Vítkovicím začíná (skoro) nemožná mise. Obrat z 0:3? Čeká se na prvního
Stav 0:3 na zápasy je v extraligovém play off velký bubák. Zatím vždycky znamenal konec, česká historie v téhle fázi ještě nepoznala žádný obrat. „Já vím,“ hned odvětil vítkovický trenér Miloš Holaň. Jeho parta se přesně do takové šlamastyky namočila. Nesmí ani jednou prohrát, zato musí jen vítězit. Jinak? Konec a Mounfield HK triumfálně vletí do finále. „Nezbývá nám nic jiného než věřit. Teď jsme do toho dali všechno, ale v neděli je potřeba tam dát asi ještě něco navíc,“ pronesl kouč.
Série chvílemi vypadá jako souboj velkých a silných vítkovických chlapů s raketovými hradeckými útočníky. „Víme, že mají rychlé hráče, ale podle mě to není věc, která by nás porážela,“ poznamenal Holaň. „Třeba i ve třetím zápase jsme měli spoustu šancí, ale nepadly z nich góly ve chvíli, kdy bychom se měli prosadit,“ přidal vítkovický trenér po porážce 2:4.
Pro jeho tým zní aktuální výsledek série zatím krutě. Poprvé vyhrál Hradec po nájezdech, podruhé v prodloužení, potřetí se Vítkovice vyhrabaly z těžkého direktu. Prohrávaly 0:2, v 51. minutě se konečně dotáhly na stav 2:2. Jenže následovala další facka, necelé čtyři minuty před koncem poslal Mountfield do vedení Patrik Miškář. Vymalováno, dál bez odpovědi.
Odchovanec Mountfieldu, který celou základní část odehrál v 1. lize za Jihlavu, vstřelil v semifinále už dva vítězné góly. Hlavní zbraň Vítkovic Peter Mueller je na nule. Tenhle kontrast bije do očí. Vidíte, jak v každém zápase hledá prostor, vymýšlí, jak se uvolnit. Občas narazil právě na Miškáře, jindy se mu snažil dost věnovat Bohumil Jank. Nemůže se prosadit.
„Potřebujeme od Petera samozřejmě góly, ale nejen od něj, jsou tady i další kluci. Vždycky to záleží na celém mužstvu, ale je pravda, že od těchto koncových hráčů čekáte, že se musí prosadit. Soupeř se na ně chystá, soustředí, ale měla by přijít jejich chvíle,“ věří Holaň, že jeho ofenzivní poklady chytnou slinu.
Mueller v každém semifinále odehraje klasicky přes 20 minut, ale naráží buď na velmi dobře postavenou hradeckou obranu, nebo na Matěje Machovského. A stejně je na tom Roberts Bukarts.
Obracet semifinále z 0:3 se občas povede, ale vždycky jde o výjimečnou událost. Jak moc? Tak třeba za stoletou existenci NHL se tenhle kousek přihodil jen čtyřikrát. Ovšem třeba na Slovensku vyšla velká věc hned dvakrát Trenčínu. V roce 2008 předvedl zázrak proti Martinu, o tři roky později zničil obratem snů Slovan Bratislava.
Česko zná situaci jednou z baráže, kde takhle uspěla v roce 1998 Opava proti Znojmu. Ale v play off? Nechte si zdát. Občas třeba ucítíte naději jako třeba před dvěma roky Sparta. Tehdy srovnala sérii s Libercem na 3:3, ale sedmý zápas uloupli pro sebe Bílí Tygři.
Prostě způsobit převrat v téměř ztracené sérii je šichta. Ne nemožná, spíš nepravděpodobná. Na druhou stranu, i s touhle sérií mohou Vítkovice pracovat. Vždycky někdo musí být první.
Kdybyste pátrali, co zkusí jinak? Cítí, že ve výsledku žádné velké změny nejsou třeba, když se zápasy vždycky těsně překlopí na druhou stranu. Potřebují detail, který způsobí, že se semifinále začne vyvíjet opačně. „Třeba stačí ten jeden zápas a všechno se otočí. Mužstvo sílu má, už jen když jste viděli, jak se vymačkalo teď k vyrovnání na 2:2,“ zamyslel se Holaň. Věří, že se jeho hvězdy chytí.
„Tři zápasy nemáme ani štěstí. Může to znít jako nějaká výmluva, ale já to tam prostě vidím,“ pokrčil rameny vítkovický kouč. „Neodrazí se to nikdy tam, kam bychom potřebovali. Kluci jedou nadoraz, na krev, ale...,“ pak zhluboka vydechl. Ale vyhrává Hradec.
