Ve čtvrtfinále jdeme na Finy! Ve většině českého hokejového národa vzbudila tato zpráva optimismus. Ty uděláme, umíme na ně! Dřív to byla pravda, ale teď? „Naše šance jsou velké. Cítím, že si na Finsko pořád věříme, i když patří do světové top pětky, kdežto my už nějakou dobu ne,“ myslí si Michal Broš, mistr světa z roku 2000 a dvojnásobný šampion finské nejvyšší soutěže.
Minulé generace zapisovaly do statistik proti Finům téměř výhradně výhry. Čárky čmáraly hráběmi. Prohra? Jen občas, výjimečně. Česko bylo světovou špičkou, Finsko mu hledělo na záda. Byť se za posledních dvacet let role vyrovnaly (či spíše otočily), pořád v Češích vzbuzuje tenhle severský soupeř optimismus a víru ve vítězství.
„Přijde mi, že si na ně pořád věříme. Vadí mi ale, že my Finy pořád nějak nepočítáme mezi hokejové velmoci. Řekneme Rusko, Švédsko, Kanadu a Ameriku. Na Finy se zapomíná, oni tam ale jednoznačně patří. Stačí se podívat na medaile za posledních deset let napříč kategoriemi. My jsme daleko za nimi,“ upozorňuje bývalý skvělý útočník národního týmu Michal Broš.
Také on ale Čechům před klíčovým čtvrtfinálovým utkáním věří. „Naše šance jsou velké, i když oni patří do světové top pětky, kdežto my už ne. Stejně jsme na ně ale schopní zahrát, věříme si na ně nejvíc ze všech velmocí. Je to ideální soupeř pro takový zápas. Nic snadného nás však nečeká. Jejich hra je hodně náročná. Systémově jsou Finové skvělí, všichni výborně fyzicky připravení, brusliví. Vyložený favorit v tom zápase není. Tenisovou terminologií bych řekl, že rozhodne jeden míček,“ přidává Broš.
Sám sebe v nadsázce označuje za polovičního Fina. Tři roky své bohaté kariéry odehrál za slavný Kärpät Oulu, dvakrát s ním zvedl nad hlavu mistrovský pohár. Dodnes tamní hokej bedlivě sleduje.
Proti reprezentaci Suomi odehrál v kariéře spoustu zápasů, většina z nich byla vítězná. „Finové se nás dřív báli. Dnes už to není strach, ale mají z každého soupeře respekt. Takhle jsou nastavení. Mají snad nejmíň překvapivých proher, poctivě se připraví i na Koreu. Mají to v povaze. Nás taky samozřejmě respektují, berou nás. Je to možná jenom můj dojem, ale pořád tam máme zvuk. Mentálně bychom opravdu mohli mít pořád trochu navrch,“ myslí si Broš.
Finové vždy platili za dobré bruslaře, poctivé makáče, kteří nic nevypustí. Češi naopak měli svou hokejovou DNA jinou. Byli šikovnější, hravější, dovedli tvořit. Když došlo na kritickou fázi jako prodloužení nebo nájezdy, v novodobé historii bílo modří Seveřané nikdy nevyhráli.
„My jsme vždycky měli na své straně šikovnější hráče, kteří se ve zlomových chvílích nepodělali a dovedli nájezd proměnit. Oni naopak v rozhodujících momentech pravidelně zaváhali. Na to vsázím i teď. My jsme si v turnaji už těžkými chvílemi prošli, mentálně už to nejhorší máme za sebou. Povinnost se splnila, z pohledu psychiky by se teď klukům mělo hrát o něco líp,“ věří Broš.
Avšak právě zmíněnou schopností tvrdě pracovat se Finové postupem času dotáhli na českou úroveň. „Fin se od Čecha liší pracovní morálkou. Je to takový dělníček, který se nevyflákne na žádný trénink. Od prvního do posledního hvizdu stoprocentní robota. Když se pracuje, nemele se, nevtipkuje se. Do všeho se jde na maximum. V tom je odmalička ten hlavní rozdíl,“ popisuje trefně svůj dojem mistr světa z roku 2000 z ruského Petrohradu.
A přidává. „Oni mají nastavení vojáků. Náturou jsou nám podobní, pracovní disciplínu ale mají úplně jinou. My se snažíme mít pořád srandu, i když pracujeme. Oni to rozdělují. Když se pak třeba v pátek večer veselí, stojí to za to. Do všeho jdou naplno,“ usmívá se.
