S uzdraveným kapitánem se do Sparty vrátil vítězný duch. Michal Broš chyběl v sestavě šest zápasů pro zranění prstu na noze. Do zápasu s Pardubicemi skočil s čistou hlavou, vzkřísil trápící se mužstvo. Na konci druhé třetiny zakončil hrdinský výpad při oslabení vyrovnávacím druhým gólem domácích a zavelel k obratu v zápase. Sparta po devíti porážkách v řadě nakonec zvítězila 3:2.
Spadl z vás velký balvan?
„Už bylo na čase, těch porážek jsme měli dost. Potřebovali jsme to zastavit, nechtěli jsme se řítit do světového rekordu v prohrách. Dá se říct, že nám spadl kámen ze srdce, ale je to jenom první krok, potřebujeme v tom pokračovat a nějaké výhry přidávat.“
Co bylo jinak oproti předchozím zápasům?
„No, že jsme dostali dva góly a dali tři…(usměje se). To se nám v minulých zápasech nepovedlo. Je pravda, že jsme v nich dělali hodně chyb, byly tam celkem velké nedostatky a jak se prohry nabalovaly, byla to i trochu otázka štěstí a sebevědomí. I v situacích, které by normálně končily gólem z naší strany, z toho gól nebyl. Byla to spíš otázka psychiky a pohody na hokejkách. Ubojovali jsme to, což jsme potřebovali. Věříme, že se to obrací.“
Váš vyrovnávací gól na 2:2 z 38.minuty budil dojem, jako byste se naštval a řekl si, že puk do branky dotlačíte za každou cenu. Vnímal jste to tak?
„Hlavně jsem viděl, že ten obránce je pomalejší, než já. To by mě zajímalo, kdo to byl (Jan Kolář). To se moc nestává… On ještě upadl v oblouku, myslím, že jsem ho nepodrazil. Šel jsem mu do hokejky, bruslí jsem se ho nedotkl. Bylo víceméně štěstí, že jsem ten puk získal. Pak mi přálom ještě ve chvíli, kdy jsem chtěl nahrát a od obránce se to odrazilo znovu ke mně. Bylo to napůl vybojované, napůl šťastný gól.“
Měl jste po bruslařském závodě přes celé hřiště ještě dost sil?
„Moc ne, jen jsem do toho plácnul, že se to dokutálelo do brány. Ale naštěstí to stačilo.“
Kdy jste začal věřit, že to konečně vyjde?
„Já? Ráno na rozbruslení. Věřil jsem, že to není možný, že v tomhle mužstvu jsou hráči, co vyhráli milionkrát v kariéře. Nemělo smysl se vůbec bát, že znovu prohrajeme. To jak se dostane do hlavy, je to začátek konce. Ani za stavu 1:2 jsem si nic nepřipouštěl. Pak jsme vedli, Pardubice měly dost šancí, ale Neuvi (Michal Neuvirth) nás držel. Je to výbornej gólman a dá se říct, že i my jsme mu pomohli trošku víc, než jindy.“
Jak se vám šlo do zápasu po téměř třech týdnech?
„Měl jsem velkou chuť. I když mě štve, jak se to ve Spartě vyvinulo, samozřejmě to sleduju a bezprostředně se mě to dotýká, šel jsem do utkání s čistou hlavou. Předchozí zápasy jsem nehrál, to člověk není tak psychicky zničený, jako kdyby na tom ledě byl.“
Říkal jste si, že se po zranění musíte co nejrychleji vrátit?
„To je normální, to si říká každý hráč. První myšlenka je dát se co nejdřív dohromady. Nic jiného mě ani nenapadlo.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
