Navrátilec Daňo si užíval kulisu v O2 areně: Vzpomněl jsem si na zámoří
Kvůli menšímu zranění se na hřišti neobjevil přesně dva týdny. Nyní už je ale třinecký útočník Marko Daňo (27) zpátky v sestavě a svůj comeback oslavil s Oceláři výhrou 3:2 ve třetím zápase finále Generali Česká play off se Spartou. Výpadek na sobě slovenský bojovník zaznamenal jen v první třetině, jinak se cítil fajn. „Nemohu si stěžovat. Jsem hlavně rád, že jsem zpátky a mohl jsem týmu pomoct i na ledě," usmíval se někdejší hráč Columbusu, Chicaga či Winnipegu.
Po výpadku ze sestavy jste zpět a rovnou s vítězstvím. Návrat jste si zřejmě užil, viďte?
„Za mě super. Byla skvělá kulisa a z našeho podání super zápas. V podstatě jsme to dohráli jako jeden chlap. Předvedli jsme týmový výkon, navíc za námi stál výborný Káca (Ondřej Kacetl). Ubojovali jsme to. První gól se nám sice nepodařilo vstřelit, ale po první třetině byl výsledek na dosah. Potom jsme se zlepšili, padl nám konečně gól z přesilovky, což nám dodalo sebevědomí. Následně jsme hru už přiklonili na naši stranu. Jsem rád, že se nám to podařilo.“
Naposledy jste hrál 8. dubna v Mladé Boleslavi. Jak jste se cítil po osobní stránce?
„Fajn, akorát první třetina nebyla ideální. Jak člověk chvíli pobývá mimo led, je to cítit. Po úvodní třetině už se ale nohy docela chytly a cítil jsem se čím dál víc fajn. Nemůžu si stěžovat. Těší mě, že jsem mohl konečně nastoupit a pomoct mužstvu i na hřišti.“
Co podle vás rozhodlo třetí finálovou bitvu se Spartou?
„Myslím si, že druhá třetina, ve které jsme zlepšili pohyb. Srovnali jsme skóre, dokonce jsme dali gól navíc. Tam se to otočilo, přebrali jsme iniciativu. Do třetí třetiny jsme šli s tím, že chceme výsledek udržet. Dařilo se nám ukrajovat minuty, a pak ve třetí třetině jsme dali ještě jeden gól, který vlastně rozhodl.“
Je mi jasné, že nedáte dopustit na domácí kulisu ve Werk Areně, ale hrát před 17 220 diváky v O2 areně musel být ohromující zážitek, že ano?
(usmívá se) „Dalo by se říct, že jsem si tím oživil vzpomínky na zámoří, když jsem tam ještě hrával. Samozřejmě to byla úžasná kulisa, ale stejně tak ji máme i na našem menším stadionu. Jsem také velice vděčný našim fanouškům, že si dali tu cestu, dorazili do Prahy a parádně nás podpořili. Když jsem se tak díval a poslouchal, rozhodně se neztratili ani v této sedmnáctitisícové hale. Patří jim velký vděk a jsem rád, že jsme je mohli odměnit výhrou.“
V závěru utkání některým domácím fanouškům ruply nervy a začali na vaši střídačku házet piva. Milana Douderu dokonce zasáhla desetikoruna, až se složil k zemi. Nekazí to dojem na jinak skvělé atmosféře?
„K tomu bych se úplně nechtěl vyjadřovat. Celý zápas byla výborná kulisa a už se zkrátka jen těším na další zápas.“
S řadou vyostřených situacích na ledě je ale jistě cítit, jak je finále vypjaté, viďte?
„Souboje se dohrávají a ani jeden se nevypouští. Určitě je to vidět. Je to finále, všichni jedeme nadoraz, až přes hranici sto procent, jak se říká. Věřím, že v dalších zápasech budeme mít více sil a dokážeme to urvat na naši stranu.“
