Fantilli ukradl Lotyšům zlatý sen. Násilí? Takový je přece náš sport, řekl
PŘÍMO Z TAMPERE | Adam Fantilli vstřelil v polovině třetí třetiny semifinále proti Lotyšsku jeden z nejhezčích gólů šampionátu a za stavu 2:2 strhnul vedení na stranu Kanady. Scott Laughton přidal trefu do prázdné branky a definitivně zmařil lotyšský sen o zlatu. Po vítězství 4:2 postoupil do finále šampionátu tým javorových listů. Opět. O zlato bude bojovat počtvrté za sebou.
„Tohle pro mě znamená všechno. Proto jsem taky přijel,“ usmíval se obránce MacKenzie Weegar. „Jsme tam, ale zatím nemáme hotovo. Čeká nás ještě jeden zápas. Dobře si odpočineme, dobře se najíme a připravíme se na zítřejší zápas,“ poznamenal vysoký bek Tyler Myers.
„Puk mi za středovou čárou prostrčil Looch (Lucic), pokusil se jen provést něco, abych se zbavil beka, a pak vypálil. Měl jsem docela štěstí,“ usmíval se teprve 18letý Fantilli, když před novináři popisoval vítězný gól. Ve 49. minutě přešel modrou čáru, najednou před ním stál jen obránce Ralfs Freibergs. Udělal rychlý pohyb doleva, doprava a zase doleva, aby Lotyše odklidil z cesty a svižnou ránou překonal Arturse Silovse. Byl to Fantilliho první gól v turnaji. Nemohl přijít v lepší dobu.
Rodák z Toronta hrál finále už začátkem roku na dvacítkách v Halifaxu, kde Kanada porazila český tým. Byl vyhlášen nejlepším hráčem univerzitní NCAA. Jako jediný z mužstva ještě nehrál v NHL, ale očekává se, že v letošním draftu bude dvojkou za Connorem Bedardem. Na mistrovství světa hraje v prvním útoku s Lucicem a Cody Glassem.
„Looch to zahrál skvěle, udělal kličku, viděl mě a poslal mi přesně puk. Pak už bylo na mě, jak si poradím. On je jedním z mála zkušených hráčů v našem týmu, sehrál nějakých 1200 zápasů v NHL. Víc, než kdokoli z nás, možná i víc kluků dohromady,“ smál se. „Je to jeden z velkých lídrů, náš vzor. Už jen sledovat, jak se připravuje v kabině, jak se chová, je velká škola,“ pokračoval Fantilli.
V prostřední části na ledě zaplály ohně, hra se vyhrotila, vyloučeno bylo celkem jedenáct hráčů. „Co znamená sprostý hokej?“ odpověděl Fantilli otázkou na dotaz finské reportérky. „Násilný,“ odvětila. „Ale takový je přece tenhle sport. Kontaktní, fyzický. Oni hráli extrémně tvrdě a my se s tím museli vypořádat, což se nám povedlo,“ pravil.
Kanaďané se museli vypořádat taky s tím, že dlouho jen obléhali obrannou hradbu Lotyšů, nemohli dát gól a v zápase dvakrát prohrávali. Navíc proti nim stál celý dům, hala se odspoda až nahoru zaplnila převážně fanoušky z pobaltské republiky.
„Bylo to jiné, než ve čtvrtfinále, kdy jsme v podobné atmosféře hráli proti domácímu Finsku. Tam jsme si vytvořili náskok, tentokrát jsme museli dvakrát dotahovat. Fanoušci je podporovali, vytvořili vynikající atmosféru. Dokázali jsme to, ale byla to velká dřina. Za to soupeři patří uznání,“ líčil obránce Myers, z nějž se po utkání jen řinul pot.
Lotyšsko bylo v semifinále úplně jiným týmem, než tím, který Kanada v Rize porazila 6:0. „Vyhráli pět zápasů po sobě, měli dobrý vstup, šli do vedení. Moc se mi líbilo, jak jsme drželi a zápas nakonec otočili. Tenhle turnaj je úžasný v tom, že každý tým ze sebe vydá to nejlepší. Různá mužstva mají různý talent. Ale vždycky se najdou kluci, co jdou na doraz a tvrdě makají. Žádný zápas tady nebyl jednoduchý,“ pokračoval Myers.
Z Lotyšů znal pouze brankáře Silovse, s nímž se prý krátce potkal ve Vancouveru, většinu sezony gólman strávil na farmě. „Věděl jsem, jak je dobrý. Chytal úžasně, je na vzestupu. Věřím, že stejně si povede i zítra,“ popřál mu kanadský zadák.
Právě Silovs držel Kanaďany dlouho na distanc. Gól na 2:2 mu dal Jack Quinn z nulového úhlu o masku, ve třetí části ho prostřelil Fantilli. „Když jsme prohrávali, říkali jsme si, že musíme hlavně zůstat v klidu, nebláznit, nebýt podráždění, nehledět na stav a neznervóznět, zůstat trpěliví. Soustředit se na to, co máme dělat. Chodit do brány a střílet, což se vyplatilo při druhém gólu. Teď máme před sebou poslední zápas. Nemyslíme na to, koho potkáme, o co jde. Koncentrujeme se hlavně na sebe. Uděláme všechno, abychom to dotáhli,“ dodal Tyler Myers.
