Vnímá historii, která ho ve Spartě obklopuje a užívá si auru svého nového klubu. Slovenský brankář Rastislav Staňa by do dějin rudého „S“ tuze rád vepsal další mistrovskou kapitolu. „Vždycky mě láká nastupovat za tradiční kluby. Je to něco speciálního,“ usmívá se na startu své mise.
Do branky si Rastislav Staňa stoupl po vzoru svého otce. Ten hájil fotbalovou svatyni Košic a ve stejném městě začala i pozoruhodná hokejová kariéra jeho syna. Zachytal si už v NHL, Švédsku, KHL... A na jaře si splnil i jeden velký sen. Doma vybojoval titul.
Povězte, kdy jste jméno Sparta zaregistroval poprvé?
„Určitě ještě za federální ligy. V roce 1986 jsem to začal sledovat výrazněji a v Košicích chodil pravidelně na hokeje. Tehdy vyhrály titul. A finále bylo právě se Spartou. Pokaždé, když přijela, bylo to něco navíc. Doteď si pamatuji tu atmosféru, vynikající. Proti týmu z hlavního města Československa jsme se vždycky chtěli vytáhnout.“
Teď sedíte v jeho kabině. Cítíte stále tu auru výjimečnosti?
„Jasně, to vnímám. Vím, že v Česku je Sparta braná trošku jinak než ostatní celky a už se moc těším na start ligy. Je mi jasné, že to nebudeme mít hlavně venku jednoduché, ale těším se na atmosféru na tribunách. Ostatně jaký je o Spartu zájem, jsem poznal i podle fotbalu, je zkrátka ostře sledovaná.“
A ta hokejová také dlouho čekající na velký úspěch. Tušíte, kdy naposledy vládla lize?
„Přiznám se, že to jsem přesně nezjišťoval. Vím, že měla dobré roky, ale v poslední době to až na vrchol nedotáhla.“
Už je to sedm let a fanoušci pochopitelně touží po konci čekání.
„Jasně, to chápu. Bylo by samozřejmě moc pěkné dostat se do finále, a pak ho vyhrát. Ale to je ještě tak moc daleko, že o tom ani nemůžeme moc přemýšlet. Teď chceme uspět v Lize mistrů, máme postupné cíle.“
Přesto, baví vás takové výzvy? Jsou i mužstva, kde byste asi našel více klidu a menší tlak na výsledky.
„Jenže mně to takhle víc chutná. Jak říkám, už teď se těším na tu atmosféru. Doma, venku... Je mi jasné, že to bude vybičované a hlavně u soupeřů asi dostaneme co proto. Opravdu si ještě teď vzpomínám, jak jsem na Spartu chodil já v Košicích a co se tam dělo. Každý se proti ní chtěl vytáhnout. Ale proto hokej hraju, protože mám rád výzvy.“
Zážitky v KHL...
Přijal jste ji i v CSKA. Jak vzpomínáte na angažmá v jednom z nejslavnějších hokejových celků světa? Čeští fanoušci si pamatují, jak jste v play off 2013 vypoklonkoval ze čtvrtfinále Lev...
„Byla pro mě velká čest tam působit. Už když jste si sedli do kabiny... Všude byly vyvěšené portréty legend a navíc jsme mnohé z nich potkávali i na chodbách. Viktor Tichonov má pořád čestnou kancelář, na VIP tribuně se scházely velké osobnosti. Bylo úžasné tam chytat.“
Ale fanoušků na zápasy moc nechodí, že?
„Ano, v Moskvě je to s návštěvami na hokej slabší. Cítili jsme, že jsme v rámci Ruska výjimečný klub, ale ta kulisa úplně skvělá nebyla. Tady čekám, že to bude lepší.“
Jaké bylo hrát pod kapitánem Alexandrem Radulovem? Mezi mantinely dost často působí jako nezkrotný živel.
„Je opravdu jedinečná osobnost. Stejně jako ho na ledě vidíte v různých šarvátkách a potyčkách, tak ani v kabině nevydrží chvilku v klidu. Neustále obchází kolem ostatních, dloubne do vás, něco prohodí. Byla pro mě skvělá zkušenost působit s ním, protože i na tréninku dělá všechno naplno. Ale potkal jsem tam třeba i Pavla Dacjuka během výluky NHL, neuvěřitelná zkušenost.“
Do Ruska jste odcházel po letech strávených ve Švédsku, byl to po životní stránce velký skok?
