Jordán: Není mi dvacet, abych se jezdil do nároďáku ukazovat. Mluvil o Rusku
Patří mezi tři bronzové medailisty z loňského šampionátu, kteří v sobotu nastoupili do přípravy národního mužstva. Michal Jordán je na prvním reprezentačním kempu v týmu nejstarší, stejně jako před rokem se zapojil pět týdnů před mistrovstvím světa. A opět v Plzni. „Když mi (trenér) Kari Jalonen zavolal, neváhal jsem. Kariéra není nafukovací. Je to dlouhá doba, ale jsem odhodlaný se poprat o mistrovství světa, jinak bych tady ani nebyl,“ prohlásil 32letý rodák ze Zlína.
Před rokem přijel ještě jako hráč Chabarovsku, kde byl dokonce kapitánem. Nyní je hráčem švýcarského Rapperswilu. Tým ruské KHL opustil v listopadu po necelých šesti sezonách. Rozhodl se tak z rodinných důvodů. S Amurem rozvázal smlouvu, podepsanou ještě před ruským vpádem na Ukrajinu. Jinak by v reprezentaci ani být nemohl, neboť hráči působící v KHL do ní mají dveře zavřené.
Když Jordán při únorových Švédských hokejových hrách oblékl český dres poprvé od bronzového mistrovství světa, s novináři mluvit nechtěl. Tentokrát přišel, téma ruského angažmá a jeho ukončení však moc nerozváděl. „Neřekl bych, že by můj odchod provázely nějaké komplikace. To vůbec. Chabarovsk je dál, takže jsem víc cestoval, ale jinak v pohodě. S celou rodinou jsme tam prožili určitou etapu. Jsem rád, že jsem tam mohl strávit šest let. Teď jsme se posunuli dál. Mám štěstí, že jsem během kariéry mohl vidět kus světa. I z předešlých angažmá zůstávají přátelé. Jsem s nimi ve styku, ale řešíme jen každodenní věci. Zeptáme se, co doma, jestli je všechno v pořádku. Což zatím je,“ povídal Jordán.
V Rapperswilu se potkal s Romanem Červenkou a dalším českým útočníkem Petrem Čajkou, bývalým juniorským reprezentantem, jenž ve Švýcarsku působí od třinácti let „Určitě je fajn, když přijdete do týmu, kde jsou nějací Češi. Pomůžou vám se aklimatizovat. Druhou půlku sezony, co jsem tam byl, jsme si s rodinou užili, mohli jsme tam být všichni spolu. Byl jsem rád, že jsem tam sezonu mohl dohrát,“ pochvaloval si.
Přesun do Švýcarska pro Jordána znamenal velkou změnu. „Po hokejové stránce to pro mě bylo něco úplně jiného, obrovský skok. Velké kluziště, hráli jsme takový švédský systém. Hodně pospolu, ze třetiny vyjíždět na krátké přihrávky, což byla podstatná změna. Určitě nějaký čas trvalo, než jsem se přizpůsobil, ale myslím, že jsem to dokázal poměrně rychle. Příjemné bylo určitě cestování. Rapperswil je na tohle snad nejlepší místo. Leží kousek od Curychu, je fajn, když jedete na zápas pětačtyřicet minut nebo hodinu a půl a každý večer spíte ve své posteli. I času na rodinu bylo víc.“
Rapperswil skončil v základní části švýcarské ligy na třetím místě. V prvním kole play off vypadl s Zugem. „Nebyli jsme daleko od toho, abychom je vyřadili. Mají však zkušený tým a parádně jim zachytal brankář. To byl velký důvod, že jsme skončili. Ale nemyslím, že by zavládlo zklamání. Rapperswil několik let zpátky postoupil do ligy, klub pracuje ve skromnějších podmínkách, mají nastolený nějaký systém. Jsem strašně rád, že jsem toho mohl být součástí a trošku mě mrzí, že tam nemůžu pokračovat. Ale když jsem tam přicházel, věděl jsem, do čeho jdu,“ pokračoval Jordán.
Kam se bude ubírat dál, zatím neví. Spekulovalo se o návratu do české extraligy, konkrétně brněnské Komety. Jordán však dává přednost zahraničí. „Rád bych zůstal, ale vnímám, jaká je situace. Zvlášť ve Švýcarsku, kde drží v týmu sedm cizinců a šest může nastoupit do zápasu. Je velmi složité se do ligy dostat. Nechávám to na agentovi. Na prvním místě mám Švýcarsko, i kvůli rodině. Jakmile se něco stane, skočíte do auta a za sedm hodin jste ve Zlíně. I to bylo velmi příjemné. Doufám, že se to podaří, víc nad tím ještě nepřemýšlím. Pokud mi agent dá vědět, že si myslí, že to tam nedopadne, budu hledat jinde,“ připustil.
Loni přišel do reprezentace ve zhruba stejnou dobu, ovšem po dlouhém herním výpadku. Po operaci prstu pro Jordána sezona skončila už v prosinci. Musel se pak vrátit do Chabarovsku a trénovat. Ovšem na sraz přijel fyzicky dobře připravený, což mu pomohlo dlouhou přípravu zvládnout. Nakonec jel na šampionát, kde český tým po deseti letech vybojoval bronzové medaile.
Tentokrát měl Jordán přestávku jen dva týdny. „Nějaký prostor na regeneraci byl, dva týdny nejsou tak dlouhá doba, abych z toho vypadl. Já jsem vždycky rád reprezentoval, a když mi Kari zavolal, jestli mám chuť, neváhal jsem. Kariéra není nafukovací, pokud mám možnost, rád přijedu. Nikdo neví, co bude v budoucnu. Je to dlouhé, ale jdu do toho. Není čas na výmluvy, nebo že bych o něčem spekuloval. Jsem odhodlaný se poprat o mistrovství světa, jinak bych tady ani nebyl,“ řekl Jordán.
Jeho starší spolubojovník ze švýcarského klubu Roman Červenka si vzal ještě volno, k národnímu celku se má připojit později. Jordán po oddechu netoužil. „Je to dvojsečné. Když máte dlouhou pauzu, je pak náročné to dohánět. Zažil jsem to v jiných letech, kdy jsem měl přestávku čtyři, pět týdnů,“ vybavil si Jordán. Účast v reprezentaci nebere ani jako prostředek, jak si říct o angažmá. „Není mi dvacet, abych se musel jezdit na nároďák ukazovat. Je možné, že to pomůže, reprezentace je vždycky hodně sledovaná. Ale nechávám na agentech, s čím přijdou,“ dodal.
