Přiletěl k němu puk, on se do něj na vrcholku kruhů opřel. Prásk. Je v síti. Marek Tomica, slávistický dříč, se začal radovat, stejně jako spoluhráči i červenobílé ochozy. Jenže ouha, kladenský gólman Chábera ukazuje, že puk prošel dírou v boku branky, sudí jedou k videu. A skutečně. Trefa neplatí… Tomica si pak ale pojistku výhry 3:1 ve druhém čtvrtfinále stejně vysloužil.
Radovat se, to je povinnost, i když si hokejista není jistý. Vy jste tušil, že jste napálil kotouč bokem branky?
„Ne, vůbec. Jak jsem vystřelil, tak ke mně přistoupil hráč a já jen viděl, jak se zavlnila síťka. Kluci se v tu chvíli začali radovat, tak já nevěděl, že jo… Rozhodčí si situaci prohlídli na videu a nakonec rozhodli správně. Vždyť jejich gólman to i hned ukazoval, asi to bylo jednoznačné.“
Nemrzelo vás v tu chvíli, že jste nenavýšil vedení?
„Jako jo… Ale zápas šel dál, nedalo se nic dělat.“
Už se vám tohle někdy stalo?
„Ne, mě osobně ne. Ale za dobu, co hraju, už jsem podobný moment asi jednou zažil. Ono se to může stát. Sudí sítě kontrolují, ale mezitím je může přeříznout brusle. Vždyť předtím do té brány zaletěl tuším Míca (Tomáš Micka), tak je možné, že ji prořízl.“
Pak jste se alespoň odměnil gólem do prázdné branky…
„Je fakt, že mi to hned problesklo hlavou. Ale hlavně, že jsme vyhráli.“
To se vám podařilo v obou úvodních utkáních série. Dá se vašim výkonům něco vytknout?
„To rozhodně. Kladenští nás tentokrát na začátku docela motali, měli jsme štěstí jako blázen. Musíme se z toho poučit, hrát dál tu naší hru, ale mít na paměti, že je to pořád jen dva nula. Dokud nebudeme mít vyhrané čtyři zápasy, je to pořád otevřené.“
Máte alespoň dobrý dojem ze svých výkonů, vystavěných na pevné obraně?
„Jo, to jo. Ono už i v třetí třetině to od nás zase bylo dobré a předváděli jsme, co jsme měli.“