Do manželství jako mistr ligy, přeje si útočník Komety Němec

„Zodpovědnost je strašně velká. Tomu odpovídají i nervy. Už jde o všechno,“ uvědomuje si.

V sestavě Komety je tento 26letý útočník velmi zajímavou postavou. Pendluje mezi prvním a čtvrtým útokem, ještě před pár měsíci jezdil zároveň s extraligou hrát za prvoligový Havlíčkův Brod a je jediným hráčem Brna, který v letošním kalendářním roce proměnil nájezd v závěrečném rozstřelu. Hodí se proto jako žolík do penalt, které Kometě momentálně vůbec nejdou.

„Mám jedno zakončení, o které se opírám. Použít jich umím víc, ale tohle je nejefektivnější,“ říká o svém klenotu, kličce do forhendu, s níž jako pravák kosí brankáře. V play off takhle pokořil Kladno a Pardubice. V prvním případě to stačilo na výhru a postup z předkola, v druhém už ne.

Přitom Němec pracuje pod dvojnásobným tlakem. Nejenže se musí vyrovnat s tíhou okamžiku, ale taky s několika soupeři naráz. Protože je z první ligy se svým forhendem znám, hráči a trenéři soupeřových týmů vždy radí brankáři, co přesně udělá.

„Proto třeba proti Pardubicím jsem měl pochybnosti, protože jsem viděl, jak Honza Semorád i trenér Hynek dávají pokyny brankáři, aby věděl, co přijde. Pak jsem to ale i tak udělal a vyšlo to znovu,“ usmíval se Němec.

Sice prý ví, jak by gólman měl zakočit, aby nájezd chytil, ale mluvit o tom nemíní. „Se svojí krátkou hokejkou mám dost času udělat, co potřebuji. Když brankář vystihne blafák, pořád je čas stáhnout puk na druhou stranu,“ říká lakonicky.

Mladoboleslavský trenér Petr Novák o Němcovi tvrdí, že má tak šikovné ruce, že by kličku udělal i v telefonní budce.
 
V play off vyměnil rukavice, svoje červené z Havlíčkova Brodu definitivně odložil, ale ani to mu nebrání provádět dál jeho kouzla

. „Nevyměnil bych je z vlastní iniciativy, kustod mi donesl modré jako nosí zbytek týmu. Jsou o půl čísla větší, nejsou tak vymačkané jak jsem byl zvyklý, ale už jsem v nich cit získal,“ hlásí šikovný útočník.

Působí jako muž bez nervů, ale opak je pravdou. „Je to moje první delší zastávka v extralize a hned finále. Psychika pracuje,“ přiznává. Navíc je po dlouhé pauze, od začátku čtvrtfinále až do třetího finále pro zranění ramene nehrál.

Tehdy, po zranění na Spartě, konstatoval: „V pořádku budu možná tak na finále.“ Kdo ví, jestli tehdy věřil, že se jeho prognóza splní. Teď si boj o titul naplno užívá.

Finále je jeho životním krokem v kariéře, v osobním životě se k podobně významné akci chystá na začátek května. To si vezme svoji přítelkyni z Pohořelic na Břeclavsku, odkud do Brna dojíždí. Do stavu manželského by rád přinesl ligový titul.

„Proto chceme pátý zápas vyhrát, abychom mohli doma útočit na titul,“ říká jasně. A už se těší, jak o tom jednou bude vyprávět svému synovi, což bude taky poměrně brzo aktuální. „Chtěl bych, aby z něho byl hokejista, a pokud ho mám něco sám naučit, nebylo nač čekat,“ vysvětluje s úsměvem.