Polák s Michálkem budou hrát doma: Chceme nejdál, ať se nemusíme holit
Budí respekt. Kdyby se tihle dva objevili spolu někde v lokále, kde to hučí jak úle, všichni zmlknou. Roman Polák (30) a Milan Michálek (31) jsou siláci. Hory svalů. „To máš z těch prášků, co bereš,“ rýpe do parťáka starší z nich. Oba v NHL patří Torontu a až začne Světový pohár, budou hrát vlastně doma. Michálek má dokonce byt ve stejné budově, kde se usadí i národní tým.
Když chcete hrát za Maple Leafs, musíte se smířit s jednou věcí: Čeká vás vojna. Na lavičce přísný trenér Mike Babcock, v kanceláři generální manažer Lou Lamoriello se svými zásadami. Holit se. Stříhat vlasy. Nenosit extravagantní čísla na dresu. „To je tak jediná věc, kde asi povolil. Jinak rozhodně nevyměkl,“ říká Roman Polák v dvojrozhovoru pro deník Sport.
To musejí být všichni v Torontu takové hrany, jako vy dva?
Polák: „Tak to teda děkujeme. (směje se) Ale neřekl bych.“
Michálek: „Předepsané to nemáme, i když na kondičce si tam hodně zakládají. Máme sporttestery a ještě GPS, kolik ujedeme a jak rychle, všechno mají promakaný, tři kondiční trenéři na nás dohlížejí. Všude technika, natáčí se to, lidi se chodí dívat. Tam se toho fakt moc ošulit nedá.“
Jste vy dva blázni do cvičení a posilování?
Polák: „Já ani nevím... Jestli to roste samo, nebo co.“
Michálek: „To je skrz ty prášky, co bereš.“ (smějí se)
Polák: „Uvidíme, jestli se ještě nepůjdu sbalit. Měli jsme dopingovou kontrolu, tam poznají, co jsem v létě jedl. Ale ne, dělám si srandu. Posilovnu beru jako součást přípravy, myslím, že jsme jen podobné typy, vyplývá to asi z genetiky. Někdo je šlachovitý, my jsme takoví.“
Michálek: „Přesně tak. Všichni kluci v NHL makají stejně. My jsme takhle stavění, já byl odmalička vždycky větší, Roman asi taky.“
NHL se pořád zrychluje. Není pak těžší chytat s takovou figurou ty malinké a lehkonohé motorové myši na bruslích?
Polák: „Liga je rychlejší a je to znát. Taky ubývá starších hráčů, přicházejí noví, mladí a draví. Zrovna nedávno jsme se s Milanem o tomhle bavili, že jsme ještě ten čas chytili dobře. Když se podíváte zpátky, dřív tam hráli obránci všechno kolem dvou metrů a vydrželi v lize spousty zápasů. Hokej se strašně mění každým rokem.“
Oběma vám je lehce přes 30. Jste věkem pro ligu na vrcholu?
Michálek: „Spíš už jsme starý.“
Polák: „Už nejsme na vrcholu, ten je teď tak kolem dvaceti pěti let.“
Michálek: „Úplně se to otočilo. Když jsme do NHL přišli, bylo tam pár hráčů pod třicet, jinak všichni starší. Teď převažují mladí, kteří umí dobře bruslit, rychle měnit směr, jsou hodně agilní, je jim jedno, jestli budou hrát třeba tři roky. Dnešní děti trénují v Kanadě a Americe úplně neskutečně, přijdou na kemp a umí všechno. Někdy až koukám, co tam převádějí.“
Nejsou pak všichni hráči víceméně stejní, aby zapadli do narýsovaného systému?
Michálek: „Je to tak. Takoví roboti. A těžko se proti tomu hraje. NHL k tomu směřuje, hlavně když Pittsburgh s tímhle systémem vyhrál, tak to všichni budou chtít dělat jako oni.“
Polák:„Hodně se tam využívá statistik, které pro NHL zpracovává společnost Analytics. Rozebírají úplně všechno, vědí, jak si tenhle hráč vede proti tomuhle hráči, kolik puků nahrával na bekhend, kolik na forhend. Tam už se to analyzuje do takových detailů, že se hokej ubírá jiným směrem. Všechno přes elektroniku a hrát mladé kluky.“
Je to dobře?
Polák: „Záleží, jak se to líbí lidem. Pokud to prospívá hokeji a hra je pro ně atraktivní, tak asi jo. Ten sport přece jen děláme pro lidi a ti nás vlastně platí. Záleží, co se líbí jim, a takovým směrem to taky půjde. Anebo jakým způsobem ten trenér chce vyhrávat.“
Michálek: „Myslím, že se trochu vytrácí chytrost. Pořád se to mydlí, ale spíš se všechno nahazuje a dobrusluje, chodí se do soubojů. Je to bez myšlenky. Jak jsem říkal, roboti. Každý má nějakou roli a musí ji plnit, jinak nebude hrát. Čeká v řadě další, který dokáže skoro to samé. Pro diváka je to podle mého spíš horší, než to bývalo. Ale každý chce vyhrávat.“
Nečíst noviny, nesledovat televizi
Za pár dní se s národním vrátíte do Toronta, domů. Těšíte se?
