Výhoda Čechů před play off. Zvykli si procházet minovým polem
Pod tlakem předvedli největší žár. Po porážkách v prvních dvou zápasech dokázali čeští hokejisté na šampionátu v Rize vždycky najít cestu k vítězství, způsob, jak se k němu probít. Byli na pokraji největšího kolapsu v dějinách. Jako Švédové. Ti se z marastu nevyhrabali. Oni ano.
Otáčeli a vyhrávali těsné zápasy. Když v odporném zápase s Dánskem kvůli centimetrovému ofsajdu neutrhli v prodloužení druhý bod napoprvé, zvládli to v nájezdech. Každý zápas pod tlakem. Vědomí důležitosti každého okamžiku, střídání, každé akce. To byly momenty, jež prověří kvalitu a odolnost mužstva. Když nezabijí, dovedou posílit.
Zdánlivě bezvýznamný zápas se Slovenskem neukázal, zda má česká hra vzestupný trend. Chyběli lídři, kteří mužstvo nejvíc táhli. Ale při jejich neúčasti se prosadili další spáči. Pět hráčů dalo na šampionátu svůj první gol. Bylo to důležité i pro povzbuzení, pocit, že to jde. V české sestavě zůstali bez bodu už jen Adam Musil a Tomáš Zohorna. I to může mít svou váhu.
Zatím to bylo čekání na něco, co stále nepřichází. Mužstvo neukázalo svou pravou tvář, tedy aspoň ne tu, o které se pořád mluví nebo se snad někde skrývá. Nápor, jaký přijde ve čtvrtfinále, hodně hráčů nikdy nezažilo. Finové už tyhle zápasy dokázali vyhrát. V letošním turnaji však nepoznali, co je to hrát pod obrovským tlakem hrozícího konce, bojovat v každém zápase o přežití.
Pro Pešánovce to může být výhoda. Zvykli si procházet minovým polem. Cesta dál už jinudy ani nepovede. V nejtěžších chvílích ze sebe vymáčkli to nejlepší. Snad to ještě předvedou.