Už před startem letošního šampionátu předpovídal Broš českému národnímu týmu medaili. A platí to stále, i po matných výkonech ve skupině. „Zápas se Švédy znamenal zlom. Z porodních bolestí na začátku a strachu o postup se už pak několikrát zrodily zlaté medaile. Třetí třetina se Švédy mi tohle připomněla. Zase věřím, že by se to mohlo povést.“
Názor Broš nezměnil ani po upracovaném výkonu s Dánskem. „Na rozdíl od některých expertů jsem zápas s Dány neviděl zdaleka tak tragicky. My jsme s nimi dlouhodobě neměli nějak extra bilanci. Ve chvíli, kdy si s takovým defenzivním soupeřem necháte dát první gól, je to pak opravdu strašně těžké. Já bych naopak řekl, že smekám klobouk před našimi hráči, kteří se vzepjali a nakonec stejně udělali výsledek, jaký jsme potřebovali,“ doplňuje bývalý sportovní manažer Sparty a dnes trenér individuálních dovedností.
Góly
Domácí: 32:55. Innala
Hosté:
Sestavy
Domácí: Olkinuora (Säteri) – Sund, Koivisto, Määttä, Kaski, Pokka, Ohtamaa (A), Nousiainen, Lindbohm – Anttila (C), Björninen, Mäenalanen – Lundell, Ojamäki, Ruotsalainen – Innala, Kontiola (A), Pakarinen – Ruohomaa, Turunen, Sallinen.
Hosté: Hrubec (Will) – Hronek (A), D. Musil, Klok, D. Sklenička, Šustr, Šulák, Hájek – J. Vrána, Jan Kovář (C), D. Kubalík – Zadina, R. Hanzl, Flek – Lenc, Chytil, M. Stránský – Radil, T. Zohorna (A), Smejkal – A. Musil.
Rozhodčí
Bruggeman, Gouin – Oliver, McCrank
Stadion
Riga Arena, Riga
Česko 
Finsko 
Martin Ručinský 
Miroslav Horák, redaktor Sportu
„Myslím si, že jsme od mužstva všichni čekali daleko víc, už jen podle přípravy. Myslím si, že jsme měli největší šanci na tomto turnaji získat medaili, bohužel se nám to nepodařilo. Nechci rozebírat Filipa Pešána, to nechám na jiných expertech. Moc se mi ale nelíbil herní projev. Pořádně nevím, co jsme chtěli hrát. Byl v tom takový chaos,“ přiznává Martin Ručinský.
„Byl to podivný zápas z mého pohledu. První třetina začala výborně, ale pak Finové tlak vyrovnali a ve druhé třetině začínali mít Finové navrch. My jsme prakticky neměli nic. Třetí třetinu už Finové jenom kontrolovali výsledek,“ hodnotí Martin Ručinský porážků Čechů ve čtvrtfinále.
„Říká se, že hraješ, co ti soupeř dovolí. Finové byli možná na začátku někde jinde, ale pochopili, že musí začít hrát. Chytili tempo a začali hru kontrolovat. Není divu, že proti Finům na turnaji nepadá moc gólů,“ hledá Martin Ručinský důvody zlepšení finského výkonu, díky kterému se ujali vedení na Českem.
„Druhá třetina nebyla dobrá z naší strany. Neměli jsme prakticky vůbec nic, žádnou vyloženou šanci. Ještě jsme dostali gól. Z naší strany opravdu nic moc výkon. Musíme se zlepštit," hodnotí Martin Ručinský druhou třetinu, ve které národní tým inkasoval gól.
„Pravděpodobně tam ten gól byl. Něco jsme viděli v bráně, ale je to těžké posoudit. Rozhodčí asi měli jiné záběry. Díkybohu pro nás. Začali jsme výborně, mělo to tempo. Finové nejprve nevěděli, kam dřív, ale pak se hra začala vyrovnávat,“ říka Martin Ručinský ke spornému momentu v utkání i k českému výkonu v první třetině.
„Pro mě tohle byl skoro šok. Očekával jsem, že bude hrát po zápasech, které zahrál dobře. Myslím si, že určitě do mužstva patří, pomohl by nám, ale nejsme trenéři. Je otázka, co se stalo za posledních pár dní,“ doplňuje Martin Ručinský experta Sportu.
Martin Ručinský zhodnotil dosavadní představení české jedničky Šimona Hrubce na turnaji v Rize. „Myslím si, že za Šimonem nejde žádná porážka ve skupině, i když jsem trochu čekal poté, co jsem ho viděl chytat za Omsk, že nějaké utkání ukradne. Dnes je ten zápas, kdy ho budeme nejvíc potřebovat.“
„Nevidím to tak, že bych na závěr skupiny viděl nějaký markantní rozdíl. Slováky jsme sice porazili, ale byl to takový zápas o ničem, hrálo se jen o umístění a spoustu hráčů chybělo. Když jsem byl hráč, nikdy jsem nezažil, že by někdo šetřil hráče. Chápu ale trenéry, že je třeba chtěli pošetřit, aby se nezranili v nic neřešícím zápase. Jako nějaké nastartování to ale nevidím,“ vrací se Martin Ručinský k vysoké české výhře 7:3 nad Slovenskem na závěr skupiny A.