Michálek: „Moc. Bude to jeden z nejlepších turnajů za posledních několik let. V Torontu hokejem žijí, je to pro ně náboženství, takže to bude obrovský a lidi si to užijí.“
Polák: „Už když jsem se do Toronta po sezoně ještě na chvilku vracel, bylo vidět, že tam Světovým pohárem žijí, už tehdy probíhaly velké přípravy. Myslím, že to bude vynikající turnaj a kde jinde ho pořádat, než v Torontu? Pro nás s Milanem je to snazší, že už tam máme bydlení, budeme hrát vlastně doma.“
Nebude to zvláštní, když zůstanete s týmem v hotelu a o pár bloků dál budou vaše rodiny?
Polák: „Ať začne Milan. On bydlí dokonce v úplně stejné budově.“
Vážně?
Michálek: „Já to budu mít lehký...“
Polák: „Sjede si akorát o patro níž za rodinou.“
Michálek: „Ve stejném domě, co máme hotel, mám taky byt. Je to dobrá náhoda. (směje se) Ale ty si taky nemáš na co stěžovat.“
Polák: „Mám to domů pěšky tak pět minut. Nevím, jak to má Milan, ale je to teď snazší, když vám někdo na Světový pohár přijede. Jakmile dorazí bratr nebo kamarádi, aspoň je mám kde ubytovat, můžou být v bytě a já s týmem na hotelu.“
Vždycky se říká, jaké je psycho hrát za Montreal. Toronto hokej taky miluje, dostanou se tam hráči pod podobný tlak, jsou sledovaní na každém kroku?
Polák: „Asi to je srovnatelné, ale není to tak, že by člověk nemohl vyloženě jít ani nakoupit. Lidi mají hokej rádi, je to znát, pokud však chcete, máte soukromí. Jste třeba někde na večeři, přijdou vás pozdravit, ovšem nepřehání to, vyloženě se nevnucují. Ale zapnete televizi a snad tři kanály vysílají o Maple Leafs, pořád tam běží dokola naše tréninky a všechno ostatní. Hokej je rozhodně sledovanější, než kdybyste hráli někde v Americe.“
Jako v San Jose, kde jste oba působili? Tohle vlastně máte taky společné...
Polák: „No, oni si nás tak přehazují.“ (směje se)
Už Pavel Kubina, který v Torontu dřív hrál, vám radil, abyste tam nic nečetl, nesledoval televizi. Držíte se toho?
Polák:„Držím. A bude to stejné i teď při Světovém poháru. Už jsem si na to hezky najel a dělám to tak i s českými novináři. Nečíst, nesledovat (směje se). Jsem pořád v klidu.“
Přísný, ale férový Babcock
Jenže stejně se vám asi donese, jak jsou v zámoří k českému týmu skeptičtí, nebo ne?
Michálek: „Tohle se k nám dostane. Ale kdybychom se v podobných věcech moc hrabali, tak tam ani nemusíme jezdit. Chceme předvést to nejlepší, co dokážeme. Do Toronta nepoletíme asi jako favorit, ale když budeme držet pohromadě, hrát ten náš hokej, všechno dáme do kupy a bude to šlapat, může se v tak krátkém turnaji stát cokoli. Uvidíme, jak to dopadne.“
Není někdy, když se nedaří, spíš za trest v Torontu hrát? Musí toho být všude plno, že zase tým nepostoupil do play off...
Polák: „Asi to ty lidi štve, ale když na to člověk jde jako já, tedy nic nečíst, neposlouchat, tak se to dá přežívat velmi dobře.“ (usměje se)
Fanoušci už moc shovívaví asi nebudou, že?
Polák:„Trpělivost tam lidem bohužel trošku došla, ale dá se to pochopit. Za posledních jedenáct let byl klub v play off jenom jednou. Jsme ale profesionálové, musíme se s jejich postojem vypořádat. Klub je teď ve stavu, že se snaží něco vybudovat, vydal se dobrým směrem. A nejde to hned. Nemůžete lusknout prsty a říct, že letos se bude hrát o Stanley Cup. To potrvá nějaké tři, čtyři roky. Stejnou situaci jsem prožil po svém příchodu do St. Louis. Budoval se tam tým a taky se to vytáhlo nahoru, jen k tomu potřebujete nějaký čas. Myslím, že podobně na to jdou i v Torontu, že to bude dobré.“
Milane, v Ottawě, odkud jste k Maple Leafs přišel, byl větší klídek?
Michálek: „Ottawa je menší město než Toronto, bylo tam míň médií, tým nebyl až tak dopodrobna sledovaný. Ale když se nedaří, každý den za vámi přijdou novináři, co se děje. Já to taky dělám jako Roman. Snažím se nečíst noviny, nedívat se doma v televizi na hokej. Když ale přijde novinář a zeptá se, trochu se vám to vrátí do hlavy. S tím si však musíme umět poradit.“
Není složité se ode všeho odstřihnout, když v Torontu jsou tyhle kapky ještě koncentrovanější?
