Nečekaná zpráva: Krejčí končí kariéru. Sen o MS v Praze se rozplynul
V posledních dnech ty chmurné informace začaly prosakovat. A sice, že s plánovaným návratem Davida Krejčího na ledovou scénu to nevypadá vůbec růžově. „Rozhodne se nejspíš příští týden,“ hlásil před pár dny zdroj iSport.cz. V pátek navečer agentura, zastupující 37letého skvostného centra, vydala krátké prohlášení o definitivním konci kariéry nenapodobitelného hokejového básníka.
Nikdo nepřišel o život. A říká se přece, že když o něj nejde, jde o prd. Tedy o nic. Ale tahle zpráva stejně bolí. David Krejčí se ukrutně těšil, že svou kariéru zakončí při domácím šampionátu v Praze. Třeba i po boku Davida Pastrňáka, kumpána z Bostonu, kterého uváděl a směroval do velkého světa. Těšil se realizační štáb reprezentace a v neposlední řadě i fanoušci.
V plném napětí byli i příznivci Pardubic, Třince, Sparty či Olomouce. David Krejčí nedávno dal najevo, že do některého z těchto klubů by mohl během zimy naskočit. Boss Dynama Petr Dědek projevoval obrovský zájem o to, aby DK46 navázal na deset let staré angažmá v Pardubicích při výluce NHL. V klubovém zákulisí se to dokonce mělo za hotovou věc.
Nic z toho nedopadne. „Za agenturu GMG Hockey bychom Vám chtěli oznámit, že se náš klient David Krejčí rozhodl dnešním dnem ve svých sedmatřiceti letech ukončit svoji hráčskou kariéru ze zdravotních důvodů. David došel k tomuto názoru po konzultaci s lékařem, jelikož ho zranění v dolní polovině těla limitují natolik, že se nemůže dostat do pořádného tréninku a zátěže,“ napsala Krejčího agentura.
Pravdou bude, že toto oznámení nejspíš nechtěli sdělovat, spíš museli.
Legenda Bostonu letos na jaře ukončila úctyhodné působení v NHL po šokujícím vyřazení Floridou v prvním kole Stanley Cupu. Během play off už se u něj projevovaly trable s kyčlemi, stupňované značnou pracovní zátěží v NHL.
Přesně před měsícem v rozhovoru pro Sport David Krejčí popsal, jak to vidí s comebackem na hokejová jeviště. V plánu měl přípravu v USA a odlet do Evropy, kde by se (podle všeho) v extralize připravoval na MS.
„Snažím se doléčit kyčle,“ varoval zkraje listopadu, že návrat do hry není jistý. „Dávám si měsíc, pak bych chtěl rozseknout, zda je moje tělo připravené na dlouhodobou zátěž, nebo není. Za současného stavu bych si do zápasů nevěřil,“ usuzoval. „V prosinci chci mít jasno, zda se vrátím, anebo to moje tělo odpíská…“
Jak řekl, tak učinil. Měsíc se s měsícem sešel a přišel verdikt. Který nepotěšil jeho ani mraky ostatních, kteří milují jeho hokej. Kdyby záleželo jenom na něm a mohl kouzelným tlačítkem vyléčit pochroumané kyčle, zmáčkne jej a jde rubat na český led. „Vyberu si tým a jdu hrát. Jenže musím poslouchat své tělo a popravdě je třeba říci, že není po všech předchozích sezonách uzdravené a stoprocentní. V takovém stavu, abych mohl okamžitě naskočit. I z toho důvodu nechodím do posilovny a trénuju s vlastní váhou. Doufám, že to nějak dopadne,“ přemýšlel nahlas.
Každý den poctivě běhal, chystal se na půlmaraton v Jižní Karolíně, kde s paní a dvěma dětmi sídlí. A doufal v pozitivní vývoj. Takový, že v květnu v Praze v národním trikotu a v beznadějně vyprodané O2 aréně napíše parádní tečku za skvostnou kariérou. „Prahu mám pořád v hlavě a byl bych zklamaný, kdyby to nedopadlo,“ pravil.
V jeho hlasu bylo znát upřímné odhodlání.
