Obhájit zlato by byl zázrak… Rulík děkoval, zmínil poměr hráčů z NHL. A co olympiáda?
PŘÍMO ZE ŠVÉDSKA | Před rokem ho zkrápěla zlatá euforie. Letos musel kouč Radim Rulík přijmout porážku ve čtvrtfinále se Švédy (2:5). I tak před novináři mluvil pevným hlasem, tým pochválil za reprezentaci i za výkony. A připustil, že při současném rozdělení sil v hokejovém světě by byl zázrak, kdyby národní tým vyhrál titul podruhé za sebou. „Veřejnost to bude přijímat jako neúspěch,“ říká trenér s tím, že on to bere realisticky a zmiňuje poměr hráčů z NHL mezi českým výběrem a soupeři. A povede mužstvo i na olympiádě v Miláně?
Věci se snažil pojmenovat tak, jak jsou. „My to nepřijímáme jako úspěch, ale sportovní život jde dál,“ uvedl 59letý kouč, jemuž vypršela dvouletá smlouva. Ve hře je ovšem uplatnění opce. Sám se o tom však zdráhal mluvit.
Skončili jste ve čtvrtfinále. Jaké je vaše hodnocení?
„Jednoznačně jsme hráčům poděkovali za reprezentaci. Nejen, že přijeli, ale i za jejich výkony. Měli jsme dost omluvenek, takže mužstvo bylo trochu jiné než loni. Navíc velice kvalitní týmy přivezla Amerika nebo Švédsko, které proti nám nenasadilo jediného hráče z Evropy. Což svědčí o jejich kvalitě.“
Co podle vás rozhodlo?
„První třetina se nám nepovedla, ale kluci se nevzdali a nechali na ledě všechno. Druhá i třetí část snesly měřítko a byli jsme vyrovnaným soupeřem. Ale náskok Švédů rozhodnul.“
Proč jste si švédský výběr nechali utéct 0:3 v první části?
„Inkasovaná branka v oslabení? Stane se, to chápu. Ale druhý ani třetí gól být neměl. Trvalo nám, než jsme se srovnali s tempem a kvalitou soupeře. Ale tak to ve sportu někdy je.“
Střídání brankářů, to byl impuls pro tým?
„Ano, jeden z nich. Také Michael Špaček šel do hry místo Adama Klapky a odehrál výborné dvě třetiny. Loni jsme taky hráli proti skvělému týmu, teď podle mě měli ještě lepší. Přijel jim Nylander nebo Zibanejad, kteří v Praze nebyli, ale účastnili se třeba Turnaje čtyř. Z téhle akce Švédi měli hned devět hráčů, to je ohromná kvalita. Já bych vůbec naše hráče nekritizoval, protože se rvali o výsledek do poslední chvále.“
Rozhovor pokračuje pod infografikou
O to víc mrzí porážka s Američany v posledním utkání ve skupině?
„Amerika ve čtvrtfinále porazila Finy stejným rozdílem jako nás. Spočítejte si, kolik hráčů měli z NHL. Až jich budeme mít stejně jako soupeř, tak to bude souboj rovný s rovným. Ale když se měří evropští hráči s těmi z NHL, není to padesát na padesát. To se na mě nezlobte, tak to je. A já to nezměním. Vážím si ale toho, že se naši kluci z Evropy dokážou těm nejlepším z NHL vyrovnat. Ne je předčít, ale vyrovnat ano, což ukázala už Praha. Tam nám pomohli diváci a měli jsme nejsilnější výběr, co jsme byli schopni poskládat. Nebylo by fér kritizovat nováčky, kteří zvládli turnaj výborně a je to pro ně skvělá zkušenost.“
Chválil je i David Pastrňák, že je to výborná zpráva pro budoucnost českého hokeje.
„Přesně tak. Cítím to úplně stejně.“
Když si vezmete reálnou sílu týmu, měl tady na víc než na čtvrtfinále?
„Pokud bychom porazili Ameriku, tak ano. Šli bychom na Rakušany a věřím, že bychom je porazili.“
Nebo i na Dány byste si věřili víc, ne?
