Kopnul si puk do vlastní branky. Do prázdné vlastní branky. Sparťanský hokejový bek Vladimír Sičák byl nešťastníkem úterního duelu s Třincem. Ačkoliv jeho trefa na 3:2 ve prospěch Slezanů duel nakonec nerozhodla, bude se na ni pamatovat možná víc než na výslednou výhru Ocelářů 4:3.
Popište prosím, jak se celá situace seběhla?
„Bylo signalizované vyloučení Třince, my měli hráče na trestné lavici. Takže náš gólman jel na střídačku, naskočil za něj hráč a my šetřili čas, abychom pak měli co nejdelší přesilovku. Já jsem dostal puk na brusli a odrazil se ode mě do sítě… Soupeř (Jan Peterek) mě dobře zablokoval a já to už nedojel…“
Věděl jste, že za vámi není žádný spoluhráč?
„Ne, vždyť já to chtěl podržet, nepřihrávat. Oni nás ani moc nenapadli, nebýt toho odskoku, tak se nic nestalo.“
Zažil jste někdy podobnou kuriózní situaci?
„Kuriózní? V play off mi to moc kuriózní nepřijde. A ne. Nezažil.“
Co vám pak na střídačce řekli spoluhráči?
„Nic. Co by mi tak mohli vykládat? Povzbuzovali, že to dáme zpátky. Podařilo se, ještě jsme vyrovnali. Nakonec to stejně k ničemu nebylo.“
Pomůže to alespoň vaší psychice, že tahle situace byla rozhodující?
„Mně to pomohlo. Týmu taky, jenže vzápětí nás vyšachovali do prázdné branky a to byla také velká chyba. Podáte jim prst a oni sežerou celou ruku. Musíme si na to dávat pozor.“
Stejně tak na to, abyste neztráceli vedení 2:0. Už se vám to stalo dvakrát.
„Tím jsme si to samozřejmě prohráli. Oni neměli nic, mohli jsme to v klidu dohrát. Místo toho inkasujeme během dvou minut dva laciné góly a utkání ztratíme. Tohle musíme zvládat lépe.“