Omluvenka z MS? Alibi v NHL zařídí lékař
Pětadvacet omluvenek. Hrozivé číslo, v posledních letech nevídané. Proč právě před tímto šampionátem prší odmítání ze všech stran? Proč se v Německu představí pouze čtyři hráči z NHL, nejméně od roku 2000? Deník Sport hledá odpovědi.
Před každým mistrovstvím světa je to podobné. Jedna omluvenka, druhá, třetí, čtvrtá... Ale až hrozivých pětadvacet? Tento olympijský rok je skutečně extrémní. A naposledy před deseti lety se stalo, aby národní tým vyrazil na MS jen se čtyřmi posilami z NHL. Ale hned na úvod dobrá zpráva -zrovna v tom roce v Petrohradě tým vyválčil zlato! Zpátky k otázkám a odpovědím.
PROČ ZROVNA LETOS?
Hlavní důvod je olympiáda. A mistrovství je už tradičně ve stínu, není o něj takový zájem. Hráči, kteří by jinak šampionát neodmítli, to v tomto roce činí. Jsou unavení, navíc po neúspěchu psychicky stahaní. Což je například obránce Tomáš Kaberle. Dá se předpokládat, že menší touha prožít druhý reprezentační vrchol v jedné sezoně odradila i Petra Čajánka nebo Patrika Eliáše.
JEN KVŮLI ZDRAVÍ?
Bolavé koleno, záda, prst, operace nosu, naštípnutá klíční kost... To nejsou skripta studentů medicíny, ale ukázka problémů, které zastavily řadu opor. Hokejisté v NHL dohrávají sezony se zraněními a pod injekcemi. A když jdou na výstupní prohlídku, lékaři řeknou: NE!
Není divu, kluby hráče štědře platí, tak si mohou diktovat. Otázkou ale zůstává, jestli někteří z nich nejsou spíš rádi, že jim to lékař zakáže. Nebo se s ním sami dohodnou. Aby měli alibi... Ať si to každý z hokejistů přebere sám. Vezměte si Ovečkina, největší hvězdu NHL. Jsem přesvědčený, že ruský car by si vydupal mistrovství, i kdyby měl chorobopis přeplněný. Má obří moc, větší než čeští hráči, o tom nepochybuju. Ale třeba zase oni nemají takovou buldočí vůli reprezentovat.
A ještě jedna otázka do diskuse: Opravdu zrovna v tomto roce se vyrojilo tolik zranění? Proč ne v roce 2008, kdy se šampionát hrál v kanadském Quebeku? Na něm bylo 16 hráčů z týmů NHL...
OBECNĚJŠÍ PROBLÉM?
I takhle se to dá říct. V hráčích už nedoutná taková touha hrát za svou zemi. Obléct si národní dres, to už není něco, o čem hráči odmala sní. A něco, o čem členové zlaté generace tak obdivně mluví.
| HRÁČI Z NHL NA MS |
| 1996 Vídeň ...4... 1. místo 1997 Finsko ...2... 3. místo 1998 Švýcarsko ...5... 3. místo 1999 Norsko ...5... 1. místo 2000 Rusko ...4... 1. místo 2001 Německo ...9... 1. místo 2002 Švédsko ...9... 5. místo 2003 Finsko ...12... 4. místo 2004 Praha ...16... 5. místo 2005 Vídeň výluka 1. místo 2006 Riga ...10... 2. místo 2007 Moskva ...10... 7. místo 2008 Quebec ...16... 5. místo 2009 Bern ...8... 6. místo 20010 Německo ...4... ? Pozn.: Za dějištěm turnaje následuje počet hráčů z NHL a konečné umístění. |
„Vytrácí se vlastenecký duch, což mě osobně hodně mrzí. Ty omluvenky se mi vůbec nelíbí,“ zlobí se Tomáš Rolinek, kapitán současného výběru. On je prototypem srdcaře, který nikdy neodmítá. Jako jeden z mála. „Třeba mladí kluci se na reprezentaci vyprdnou a místo toho si radši dělají místo v klubu. Jako by zapomněli, kdo je naučil hrát hokej, vychoval a dal jim možnost odejít ven,“ sálá naštvání z Rolinka, který navíc neuznává jako omluvu únavu.
O to víc je třeba ocenit nejen jeho přístup, ale i Jaromíra Jágra a Tomáše Vokouna. Oba hodili za hlavu olympijské zklamání, nekoukali na to, jaký tým se v Německu sejde. Škoda že nestrhli i ostatní...
DĚLAJÍ TO NASCHVÁL?
Dráždivá otázka, která hýbe světem fanoušků. Jedni skálopevně vytrubují: „Ano, nechtějí pod ním hrát, trucují.“ Jiní to samozřejmě odmítají a prohlašují, že v olympijském roce se nedalo nic jiného očekávat. Pravda může být někde uprostřed.
Třeba Jiří Hudler dal jasně najevo, že pod současným trenérem nebude hrát, protože necítí jeho důvěru. Stejně tak Petr Průcha. Radim Vrbata zase nerozumí tomu, proč ho kouč Růžička najednou potřebuje, když o něm předtím prohlásil, že pod ním si nezahraje. Na druhé straně v brance bude stát Vokoun, v útoku Jágr. Dvě nejvýznamnější osobnosti jsou v týmu i proto, aby v nelehké době pomohly právě Růžičkovi. A jde o hokejisty toho největšího kalibru.
CO KOUČ ZANEDBAL?
Určitě větší komunikaci s hráči. Čeští hokejisté jsou v tomto ohledu specifičtí, rádi se nechají přemlouvat, chtějí několikrát slyšet, jak moc je trenér chce, jakou roli budou hrát... Jsou v tomto ohledu až přecitlivělí a rozmazlení ve srovnání s Kanaďany, Američany nebo Švédy.
Růžička tento postoj neuznává, neboť za jeho hráčské éry to bylo jiné. Reprezentace čněla nad vším jako svátost, trenér hráče pozval zprostředkovaně, ti byli nadšení. A nemuseli to od něj slyšet osobně. Jenže v dnešní době, kdy vládnou klubové zájmy a peníze, je třeba se v tomto ohledu i přizpůsobit a hokejistům dát víc najevo, jak o ně kouč stojí. Tohle Růžička podcenil.
