Z „úřadu práce“ k titulu a rekordům. Kacetl napsal neskutečný příběh
Vedle Petra Vrány, který se k hokeji vrátil po rodinné tragédii a dovedl třinecké Oceláře k mistrovskému titulu, psal druhý největší příběh Generali ČP Tipsport play off extraligy. Třicetiletý brankář Ondřej Kacetl byl v létě nějaký čas bez angažmá, o místo v Kometě Brno ani nedostal šanci zabojovat. Když v prosinci přicházel z prvoligového Přerova do ambiciózního týmu Ocelářů, řada lidí si mohla hlavu ukroutit.
V play off byl Kacetl oporou šampionů. Znojemský rodák ve spolupráci se skvěle pracujícím týmem zbořil hned dva extraligové rekordy. Šesti nulami překonal dosavadní maximum Romana Málka ze Slavie (2003) a zapsal i nejdelší sérii bez inkasované branky ve finále - 172 minut a 41 vteřin. Nejlepší byl v úspěšnosti zákroků (95,51 %), v průměru inkasovaných branek na zápas (1,11) i v počtu zákroků (383).
Do sezony jste šel jako nechtěný v Kometě a končíte titulem. Velké zadostiučinění?
„Sezona byla na jednu stranu šílená, v létě jsem byl dva měsíce bez práce, neměl jsem nic. Pak jsem podepsal Kometu, tam jsem ani moc čuchnout nedostal a byl jsem rád za Přerov, kde se dařilo a byla tam skvělá parta. Asi kvůli výkonům si mě vytáhl Třinec. Zpočátku to tady taky nebyla sláva, co se týče mých výkonů. Nahoru dolů, jak jste všichni slyšeli a četli, chvíli jsem se tu hledal. Ale v play off mi kluci strašně moc pomohli a kvůli tomu se začalo dařit. Pocit je to úžasný. Nemám slov. Po deseti letech, kdy jsme vyhráli juniorský titul se Znojmem, teď mám extraligový chlapský titul. Neskutečné.“
Co jste prožíval během sezony a co jste si během ní říkal, abyste se zase nakopl?
„Snažil jsem se věřit sám sobě. Věděl jsem, že makám na sto procent, ale někdy je takové období, kdy se nedaří. Věřil jsem, že se to otočí. Příležitost v play off mi spadla skoro pomalu z nebe, snažil jsem se ji chytit za pačesy . Říkal jsem si, že se to už nemusí opakovat - hrát o titul. A s takovým týmem před sebou. Snažil jsem se tam nechat všechno a vydat se ze všech sil.“
Jak si vážíte rekordů, které jste překonal? Máte nejvíc nul v jednom play off i nejdelší šňůru bez inkasované branky ve finále.
„Šňůru vůbec nevím, to slyším poprvé. Viděl jsem před zápasem, že je vyrovnaný rekord pět nul. Kdyby mi to někdo řekl před sezonou, nebo i před play off, tak bych si říkal: ‚No, to určitě...‘ Je to skvělé! Budete říkat, že to je jenom fráze, ale já ji jako frázi neberu, protože to je pravda. Vděčím za to klukům. Mají nejvíc zblokovaných střel, strašně moc pomáhali dozadu, nechali na mě jednoduché střely. A když máte už nějaké sebevědomí, tak dokážete kluky i podržet v některých fázích. Myslím třeba čtvrté finále, kdy na vás patnáct sekund před koncem za stavu 0:0 jede hráč pomalu sám. Jsem rád, že jsem to chytil. Ale děkuji klukům, jak mi věřili a pomohli v tomhle play off.“
Třinec se probil do finále potřetí za sebou, obhájil titul. V čem je výjimečný?
„Těžká otázka. Když se podíváte na soupisku, tak jsou tady jména neskutečných kvalit. Spousta z nich hrála v NHL, KHL. Kluci jsou fantastičtí, mají neskutečnou kvalitu, je tady týmová hra, všichni dřou na druhého, pomáhají si. To je důležité. A je tady nastavený striktní režim, který se musí dodržovat. Funguje to. Proto je tady úspěšný tým.“
Jak moc týmu pomohl návrat kapitána Petra Vrány po rodinné tragédii?
„Chtěl bych před ním hluboko smeknout. Ta situace, která se stala... Jak jsem s tím vyrovnal, to nedokáže kdekdo. Díky němu, i pro něho jsme to hráli, protože je neskutečný bojovník. Jak nám pomáhal, jak byl vůdčím lídrem. A nešlo na něm v uvozovkách ani poznat, že se něco stalo. Neskutečný, neskutečný, fakt byl výjimečný.“
Co bylo nejtěžší v celém play off?
„Sedmý zápas s Boleslaví, kdy se to hrálo asi padesát minut 0:0. Víte, že jedna chyba, jeden gól může rozhodnout a udělat celou sezonu. To bylo nejtěžší na nervy. I čtvrté finále v Liberci, kdy to bylo 0:0 a pak prodloužení. Tak to bylo těžké na nervy. Tyhle momenty byly asi jedny z nejtěžších.“
