Navrátilec Duda: Nemůžu si stěžovat, v Plzni se cítím jako doma
Má pověst rebela, ale jakmile přijde řeč na Plzeň, okamžitě zjihne. Radek Duda se do klubu vracel několikrát, ale nejžárnější okamžiky v jeho historii a zisk mistrovského titulu sledoval jen z povzdálí. Loni odtud zamířil do Švýcarska, jeho angažmá zhatila výluka NHL. Následoval Chomutov, pak Liberec. Po roce je čtyřiatřicetiletý bouřlivák zase zpátky.
Nabídek zvažoval víc, ale Plzeň vyšla jako jasná volba. I po všech změnách v kádru bude mít opět nejvyšší ambice, zájem byl oboustranný. „Cítím se tu jako doma,“ míní Duda, staronová a zatím nejzvučnější posila útoku extraligového mistra.
Takže všude dobře, ale v Plzni nejlíp?
„Vždycky je to o lidech. Když se sejdou dobrý lidi, je to vždycky zábava. Z pohledu statistik a všeho asi jo. Plzeň mi sedí, cítím se tu doma. Kvalitní zázemí, hokej, který mi vyhovuje, dobří lidé kolem mě. Kluci v kabině i lidi v managementu, mám tu spoustu přátel a kamarádů. Celkově se to všechno sešlo. Nemůžu si na nic stěžovat.“
Nemrzí vás, že jste přišel o nejlepší chvíle, které plzeňský hokej zatím prožil?
„Já doufám, že ještě přijdou... (směje se). Ale jestli mě to mrzí? Takhle už delší dobu nepřemýšlím. Hrozně jsem klukům přál, ať si na to sáhnou. Je to krásnej pocit. Když jsem titul vyhrál (v letech 2003 a 2008 se Slavií), tak hlavně poprvé to bylo parádní. Ale poslouchal jsem hlas rodiny, chtěli jsme jít ven. To se nám splnilo, zamířil jsem do Švýcarska, ale kluci z NHL nám to sebrali. Zabolelo to, ale člověk se musí otřepat a jít dál.“
Plzeňský tým se docela změnil. Je síla mužstva srovnatelná s celkem, který vybojoval titul?
„Řeknu to takhle: Podepisoval jsem tady i kvůli tomu, že Marty (Straka) složí vždycky dobrej tým. Jak hokejově, tak charakterově, lidsky. A to je pro mě strašně důležité, abych se tady cítil po všech stránkách příjemně, domácky. Chtěl jsem u toho být a vím, že Plzeň bude vždycky sahat po nejvyšších příčkách. Je to hokejové město, fanoušci jsou parádní. Myslím, že každý by tady chtěl hrát. To jsou hlediska, která u mě převažují, s rodinou jsme v Plzni byli vždycky hrozně spokojení. Takže nebylo nač čekat a ani o čem přemýšlet.“
Zvažoval jste i jiné nabídky?
„Musím zaklepat, o práci jsem neměl nouzi. Bylo z čeho vybírat, ale pro mě byla priorita vrátit se do Plzně. Co jsme se bavili s Martym, tak ten zájem vyšel z obou stran. Pak už nebylo co řešit, jestli půjdu tam, nebo tam. Prostě jsem za nabídky poděkoval, ani do ciziny se nám nechtělo. Zůstali jsme tady.“
Jak probíhala příprava? Máte pořád individuální plán?
„Mám to trošku jinak než ostatní kluci. Dávám si delší přestávku a potom v kuse trénuju. Jedu podle metod, které mi poslední čtyři sezony nesly ovoce. Na tom není třeba nic měnit, jenom trošku měním některé detaily. Čím je člověk starší, tím víc potřebuje zapracovat na rychlosti, dynamice a síle. Takže si s tím tak pohrávám. Sám jsem v očekávání, protože příprava byla skvělá, nemůžu si ji vynachválit. Jsem zvědavej, jakou prožiju sezonu, protože ani žádné zranění nebylo, žádný svaly natažený, prostě nic.“
Na led jste se už těšil taky?
„Docela jo, ty bláho. Pozoruju, že čím jsem starší, tím víc mám ten hokej rád. Myslím, že to je i čím dál víc emotivnější.“
Původně jste se prý ale měl připojit k týmu o něco později. Co nakonec rozhodlo, že jste šel na led s ostatními?
„Kdyby záleželo na mně, tak bych se zapojil trošku později. Ale na led jsem se těšil, i na kluky. A pokud mi řeknou, abych přišel, tak přijdu. Hokej miluju, a je mi jedno, jestli si to vyžádá neděli nebo svátek, ať je venku vedro nebo prší.“
