Vůdce povstání. Kanadu vzkřísil Mangiapane. Útočník, jehož nechtěli...
Nepodceňujte Kanaďany. Nikdy a za žádných okolností. Mistrovství světa v Rize zahájili třemi porážkami a neměli osud ve svých rukou. Do čtvrtfinále je postrčilo až vítězství Němců nad Lotyšskem v posledním utkání skupiny. Jinak mohli letět domů jako Švédové. „Bylo bláznivé, že jsme se dokázali do turnaje vrátit. Vlastně jsme byli outsidery a jen dokazovali, jak se lidi mýlí,“ líčil útočník Andrew Mangiapane, vyhlášený nejužitečnějším hráčem šampionátu.
Sedm gólů v sedmi zápasech, trefou v prodloužení popravil ve čtvrtfinále favorizované Rusy. Andrew Mangiapane přiletěl do Lotyšska se zpožděním, Calgary Flames ještě dohrávali odložené zápasy základní části NHL. V Rize pak patřil k hlavním strůjcům kanadského povstání, završeného zlatým triumfem.
Po finále 25letý útočník bojoval hlavně s tím, jak trofej pro MVP turnaje vtěsnat do kufru. „Byl zpátky v hotelovém pokoji, balil a zjistil, že to nemá kam dát. Řekli jsme mu, ať raději vezme trofej do rukou, aby se nepoškodila,“ popisovala kanadským médiím Mangiapaneova matka Patricia z jeho rodného Boltonu v Ontariu.
Zbytek světa se po triumfu javorových listů mohl utěšovat, že Kanada zase neměla tak marný tým, jak se celou dobu omílalo. Na příští olympiádu by mohla poslat hned několik papírově mnohem silnějších výběrů, než byl ten, na jehož počest létaly v neděli večer v Areně Riga vzduchem zlaté konfety. Svým způsobem to zázrak byl.
Mangiapane po své třetí sezoně v NHL dostal nabídku reprezentovat svou zemi vůbec poprvé. Přijal ji s nadšením a svou šanci nemohl zužitkovat líp. Když v izolaci na hotelovém pokoji odpočítával dny a hodiny povinné karantény, už to vypadalo, že snad ani nezasáhne do hry a zase pošupajdí domů. Ale hned jak naskočil, osud mužstva se začal obracet.
Přestože Mangiapane přišel o tři zápasy, s 11 body skončil třetí v produktivitě turnaje a se sedmi trefami se dělil o prvenství mezi střelci s Britem Liamem Kirkem. Stačilo mu k nim 16 střel. První kanadský útok, v němž naskakoval s Adamem Henriquem a Connorem Brownem, nasypal přes polovinu kanadských gólů v turnaji.
„Není pochyb, že právě on byl hráčem, který to zlomil. Jako tým odvedli všichni dobrou práci. Ale jakmile nastoupil Mangiapane, dodal nám úplně jiné sebevědomí. Byl vynikající. Skvělý kluk, který nás dokázal probudit,“ ocenil kanadský kouč Gerard Gallant.
Jak symbolické. Kanadskému týmu po tragickém vstupu málokdo věřil. K jeho vzkříšení výrazně přispěl hráč, jehož dřív nikde nechtěli. V draftu juniorské OHL si ho dva roky po sobě za třicet kol nikdo nevšiml. S Barrie Colts podepsal jako volný hráč po kempu. Brzy ukázal, jak se v něm všichni mýlili. První sezonu si na novou soutěž ještě zvykal, v dalších dvou posbíral v dohromady 127 zápasech 210 bodů (94 + 116). Dvakrát pokořil stobodovou hranici. Přesto ho do mládežnických výběrů nezvali a v draftu NHL 2014 o něj žádný klub nezavadil. Dočkal se až v následujícím roce, až v šestém kole si ho vytáhli Calgary Flames. Než zaznělo jeho jméno, kluby si v obou letech dohromady vybraly 375 jiných hokejistů.
Přehlížený, opomíjený, nevyužitý. Přesto Mangiapane našel cestu do NHL. Ale napřed strávil téměř tři sezony na farmě a pak mu v Calgary trvalo 26 zápasů, než se dočkal prvního gólu. Co nenabral do výšky (178 cm), nahrazuje šikovností, pracovitostí a nasazením. Vypracoval se mezi klíčové opory Flames. Stal se oblíbencem fanoušků, kteří mu začali říkat „Chlebožrout“. Tak zní překlad jazykolamu v jeho italském příjmení, které mnozí nedovedou ani vyslovit.
V tomto ročníku už se Mangiapane objevil v elitním útoku Flames. V sezoně zkrácené na 56 zápasů vyrovnal své maximum 32 bodů z předchozí sezony, v gólech ho vylepšil na 18 zásahů. Víckrát v týmu skórovali Elias Lindholm a Johnny Gaudreau. Po výborné sezoně zazářil i na světovém šampionátu. Pomohl k obdivuhodnému vzepětí Kanady, která podle jmen neměla nejlepší tým, ale na jejíž tažení za 27. titulem mistrů světa se asi nikdy nezapomene.
Stejně jako na představení Andrewa Mangiapanea. Nedlouho poté, co Nick Paul v prodloužení nedělního finále rozhodl o triumfu javorových listů, spojil se Mangiapane přes FaceTime se svými rodiči a na dálku se s nimi podělil o oslavy vítězství.
„Začali jsme třemi porážkami a pak předvedli svůj nejlepší hokej, našli jsme způsob, jak vyhrávat. Strhli jsme to na svoji stranu,“ vyprávěl pro TSN poté, co Kanada postoupila do finále. Po něm se vracel domů se zlatou medailí na krku a trofejí pro nejlepšího hráče. V náručí nebo v kufru, pokud ji tam nakonec nacpal. Anebo k masérům do bedny.
