Ve finále Třinci nepomůže. Krajíček o otřesu mozku i migrénách: Nejde to!
Před rokem byl suverénně nejproduktivnějším obráncem play off, na začátku sezony dlouho vedl kanadské bodování Ocelářů. Bitvu o zlato však musí zkušený Lukáš Krajíček (36) sledovat pouze z ochozů nebo u televize. Od konce ledna je mimo hru po těžkém otřesu mozku. „Zkoušel jsem se vrátit, dvakrát jsem byl na ledě, ale pak jsem měl tři dny migrénu,“ krčí rameny. „Můžu jen držet palce a klukům sem tam trošku radit.“
Vyrovnaná bitva, kterou může rozseknout jediný gól. Tak vnímá Lukáš Krajíček finále Generali play off Tipsport extraligy mezi Oceláři a Libercem. Po čtyřech zápasech je stav série 2:2, pokračuje se v sobotu v Liberci. „Bude to stejné,“ odhaduje zkušený bek, který byl před rokem čtvrtým nejproduktivnějším hráčem play off (18 zápasů/3+11). „Bude to vyhrocené, zase se to bude řezat. Žádná přestřelka. Já do ní bohužel nenaskočím.“
Jak play off jen v civilu prožíváte?
„Strašně. Play off je pro hráče svátek. Když jsem se zranil, doufal jsem, že se dám do vyřazovacích bojů dohromady. Bohužel problémy pořád mám, i když už jsou minimální. Ale teď už nemůžu ani přemýšlet o tom, že bych do toho naskočil. Je to těžké. Klukům nemůžu pomoct a jen se dívat? Jsem z toho daleko víc nervózní, než když hraju.“
Zranil jste se 24. ledna v Chomutově, co se vlastně stalo? Vybavujete si to?„Nepamatoval jsem si nic, až když jsem viděl záznam. Hráč mi zezadu podrazil nohu a já nekontrolovatelně spadl na hlavu. Nestihl jsem tam dát ani ruce, nic. Praštil jsem se do hlavy, měl dvě boule, bolela mě čelist. Předpokládám, že mě to přes čelist vypnulo. Kluci mi říkali, že jsem byl mimo. Když jsem šel po úrazu do sprchy, tak jsem se asi osmkrát po sobě ptal, co se vlastně stalo.“
Byl to faul, nebo nešťastný souboj?
„Koblasa mi podkopl nohu, myslím, že nechtěně. Byl v bogně, šel směrem na branku a já se před něj snažil dostat. Jak jsem dal svoji nohu před něho a on byl v bogně, tak mi nohu podrazil a ještě mě trochu žduchl rukou. To nebyla jeho vina, špatný pád, nešťastný souboj. Nebylo to tak, že by mě chtěl nějak srazit. Bohužel, stalo se.“
