Nedvěd: Reprezentační přestávky jsem neměl rád. Teď už jo

Dříve nereálná možnost startu libereckého veterána na světovém šampionátu dostává zase reálnější obrysy. Nadcházející Švédské hry už o možnostech využití hráčů hodně napoví. Ví to i sám čtyřicetiletý Nedvěd.

„Pořád jsem rád za každý další zápas, který za nároďák odehraju. Do nominace na mistrovství promluví ještě hodně okolností, ale budu snažit podávat co nejlepší výkony, abych si o místo řekl,“ pokýval.

Výkony jste podával výborné už na listopadovém turnaji Karjala. Zpětně, jak se díváte na to, jak se vám návrat do reprezentace povedl?
„Co si budeme povídat, tam to přece jen byl velký krok do neznáma. Dlouho jsem na této úrovni nehrál a potřeboval jsem si hlavně vyzkoušet, jestli na ní vůbec budu stačit. Něco mi tahle zkušenost napověděla, ale pořád to byly jen tři zápasy. Po Švédsku se třeba zase můžu odrazit od dalších věcí. Teď už alespoň vím, do čeho jdu. Na jakém levelu se mezinárodní utkání odehrávají.“

Ve Finsku jste dal tři ze šesti českých gólů. Co od sebe čekáte teď?
„Samozřejmě se pokusím být zase co nejvíc prospěšný, bylo by to plus. Uvidíme, jak se bude střelecky dařit, ale cíle si vždycky musíte dávat vysoké. Tak já to aspoň mám. Doufám, že se bude dařit celému mužstvu a jsem moc rád, že zase můžu být jeho součástí.“

Můžou brankáři opět těšit na vaše pověstné rány pod horní tyčku, které se ujaly i na Karjale?
(směje se) „Jasně, tuhle střelu používám hodně rád. To neznamená, že z ní automaticky budou zase padat góly, ale určitě se jí budu snažit uplatnit.“

Muselo být příjemné zjištění, že vaše osvědčené zbraně zabírají i na nejvyšší úrovni. Je to tak?
„To ano, pro mě ale bylo nejpříjemnější překvapení, že těmhle klukům pořád stačím a dokážu s nimi bruslit. Tím jsem si předtím nebyl úplně jistý, bylo mi jasné, že rychlost i nasazení jsou na mezinárodní scéně level up (o úroveň nahoře). O střele jsem nepochyboval, věděl jsem, že jí mám. Jen jestli ji dokážu uplatnit, udělat všechno o dost rychleji, tím jsem si nebyl jistý, jestli jsem ještě schopen zvládnout.“

A zřejmě jste. Je pro vás i turnaj Euro Hockey Tour další možností něco dokázat, když předchozí sezony pro vás plynuly pouze s extraligou?
„Je to tak. Tohle je pro mě pořád obrovská výzva, motivace. Je mi ctí, že si na mě šéfové národního týmu vůbec vzpomněli. Navíc, já tyhle reprezentační přestávky moc nemusím. Teď už teda jo, je příjemné, když jsem tady, ale jinak jsem je neměl rád. Vždycky při nich totiž akorát vypadnete ze zápasového režimu. Je to pro mě proto další velké plus, že tu můžu být.“

Vidíte, člověk by spíš řekl, že v hokejově pokročilém věku si spíš raději odpočinete...
„To já si odpočinu po sezoně... (směje se) Během ní je pro mě příjemnější hrát.“

Ještě povězte, jak jste na tom se zdravím. Cítíte se ve stejné pohodě, jako v listopadu, i přes prosincovou zlomeninu čelisti?
„Dalo by se říct, že jo. Po tom zranění jsem byl hlavně rád, že jsem se dokázal vrátit po tak krátké době. Bolelo to, nebylo to ideální, ale splnilo to jediný účel – abych ze všeho nemusel na čtyři, pět týdnů vypadnout a pak se do toho další dva týdny dostával. Vždyť to by celkem dělalo nějakých šest, sedm týdnů, než bych se zase dostal do formy. Risknul jsem to, ale vyšlo to.“