Skrbek: Domy zamykat musíme

Tuhle zemi si oblíbil, válí v ní s malinkou přestávkou od roku 2002.
V Česku až tak známý není. „Na slávu si rozhodně nepotrpím,“ hlásí přesvědčivě.

Na začátku sezony chvíli kvůli daňovým zákonům vypomáhal Kladnu, pak zamířil do týmu AIK Skelleftea. Do severního města, které je teď téměř pořád zahalené ve tmě...

Proč jste si Švédsko takhle zamiloval?
„Nevím, jestli zrovna zamiloval, ale je to pěkná země, klidný život. A po hokejové stránce je to rovněž dobré. Jsem tady spokojený.“

Irgl: Na trestné jsem se zdravě naštval >>>

Co vás nejvíc fascinuje?
„Hlavně příroda na severu. Menší města, klídek...“

A bezpečí, předpokládám.
„No, to už se v poslední době bohužel mění k horšímu. Jsou tady nejrůznější skupiny lidí, kteří... (nedořekne) No prostě už to není jako dřív.“

Let v den zápasu. Proč ne? >>>

Takže už nejde nechat otevřené auto?
„Vůbec ne. Bavil jsem se o tom i s místními Švédy a říkají totéž. Dřív normálně mohli nechat nezamčené domy, auta. Teď to nepřichází v úvahu. Když jsem přišel, nezamykala se ani kola. A teď už každý kolo má dva zámky.“

Ještěže ta příroda se nemění.
„Naštěstí ne, i když ani zimy už nejsou takové. Sněhu není tolik.“

Jak si zvykáte na to, že ve městě je skoro pořád tma?
„V tomto období je světla přes den opravdu málo, tak dvě a půl hodiny. A to je ještě k tomu takové pološero. Jinak tma. Ale mně to nevadí, jde o zvyk. Spíš mi vadí to světlo v létě.“ (usměje se)

Na lidi to může působit až depresivně. Znáte někoho, kdo kvůli tomu na severu Švédska nemohl hrát?
„Neuvědomuju si. Švédové to znají odmalička, takže nemají problém. A ani u českých kluků jsem něco takového nezaregistroval.“

Vyrážíte na skútrech do divoké přírody?
„Občas jo, ale já na něm vydržím tak maximálně hodinku. Zase tolik mě to nechytilo. Spíš autem někam rád vyjedu. Ale ani s tím to nepřeháním, protože aby se člověk někam dostal, trvá to tak čtyři hodiny. No a to i s cestou zpátky zabere osm hodin, takže po takové štrece jsem rozlámaný. A v sezoně je spousta zápasů, takže to nejde moc stíhat.“

V extralize jste si zahrál v úvodu této sezony, jinak jste většinu kariéry strávil v zahraničí. Nestýská se vám po domově?
„Vždyť tam přes léto pravidelně na čtyři měsíce jezdím.“

A po hokejové stránce?
„To ani ne. Každý má něco, já mám to Švédsko.“ (usměje se)

Nevadí vám, že pro české fanoušky jste trošku v ústraní?
„Vůbec ne, nejsem rád v centru dění. Tohle mi maximálně vyhovuje.“

V reprezentaci se teď můžete zviditelnit.
„Nemyslím si, že to zase bude tak horké... Každopádně bych se rád v týmu udržel, ale ne kvůli nějakému svému zviditelnění. Jedině kvůli tomu hokejovému.“

V mládežnických kategoriích jste reprezentoval pravidelně, ale jak berete, že si v seniorském národním týmu zahrajete poprvé ve třiceti letech?
„V minulosti už nějaká šance byla, ale kvůli zranění to nevyšlo. Až teď, a jsem rád. Ale že bych předtím nedočkavě četl každou nominaci, jestli tam náhodou nejsem? To určitě ne...“

Také ve Skelleftee jste spíše v ústraní?
„Tam je to něco jiného, zájem o hokej je obrovský, ve městě vlastně nic jiného než hokej není. Takže si musíte dát pozor na to, co děláte. Stačí blbě zaparkovat nebo jet o trošku rychlejc a hned jste v novinách. Kvůli každé volovině vás tam v nich popotahují.“

Už se vám něco takového přihodilo?
„Naštěstí ne.“

Ještě k hokeji – váš tým je první. Můžete ligu i vyhrát?
„Je to hrozně vyrovnané, všechno je otevřené. Ani my nejsme mimo hru.“