Michálek: „Není. Přijdu domů, jsem s malým, snažím se odreagovat. Vůbec se tím nezabývám, dokud nepřijdu na zimák a zase přepnu na hokej.“
Jak se tak na vás díváme, dlouho jste se neholili. Generální manažer Lou Lamoriello by z vás asi odvázaný nebyl, co říkáte?
(smějí se) Polák:„Právě, že si to teď užíváme, pak se budeme muset holit každý den.“
Přitom se říká, že jak Lamoriello stárne, pomalu měkne...
Michálek: „Já myslím, že moc ne.“
Polák: „Docela by mě zajímalo, kdo to říká. (usměje se) Pravidla platí pořád skoro stejná, snad kromě zákazu používat vysoká čísla jako v New Jersey. Lamoriello už to nechtěl asi měnit, když do Toronta přišel. Jinak všechno ostatní zůstalo jako vždycky.“
Takže už se, Romane, začínáte zase budit hrůzou jako dřív, když si uvědomíte, že jste se zapomněl oholit?
Polák: „Tak to ještě ne. Pořád jsem ještě naladěný z léta. Od té doby, co mě vytrejdovali do San Jose, jsem se neholil až do konce sezony.“
Michálek: „Doufám, že (na Světovém poháru) dojdeme co nejdál, abychom se ještě holit nemuseli...“
Polák:„Teď to máme povolený. Teda, my nevíme, ještě jsme tam nebyli.“ (směje se)
Michálek: „Aby pak nepřišel v půlce turnaje, že máme vousy shodit.“
Má taková vojna něco do sebe?
Polák: „Pro nás s Milanem asi už ne. Ale mladým klukům to chce nastolit nějakou disciplínu, ať zbytečně neblbnou. To město je pro ně dobré, ale i v něčem špatné. Jsou to třeba hvězdy, které hokej umí, ale pořád to jsou mladí kluci. Načichnou trošku k NHL, ke slávě, k tomu, jak je všichni klepou po ramenou, i když se nedaří, protože třeba zrovna dali gól. Lou Lamoriello se je tím snaží spíš držet nohama na zemi, ať si uvědomí, odkud přišli, že pořád musí tvrdě pracovat a není to jen o tom, že se povede jeden nebo dva roky a zabalí to, stanou se někým jiným, než si přáli být. Myslím, že v Torontu se snaží z takových hráčů vychovat lídry, osobnosti. Nejen kluky, co si na ledě dělají, co chtějí.“
Zapadá do toho režimu i trenér Mike Babcock, který má pověst rasa a říká se, že kvůli němu volní hráči nechodili do Detroitu?
Michálek: „Zapadá. Přísný je, ale zároveň férový. Na ty mladé to funguje výborně, každý den jim udává směr, aby se měli čím řídit. Je to dobrý trenér, i když někdy dokáže být hodně přísný. Když někdo neplní, co chce, tak to s ním je těžký.“
Polák:„On říká pravdu do očí.“
Michálek: „Někdy to ale bolí...“
Polák: „Někdy tu pravdu nechcete až tak otevřeně slyšet.“ (usměje se)
Nebojoval jste s ním zrovna vy ze začátku, když do Toronta přišel?
Polák: „Ne, vůbec. Měli jsme jen takovou debatu. Ono to vzniklo tak, že když přišlo padesát lidí do kempu, tak řekl, že všichni mají stejnou startovací čáru. To se v kempech říká tak nějak vždycky. Zažil jsem jich už deset, domníval se, že to Babcock myslí spíš obrazně. Jenže on to fakt myslel vážně! (směje se) Pak si mě zavolal, jak přišel první zápas. Já nebyl v sestavě. To se ještě nestalo, abych na první zápas nebyl na soupisce. A on povídá: ‚V kempu byli lepší kluci než ty.‘ Odpověděl jsem, že to beru, ale myslel jsem, že to myslí s tou stejnou startovací čárou spíš obrazně. No, bohužel ne. To byl start, kdy jsem mu řekl, že jsem to ten den celkem vypustil. Tak jsem si pak dával větší pozor a už bylo všechno v klidu.“
To asi Babcock koukal, co?
Polák: „Ptal se, proč to teda vypouštím. Takhle to ale v jiných týmech chodilo. Potom se uvolnilo místo ve třetí lajně, začal jsem hrát a pak už to bylo dobrý, vyříkali jsme si, kde byl problém.“
Jste tedy nakonec rád, že po sezoně znovu přišla nabídka z Toronta a po play off v San Jose a Světovém poháru se vrátíte za Babcockem na kemp?
Polák:„Tak nějak to bylo i domluvené. Než mě vyměnili, sedli jsme si a řekli, za jakých podmínek bych se vrátil, aby za mě taky něco dostali a mohli právě budovat ten tým.“