„První rok v Čerepovci jsem si jenom opakoval, že to musím vydržet a nic mě nesmí překvapovat. Takže jsem se jenom hodně smál. Chodí to tam prostě trochu jinak.“
Ale vynahradí to platové podmínky, že?
„Měl jsem nabídky tam odejít už dříve, ale odhodlal jsem se až po vzniku KHL, kdy byly záruky pro hráče větší. Předtím vás ze dne na den vyhodili i bez odstupného. Později už to bylo bezpečnější, chtěl jsem si to zkusit a jsem za to rád. Radši jednou zažít, než dvakrát slyšet.“ (směje se)
... i na Slovensku
Nakonec jste v CSKA i kvůli zdravotním problémům skončil předčasně. Ale na druhou stranu jste díky tomu mohl pomoci k titulu Košicím. Srdeční záležitost?
„Přesně tak. Ve finále bylo špatné i pro něco dobré. Zaprvé jsem mohl být s manželkou u porodu své dcery, což je neopakovatelný zážitek na celý život. U syna jsem o tohle přišel, protože jsem hrál play off v Rusku. No a potom byla ta hokejová rovina, kdy jsem vlastně poprvé nastoupil jako dospělý za Košice. Jsem moc rád, že jsem jim pomohl a mohou se teď předvést i v Lize mistrů.“
Byly i úvahy o vzkříšení federální ligy, právě Košice o to hodně usilovaly. Byl byste pro?
„Myslím, že by to bylo zajímavé. Košice a dříve i Slovan by určitě extralize pomohly k oživení. Arény jsou pěkné, finanční zázemí slušné. A řekl bych, že lidé by to ocenili. Byla by to vzpomínka na ty časy minulé, ožila by vzájemná sportovní rivalita. Bralo by se to jako derby.“
Připomněl jste, že jste z Košic odcházel už jako junior do zámoří. Dlouho jste tam bojoval o šanci v NHL, ale nakonec v ní zůstal pouze na šesti zápasech.
„Všechno tam šlo podle obvyklého scénáře. Byl jsem draftovaný, hrál juniorku. Pak jsem se potřeboval vytrápit na farmě, šel jsem i o stupeň nižší soutěž a nakonec se dostal do týmu Washingtonu. Rýsovala se solidní šance tam zůstat, jenže přišla roční výluka. A v ní jsem se chytil ve Švédsku, ze kterého už se mi nechtělo odcházet.“
Co jste si z nejslavnější ligy světa odnesl za nejhezčí vzpomínku?
„Vítězství v Detroitu. První start jsem si připsal za poslední třetinu, kdy jsem střídal Olafa Kölziga. Pak jsem nastoupil proti Red Wings od začátku a vyhráli jsme 4:1. To bylo skvělé. Měl jsem později ještě nějaké možnosti se o NHL porvat, ale nikdy to nebylo úplně konkrétní.“
Ještě z farmy jste se v roce 2002 dostal na šampionát, který Slovensko vyhrálo.
„Byli jsme tam gólmanská dvojka s Jankom Lašákem jako strašně mladí kluci. Ale měli jsme štěstí, že kolem nás tehdy ještě bylo ohromně silné mužstvo a vyvážilo tu naši tehdejší nevyzrálost v brance. Být v národním mužstvu je samozřejmě vždycky čest a ty medaile vybojované v obrovské konkurenci byly úžasný bonus. Parádní byla pak především přijetí na Slovensku a radost všech lidí doma.“
Jak tehdy starší hráči vnímali rivalitu s Českem?
„Hlavně ze začátku se Slováci po rozpadu federace chtěli hodně vytáhnout, prožívali to. Cítili jsme křivdu, že Češi zůstali v A-skupině a my museli až do céčka. Asi nám to škodilo, především v začátcích zápasů jsme byli moc přemotivovaní. Teď už to ochladlo a je to takové klasické derby, které jsme už i párkrát vyhráli.“ (usmívá se)
Je pro vás velká motivace dostat se do týmu pro české mistrovství? Dá se očekávat, že Ostrava opět bude plná vašich krajanů.
„V roce 2004 jsem se kvůli povinnostem v zámoří připojil až po přesunu do Prahy. A celou dobu od kluků slyšel, jak to bylo ve vítkovické hale úžasné a báječné. Moc rád bych to zažil na vlastní kůži a pomohl vybojovat úspěch i pro našeho trenéra Vladimíra Vůjtka, který nám hodně pomohl a určitě to pro něj bude také hodně emotivní stát doma na střídačce Slovenska.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
