Olesz po debaklu: Čekali jsme, až zmizí kouř a začneme být vidět | iSport.cz
Richard Šíma
3. října 2014 • 22:22

Olesz po debaklu: Čekali jsme, až zmizí kouř a začneme být vidět

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Síly jsem nabíral v karanténě, chci se trenérům ukázat, říká Souček
KARLOS SHOW: Vémola a legendy fotbalu. Klobása, limonáda a šlo se hrát
VŠECHNA VIDEA ZDE

Po pauze zaviněné bolestivým zánětem dásní se vrátil do týmu a Vítkovice s ním měly být v Olomouci ještě silnější. Jenže ani přítomnost útočníka Rostislava Olesze neodvrátila debakl, který Ostravané na Hané utržili. Prohráli 1:9 a po celý zápas domácím naprosto nestačili.



Čím si takový debakl a výkon, který jste podali, vysvětlujete?
„Kdo to viděl, ten to viděl. Byli jsme v důraze, nasazení, bojovnosti nebo proměňování šancí tak asi o týden za Olomoucí. A můžete k tomu, co jsem vyjmenoval, přidat cokoliv dalšího, co vás napadne.“

Ten rozdíl v nasazení byl už v první třetině tak evidentní, že se zdálo nemožné, že budete v tomto výkonu pokračovat i po první pauze. A ono začalo být z vašeho pohledu ještě hůř…
„Já nevím, na co jsme čekali. Asi na to, až zmizí ten kouř z dýmovnice, která se objevila na ledě. A na to, že po zmizení toho kouře se na ledě konečně objevíme i my a začneme být vidět. Přiznám se, že nevím, jak jinak to, co se stalo, ještě trochu zlehčit.“

Budiž světlo. Na led v Olomouci dopadla při zápase s Vítkovicemi světlice

Na led v Olomouci dopadla světlice.Na led v Olomouci dopadla světlice.Foto ČTK

Mohly se na vašem výkonu v Olomouci podepsat dvě předchozí smolné prohry, zejména ta úterní na Slavii?
„Určité rozladění je teď na mužstvu patrné. Ale tohleto? My místy nevěděli nejen to, kde je puk a soupeř, my nevěděli, kde jsme my. Nic nefungovalo. Střelba byla hrozná. Založení útoku špatné. Prostě nešlo nic. Můžeme se bavit o tom, že jsme před utkáním v Olomouci dva zápasy za sebou prohráli nešťastně a že se to na nás mohlo nějak podepsat. Ale každý zápas začíná od stavu 0:0, před každým má každý z nás nějaké úkoly. A když je neplníme, počínaje mnou přes ostatní kluky, tak se to nabalí a vznikne z toho, co z toho vzniklo.“

Olomouc hraje své domácí zápasy s obrovským nasazením. Jakoby vás to zaskočilo…
„Nezaskočilo, my jsme to věděli. Trenéři nás na to upozorňovali, my jsme to věděli. Ale i přesto jsme byli týden za nimi. Teď můžeme být rádi, že to máme z Olomouce hodinu domů a že to není, jako když jel Zlín z Litvínova…“

Po první třetině byl stav z vašeho pohledu 1:3. To ještě nebyla beznadějná situace. O čem byla v kabině řeč? Kromě toho, že je nutné přidat v důrazu a bruslení, což bylo zjevné.
„Byla řeč právě o tom, co jste řekl. Pokud nejste se soupeřem alespoň vyrovnaný, pokud jde o bojovnost a nasazení, tak nějakým talentem, umem nebo hokejovou krásou ten zápas nevyhrajete.“

Na co jste myslel, když ve druhé třetině začal padat do vaší branky gól za gólem a do konce utkání chyběla ještě více než třetina?
„No, na co… Na to, ať to konečně taky začne padat do jejich branky. Člověk musí i v takové situaci zatnout zuby a odevzdat maximum. Nebylo se ale čeho chytit, od čeho se odrazit. Vždyť my měli na hokejce puk a za okamžik jsme ho měli ve vlastní brance. Ještě můžeme být rádi, že to neskončilo desítkou.“

Debakl z Olomouce byl třetí vítkovickou prohrou v řadě. Nemáte obavu, že po takové ráně bude opravdu těžké se zvednout a začít zase vyhrávat?
„Těžké to bude. Ale nám nic jiného nezbývá.“  



Vstoupit do diskuse
0
52. kolo
Články odjinud


Články odjinud