Dvakrát už si řízný Ladislav Šmíd vyzkoušel, jaké to je reprezentovat národní barvy na hokejovém mistrovství světa. Brzy si obránce Calgary zkusí, jak se hraje pod olympijskými kruhy. "Pan Hadamczik ví, jaký jsem hráč, defenzivní obránce. Zná mě už od dvacítky," popsal Šmíd pro deník Sport, co se od něj na turnaji v Soči čeká. Rozpovídal se ale také o parťákovi z týmu Jiřím Hudlerovi.
Kolem vašeho jména v nominaci žádné diskuse nebyly. Byl jste potěšený?
„Stoprocentně. Hráčů je hodně, dostat se mezi ně je těžké. Já byl neskutečně šťastnej, že mezi těmi jmény je i moje. To se slovy nedá popsat. Zrovna jsme byli v Coloradu, po rozbruslení před zápasem jsem mrknul na telefon a měl tam zprávu od manželky. Hned mi pak volala, gratulovali mi trenéři, spoluhráči. Člověk o tom sní, když je malej, že by se na olympiádu chtěl podívat, obzvlášť po tom, co dokázali kluci v Naganu a jaký to mělo ohlas, jak na ně byli všichni hrdí.“
Bavíte se o olympiádě s Jiřím Hudlerem?
„Občas o tom prohodíme pár slov. Mně je to vůči němu líto. Za to, co za Calgary předvádí, by si místo zasloužil. Doufal jsem, že tam bude, což se nepovedlo. Hraje výborně, v ofenzivě tým táhne, i jako člověk mi hrozně pomohl, když mě vytrejdovali z Edmontonu. Bral mě k sobě domů na večeře, měl jsem pocit, že jsem tak trochu doma. Ani česká kuchyně nebyla na škodu...“
Počkejte, on vaří?
„Ne, jeho přítelkyně. Dělá výborný řízky, občas zajdu k nim na večeři. A když do Calgary přiletěli moji rodiče, byli tam taky. Nemohli si to vynachválit.“
V jiných týmech po zveřejnění sestav pozvali nominovaní ostatní spoluhráče na večeři. Ve Flames se něco takového taky stalo?
„Ne, nic. Nepozvali jsme je. Vydělávají tolik, že si každý může zaplatit večeři sám. (směje se) Ale dal jsem do společné kasy nějaký peníze. Nic závratného, ale něco tam padlo. Taky mi v týmu začali říkat olympioniku. Dělají si ze mě srandu.“
Hlavně Jiří Hudler, jo?
(směje se) „Jirka ani moc ne. Ten je rozumnej. Ale někteří kluci mi to dávají najevo.“
Nicméně vy sám jste se ocitl ve zvláštní a možná až nepříjemné situaci. Věděl jste, že na olympiádu pojedete, zatímco v případě Hudlera se všichni divili, proč na soupisce chybí. Snažil jste se ho konejšit, nebo jste se nad to naopak dokázali povznést?
„My jsme se k tomu nijak moc nevraceli. Pro Jirku to určitě nebylo lehký, samozřejmě doufal, že tam bude taky. Určitě ho to mrzí, mě vůči němu taky, protože to je super kluk. Ale život jde dál, a co jsem slyšel, tak je pořád mezi náhradníky. Ta šance pro něj tam tedy pořád je.“
Sledoval jste, jaká přestřelka se strhla?
„K tomu se nechci přes média vyjadřovat. Určité věci by si kluci měli vyřešit mezi sebou. Já k tomu mluvit nechci, aby se pak omílalo moje jméno. Víte, jak to je. S tímhle nikdo nevyhraje. Spíš se snažím soustředit na sezonu v NHL a na olympiádu. Docela mě někdy mrzí, co se propíralo, aspoň co jsem četl. Ale jinak to jde mimo mě.“
Může se díky tomu atmosféra v mužstvu třeba i trochu pročistit?
„Tak tohle vám budu schopen říct, až přiletíme do Soči. Teď nevím. Ale doufám, že jsme natolik profesionální, že všechno proběhne v klidu, na olympiádě půjdeme za jedním cílem a to je udělat úspěch. Myslím, že tyhle věci se tam řešit nebudou.“
