Zklamaný Duda: Urazili jsme pánaboha, na krku už máme mačetu
Že by skákal nadšením po zisku bodu na ledě vedoucí Plzně, to se říct nedá. „Jestli se chceme vyhnout baráži, musíme už začít vyhrávat,“ hudroval liberecký Radek Duda po utkání, v němž se předvedl třemi body (1+2). Bílí Tygři totiž měli partii (6:5sn pro Indiány) parádně rozehranou, dvakrát vedli. Nakonec byli rádi aspoň za exkluzivní last minute vyrovnání.
Po plzeňských tribunách se zase neslo skandování vašeho jména, i když jste dorazil jako protivník. To asi neomrzí, že?
„Kdepak, tohle se nevidí, to je rarita podle mě v Evropě a možná i ve světě. Je to krásný, moc si toho vážím. Mám tu půlku svýho srdce, bude tu navždycky.“
Jaké to je pro vás, kterého plzeňští fanoušci zbožňují, slyšet naopak nadávky na spoluhráče Petra Nedvěda?
„Je fakt, že tady jsou diváci hodně přísní… (usměje se) Tady se nikdo s nikým nemazlí. O to víc si vážím toho, jak fantasticky se chovají ke mně i jakožto k soupeři.“
Navrch jste tu tentokrát posbíral tři body a dal i gól…
„To byla trefa, na jakou čekáte iks zápasů. Spadlo mi to na brusli a odrazilo se to správným směrem. My potřebujeme dávat i takovýhle haluzáky, abychom si naskočili. Jenže stejně vidíte, že nastřílíme pět gólů venku a stejně vezeme jenom bod.“
Co s tím?
„To je trestuhodný! Pak se nedivte, kde jsme, že jsme poslední. Takovýhle zápas musíme zvládat, pro to není výmluva. Ať si každej hráč sáhne do svého já, je třeba se probrat. Sezona teď nabere rychlej spád a patnáctýho ledna může být konec se vším. Jak to teď nechytnete, je hotovo. Vymlouvat se, že jsme tady hráli s prvním týmem, je alibismus. Jestli se chceme vyhnout baráži, musíme zažít vyhrávat. Máme na krku mačetu. Ne nůž, mačetu!“
Přesto, v Plzni jste bod zachránili i poté, co jste dostali gól na 4:5 dvacet vteřin před koncem, přesto jste stihli vyrovnat. Aspoň to je pozitivní, ne?
„Určitě, nesložili jsme se, dali jsme hlavu vzhůru. Klobouk dolů, že jsme se nepoložili a nebrečeli. Je pravda, že tohle jsem ještě nezažil… Jenže my měli zápas famózně rozehraný, je škoda, že jsme ho ztratili. Na takový podobný jsme čekali strašně dlouho a špatně jsme s tím naložili. Pánaboha nahoře jsme svým výkonem zase urazili.“
Přes všechny ztráty, jak se vám zatím zamlouvá liberecké angažmá, na něž jste zamířil po nečekaném konci v Chomutově?
„Všechno je o tom, že jsem přišel do týmu, kde hraju. Ta organizace si bere, co ve mně je, což já vždycky rád dám. Je ale hrozně těžký, když si vás někdo koupí a pak vám nedá prostor, abyste mohl mančaftu pomoct tím, co umíte. Jasně, tady v Liberci to má zase jiné aspekty, třeba to, že jsme poslední v tabulce a bojujeme s psychikou o žití a nežití. I kvalita hráčů je někde jinde, než byla minulý rok v Plzni, kde jsem hrál. To je realita. Ale já to tady beru jako výzvu, šel jsem do toho, chci pomoct klukům odpíchnout se ode dna. Jenže je to hrozně těžký, když ztrácíme takovéhle zápasy.“
