Táta snad pošle kladné hodnocení, věřil Reichel po vynikajícím debutu
PŘÍMO ZE STOCKHOLMU | Jeho táta ve stockholmském Globenu odehrál poslední utkání za národní tým, psal se rok 2004 a hrál se tu Světový pohár. Na stejném místě rozjel svou misi 25letý Kristian Reichel. A velmi úspěšně navázal na odkaz zlatého kapitána. Útočník Mannheimu zařídil výraznou asistencí druhý gól, čtvrtý pak sám přidal. Češi porazili na úvod Švédských her domácí výběr Tre kronor 4:1 a v nové sezoně vyhráli už šestý duel ze sedmi.
Mohl jste vůbec prožít lepší debut?
„Uhráli jsme super výsledek, super body i pro mě, ale já si hlavně cením vítězství nad silným týmem Švédska. A toho, že jsme byli možná i lepším týmem.“
Byl jste nervózní?
„Překvapivě moc ne. Až při hymně jsem trochu dostal husinu. Ale až mě překvapilo, že jsem nebyl nervózní. Na druhou stranu, už mám něco odehráno a nejsem úplně mladej…“ (usmívá se)
Stihl jste hned po utkání zkontrolovat telefon s případnými gratulacemi?
„Nestihl. Byl jsem se vyjezdit na kole, na telefon se podívám později.“
Čekáte kladnou reakci od táty, vůbec od rodičů?
„Snad jo! (usmívá se) Doufám, že nějaká pochvala nebo gratulace přijde. Ale je to jenom jeden zápas a já mám tátu v čem dohánět. Super večer, super výhra, ale zítra je nový den.“
Věděl jste, že váš otec v Globenu ukončoval své působení v reprezentaci?
„Nevěděl, ale pan Záruba mi to říkal hned po utkání. Je to určitě příjemná spojitost, asi to tak mělo být. On tu skončil, já začal a ještě jsem dal gól. Určitě hezká vzpomínka.“
Prokázal jste „reichelovskou“ šikovnost, když jste před gólem na 2:1 mistrně vystihl švédskou rozehrávku a za pár vteřin z toho byl gól Jakuba Zbořila. Váš pohled na akci?
„Trošku jsem tam zariskoval, kdybych to nezachytil, asi by ujížděli dva na jednoho na nás. Ale podržel jsem modrou čáru, Kuncík tam výborně odtáhl dva hráče na sobě a pak to nahrál Zbořkovi.“
A před gólem do prázdné klece jste neměl ani čas se podívat, navíc jste hráli ve čtyřech proti šesti…
„Periferně víte, kde branka stojí. Jen jsem se snažil netrefit švédského hráče, zkoušel jsem ho obstřelit. Fajn, že to tam spadlo.“
Bylo pro vás nejtěžší zvyknout si na největší možné kluziště, na jakém se hokej hraje?
„Myslím si, že hodně kluků hraje na evropském hřišti, takže rozdíl nebyl až tak značný. Vypořádali jsme se s tím, jak Švédové bruslili, podle mě to ani nečekali. Předvedli jsme fakt skvělý výkon. Pomohli jsme si přesilovkou na 3:1 a pak taky Kořka pochytal několik dobrých šancí a udržel zápas za stavu 1:1, kdy se lámal chleba. Zavřel dveře, dali jsme na 2:1 a pak už toho Švédové moc neměli. Naše houževnatost byla super.“
Všichni nováčci si vedli výborně…
„Je to skvělé pro nás všechny. Čím víc nových kluků pan Rulík zařadí, tím stoupá motivace hráčů do další práce. Myslím, že jsme všichni předvedli skvělý výkon. Teď se na to budeme snažit navázat v sobotu proti Finsku.“
Hrál jste výborně na dvacítkách, je velký rozdíl reprezentovat v áčku?
„Určitě. Skok je to veliký, chlapi jsou silnější, dospělejší, hokej je rychlejší. První třetina byla oťukávací, nevěděl jsem, co od toho očekávat. Ale mile mě překvapilo, že jsem se dobře aklimatizoval. Pak už jsem se cítil líp a líp.“
Nicméně led nebyl nic moc, že?
„Led byl pro oba týmy špatnej. Hala je nová, led tu asi nebyl dlouho a puky trochu skákaly. Ke konci už led pomáhal nám, protože oni byli čím dál víc nervóznější a jejich nahrávky nebyly tak kvalitní.“
