Nás taky samozřejmě respektují, berou nás. Je to možná jenom můj dojem, ale pořád tam máme zvuk. Mentálně bychom opravdu mohli mít pořád trochu navrch,“ myslí si Broš.
Finové vždy platili za dobré bruslaře, poctivé makáče, kteří nic nevypustí. Češi naopak měli svou hokejovou DNA jinou. Byli šikovnější, hravější, dovedli tvořit. Když došlo na kritickou fázi jako prodloužení nebo nájezdy, v novodobé historii bílo modří Seveřané nikdy nevyhráli.
„My jsme vždycky měli na své straně šikovnější hráče, kteří se ve zlomových chvílích nepodělali a dovedli nájezd proměnit. Oni naopak v rozhodujících momentech pravidelně zaváhali. Na to vsázím i teď. My jsme si v turnaji už těžkými chvílemi prošli, mentálně už to nejhorší máme za sebou. Povinnost se splnila, z pohledu psychiky by se teď klukům mělo hrát o něco líp,“ věří Broš.
Avšak právě zmíněnou schopností tvrdě pracovat se Finové postupem času dotáhli na českou úroveň. „Fin se od Čecha liší pracovní morálkou. Je to takový dělníček, který se nevyflákne na žádný trénink. Od prvního do posledního hvizdu stoprocentní robota. Když se pracuje, nemele se, nevtipkuje se. Do všeho se jde na maximum. V tom je odmalička ten hlavní rozdíl,“ popisuje trefně svůj dojem mistr světa z roku 2000 z ruského Petrohradu.
A přidává. „Oni mají nastavení vojáků. Náturou jsou nám podobní, pracovní disciplínu ale mají úplně jinou. My se snažíme mít pořád srandu, i když pracujeme. Oni to rozdělují. Když se pak třeba v pátek večer veselí, stojí to za to. Do všeho jdou naplno,“ usmívá se.
Už před startem letošního šampionátu předpovídal Broš českému národnímu týmu medaili. A platí to stále, i po matných výkonech ve skupině. „Zápas se Švédy znamenal zlom. Z porodních bolestí na začátku a strachu o postup se už pak několikrát zrodily zlaté medaile. Třetí třetina se Švédy mi tohle připomněla. Zase věřím, že by se to mohlo povést.“
Názor Broš nezměnil ani po upracovaném výkonu s Dánskem. „Na rozdíl od některých expertů jsem zápas s Dány neviděl zdaleka tak tragicky. My jsme s nimi dlouhodobě neměli nějak extra bilanci. Ve chvíli, kdy si s takovým defenzivním soupeřem necháte dát první gól, je to pak opravdu strašně těžké. Já bych naopak řekl, že smekám klobouk před našimi hráči, kteří se vzepjali a nakonec stejně udělali výsledek, jaký jsme potřebovali,“ doplňuje bývalý sportovní manažer Sparty a dnes trenér individuálních dovedností.
Zprávy ze dne 2. června 2021
Národní tým na středečním tréninku před čtvrtfinálovým duelem s Finskem.
Blog Pavla Bárty | Pod tlakem předvedli největší žár. Po porážkách v prvních dvou zápasech dokázali čeští hokejisté na šampionátu v Rize vždycky najít cestu k vítězství, způsob, jak se k němu probít. Byli na pokraji největšího kolapsu v dějinách. Jako Švédové. Ti se z marastu nevyhrabali. Oni ano.
Rázně odmítl, že by Češi nebo Slováci poslední utkání základní skupiny šampionátu v Rize odklouzali. „Já si to nemyslím,“ řekl Filip Pešán po jasném vítězství 7:3, které tým posunulo na třetí místo ve skupině. Naopak hráči, kteří nastoupili místo sedmi odpočívajících opor mu prý zamotali hlavu. A mužstvo podle něj začíná mít tvář, jakou by si představoval. Dosud se spíš hledalo. Před čtvrtečním čtvrtfinále s Finskem to je příznivá předzvěst.
- 2
- 3
