Zemřela legenda Bohemians. Chaloupka (†66) byl nejlepším střelcem ligy při titulu
Pro fanoušky Bohemians je to krutá a nečekaná zpráva. Pavel Chaloupka, jeden z nejlepších hráčů klubové historie, král ligových střelců v sezoně 1982/1983, kdy „Klokani“ získali titul, v pátek ve věku 66 let zemřel. Český fotbal přišel o výjimečného hráče, který nastřílel spoustu gólů, o dva velmi důležité ho však připravila sporná rozhodnutí sudích.
Vršovice zaplavil velký smutek. Pavel Chaloupka byl jedním z hrdinů mistrovského ročníku Bohemians. Vedle Panenky, Dobiaše a Bičovského se mezi klubovými legendami rovnocenně vyjímá jméno tohoto blonďatého hlavičkáře, nad nímž jsou v ligových gólových statistikách Bohemians jen váleční hrdinové Pešek, Kareš a Plánický.
V sezoně 1982/1983 nastřílel Chaloupka v první lize sedmnáct gólů a stal se králem ligových střelců. Přesto, že nehrál v útoku ale v záloze. Svým velkým dílem tehdy pomohl Klokanům k titulu. „My jsme věděli, že máme hodně kvalitní mužstvo, které se nějaký rok už předtím budovalo. V sezoně, kdy se získal titul, bylo mužstvo tak připravené a našlápnuté, že jsme titul chtěli za každou cenu. Měli jsme tak kvalitní kádr, že jsme věřili, že titul získáme,“ vzpomínal Chaloupka.
V červnu 1983 dal v rozhodujícím zápase ligy s Žilinou gól na 1:0 a přispěl k vítězství 4:1, které „Klokanům“ potvrdilo trofej. „Prošlo to z rohu a odrazilo se mi to od kolen do brány. To byly Chaloupkovské góly. Nějak jsem se tam namotal, odrazilo se to, tak jsem dal nohy k sobě a odrazilo se to. Vedli jsme 1:0 a věděli jsme, že to nemůžeme pustit,“ líčil Chaloupka.
Na podobné situace měl talent, ve vápně se uměl skvěle orientovat. Jeho hlavní předností byly svižné náběhy před bránu ze středu pole. Šikovně si vybral místo, nabral rychlost a už se řítil k bráně, kde především hlavou zabíjel ostré centry z křídel.
„I když je to v obrovské rychlosti, tak jsem se snažil balon nějak usměrnit. Abych to nepřestřelil, aby to padalo do země, protože pro brankáře je to hrozně těžké,“ vysvětloval. „Nejjistější úder je hlavou. Když mi to šlo na nohu, radši jsem se do toho položil, abych to jistil. Ono to vycházelo a jsem rád, že to tam padalo.“
Gólů dával spoustu, navzdory tomu, že hrál ze středu pole a jeho kariéru přibrzdilo několik vážných zranění. Když se 28. listopadu 1988 ve svém posledním domácím ligovém zápase proti RH Cheb loučil s Ďolíčkem, gól z penalty ho se 77 zářezy vystřelil na první místo tehdejších klubových tabulek před Antonína Panenku. Až později fotbaloví statistici znovu započítali válečné ročníky, takže ho přeskočili tři kanonýři čtyřicátých let.
Chaloupka se v Bohemians učil od léta 1979 ve slavné záloze s Panenkou a Přemyslem Bičovským.
„Bičovský byl výborný fotbalista, univerzální, který mohl hrát všude. Tonda s kopací technikou, kterou tady neměl nikdo za éru historie Bohemky. Říkal mi: Běhej, když nebudeš vědět, dej mi to, já se postarám…“ vzpomínal Chaloupka. „Samozřejmě, že člověk se na to dívá a cení si, že s takovými velkými hráči může hrát. Pro mě to bylo něco hezkýho, že jsem tu šanci dostal. Myslím, že jsem jí šel naproti.“
Skóroval i v reprezentačním dresu
S reprezentací si v roce 1982 zahrál na mistrovství světa ve Španělsku a zažil i dva výjimečné zápasy. V listopadu 1981 nastoupil v Buenos Aires k zápasu s Argentinou, úřadujícími mistry světa. Československo tehdy uhrálo remízu 1:1. „Hráli v tom složení, ve kterém získali titul mistra světa. S Kempesem a tak dále. Byl to můj zápas. 11.11., 1:1 a na jednoho góla jsem nahrál. A osmdesát jedna rok, všude jedničky…“ vzpomínal Chaloupka s úsměvem.
„Hrálo se na River Plate, kde bylo padesát tisíc. My jsme tam přijeli jako sparingpartner pro hvězdy. Nakonec jsme ten zápas zvládli a uhráli jsme tam remízu, oni ani nevěřili svým očím. Ale fotbal je fotbal a vytáhnout se proti mistrům světa chce přece každý.“ Podobný zážitek si zopakoval na podzim 1982, když Československo na San Siru hrálo kvalifikační zápas o mistrovství Evropy s čerstvými světovými šampiony z Itálie. Chaloupka vyrovnával na konečné skóre 2:2.
Na závěrečný turnaj do Francie se tehdy tým trenéra Františka Havránka nedostal. K postupu stačilo v posledním zápase kvalifikace v Bratislavě porazit Rumuny. Zápas skončil 1:1 a maďarský rozhodčí Palotai skandálně Chaloupkovi neuznal gól… „Všude psali, že ten gól byl regulérní. I to ukazovali v televizi,“ litoval po letech.
V červnu 1985 zažil další křivdu. S Bohemians v posledním zápase ligy s Trnavou bojoval se Spartou na dálku o titul. Klokanům stačila remíza, prohráli však 0:1. Rozhodčí Dušan Krchňák tehdy Chaloupkovi vzal mistrovský gól.
„Pofiderní zápas. Neuznal mi regulérního góla za stavu 0:0, zase… Pro ofsajd, když se kopal roh... Nevím, nechápu…“ vzpomínal Chaloupka „Ale ten zápas jsme měli zvládnout. Měli jsme neskutečnou spoustu vyložených šancí. Asi to byl den blbec, nám stačil bod. My jsme ani ten bod neudělali. My jsme si to prohráli na hřišti sami.“
Setkání s Bicanem
Jednu z nejkrásnějších historek zažil krátce poté, co se jako člen mistrovského kádru Bohemians stal králem střelců.
„Sedím v kabině a někdo mi říká: Máš jít do kanceláře. Tak jsem tam šel a tam pan Pepa Bican! Starej borec, legenda všech legend, přišel na Bohemku a říkal: Pane Chaloupka, já jsem vám tady přinesl dáreček. Vím, že chodíte taky na ryby, tak k tomu Králi střelců…“ líčil Chaloupka.
„Přinesl mi kapra v síťovce. Já jsem na něj koukal jak na Boha. On mi říká: Sedmnáct gólů jste dal, to je dost. Akorát mě mrzí, jak tam děláte ty salta, ty kotrmelce. To já bych se ve své době umlátil…“