„Věřím, že bychom to zvládli lépe než Kanada. Že bychom to nepodcenili. To určitě ne. Člověk neví, ale… Ve skupině jsme s nimi hráli 7:2, což si myslím, že by nám pomohlo na sebevědomí, věřili bychom si na ně. Ale bohužel, nezvládli jsme zápas s Amerikou. Hlavně kvůli disciplíně. A stálo nás to lepší výsledek. Protože i když měli víc střel, tak při hře pět na pět se s nimi dalo hrát. Ale bohužel, přesilovky, hodně vyloučených. Takže v tom vidím cestu, že jsme mohli pomýšlet, že bychom to čtvrtfinále zvládli. Že bychom narazili na někoho přijatelnějšího. Jako Rakousko.“
Ruku na srdce – je vůbec reálně v silách českého hokeje, aby dvakrát za sebou vyhrál mistrovství světa? Když vidíte kvalitu ostatních velmocí?
„Myslím, že by to byl zázrak. Muselo by přijet to nejlepší, co český hokej má, což se ale podaří jednou za čas. Když jsme vyhráli šampionát třikrát v řadě, podívejte se, kolik hráčů jsme v té době měli v NHL. A v prvních lajnách. To číslo bylo daleko vyšší, teď jich máme míň a míň a jsme rádi za každého z nich, který chce reprezentovat.“
Takže celkové resumé?
„Veřejnost to bude přijímat jako neúspěch. My to nepřijímáme jako úspěch. Ale stejně jako se nám povedla Praha, tak teď víme, jaký byl poměr sil. Musím říct, že noví kluci, které při omluvenkách zapracováváme do týmu, nechali na ledě všechno.“
Jak si vážíte toho, že opět přijel po zklamání v sezoně s Bostonem i David Pastrňák?
„Nesmírně. Myslím si, že odehrál výborný turnaj. Vím, že byli před čtvrtfinále s Romanem (Červenkou) na prvním místě v produktivitě, což mluví samo za sebe. První formace mužstvo táhla. Potom se připojil Neči (Martin Nečas), David Kämpf, který odehrál jenom jedno utkání. Kdyby byl s týmem déle, bylo by to lepší. Ale i tak jsme moc rádi, že nás doplnil.“
Dánsko? Kanada to prostě podcenila
Udělal byste něco jinak? Zkoušel byste udělat změny v útocích v základní skupině už o něco dřív?
„To ne, reagoval jsem na výkony hráčů, od nich se to odvíjelo. Když máme o dva kluky víc, neznamená, že nebudou hrát. Když se někomu nedařilo, dostali šanci hráči, kteří v původní sestavě nebyli. Nedokážu teď říct, co bych udělal jinak. Nic zásadního nevidím.“
Dánsko vyřadilo Kanadu. O čem to svědčí?
„Koukám jako blázen…Svědčí o tom, že to asi Kanada podcenila, protože měla mnohem větší kvalitu. Potom o tom, že se Dánové vyhecovali k super výkonu před vlastními fanoušky. Hrálo roli i to, že Kanadě neprospělo cestování. Přitom byli první ve skupině. Což si myslím, že když vyhráli skupinu, měli zůstat, neměli cestovat. Ale neznám regule, to neovlivním. Dány posílili hráči z Winnipegu, což byla vzpruha pro tým. Ale je to obrovské překvapení. Kanada to prostě podcenila. Za normálních okolností nevěřím, že by takhle hvězdný tým měl s Dánskem prohrát. Ale stane se to.“
Budete se dívat na konec šampionátu?
„Podívám se. Zajímá mě úroveň i výsledky. Na tom nic nemění ani to, že se nám to nepovedlo. Sportovní život jde dál.“
Jak se těšíte na olympiádu? Jak to vlastně máte se smlouvou, pokračujete, ne?
„Nevím… Teď je to… (odmlčí se) Mám to říct, jak to je?“
Jasně. Chcete být na olympijských hrách, ne?
„Já to řeknu takhle. Červen rozhodne o tom, co bude dál.“
Pro trenéra je to velká výzva, že?
„To je jasný. Tam jsou nejlepší týmy na světě.“
