Na někoho se blbě podívám a jdu sedět, zlobí se veterán Ručinský
Ve svých 43 letech zažívá dosud nepoznané. Ač nerad, veterán Martin Ručinský se za pochodu seznamuje s pojetím hokeje, jež ostře kontrastuje s jeho celoživotními návyky. „Stává se z něj basketbal,“ naráží uznávaná kapacita na náhlý přísnější metr pruhovaných policistů.
Být v neděli v Plzni na tribuně jako divák, možná by do konce prodlužovaného dramatu nevydržel (6:5p pro domácí). Martinu Ručinskému vadí způsob, jakým se z hokeje odškrabává jeho DNA. „Nikdo neví, co teď děláme za sport,“ štve trojnásobného mistra světa a člena naganské party v rozhovoru pro Sport.
Jaký dojem na vás dělá nové vidění pravidel zdejšími sudími?
„Nevidím v tom absolutně žádný trend. A nejsem sám. Je to spíš basketbal než hokej. Stačí se na někoho blbě podívat a jsou z toho dvě minuty. Hra ztrácí na tempu, pět na pět skoro nevidíte, pořád samé přesilovky, oslabení. V Plzni jsme hráli snad třikrát ve třech za jednu třetinu. Mně se to nezdá. Z hokeje se vytrácí to gró, děláme z něj bezkontaktní sport. Sice padlo hodně gólů, ale fanoušci z toho asi neměli úplně nejlepší dojem. My hráči určitě ne.“
V českém hokeji ukotvil názor, že je třeba takto pískat, aby hráči neměli problémy na mezinárodní scéně. Berete tenhle argument a jde se po cestě, která potíže reprezentantů na šampionátech odstraní?
„Já s tím názorem souhlasím. Jsem pro, ať se pískají sekery, hákování, každý faul holí. Ale to přeci neznamená, že z hokeje zmizí jeho identita. Tvrdost, hra tělem. To hokeji musí zůstat. Došlo to tak daleko, že se dnes hráči bojí na soupeře sáhnout, protože z toho bývají hned dvě minuty. V neděli to dopadlo tak, že rozhodčí pískali nesmysly na obě strany.“
Ať už je trend jakýkoli, zásadní je, aby se dodržoval, a to všude. Věříte, že toho zdejší sudí budou schopni?
„Zkušenosti mám takové, že každý zápas je to trochu jinak. V řízení utkání nevidím konzistenci. A nejen tehdy, když jdete z jednoho do druhého. Kolikrát se ten metr mění během duelu. Hráči pak nevědí, co si mohou dovolit. Přijde mi, že to nemá hlavu a patu.“
Stalo se vám osobně, že zákrok, který vám prošel, byl za chvíli označen za faul?
„Spíš je to tak, že si teď dávám extrémní pozor, abych rozhodčímu nedal sebemenší záminku k vyloučení. Ale když zůstanu u nedělního mače, nejen já jsem se často divil, za co se chodí ven. Za zákroky, kterých najdete v zápase stovku. Jenže odpíská se jich tak dvacet. A je v tom hned guláš, nehledě na kompenzování.“
Nabádají vás trenéři, abyste raději ubrali plyn?
„To si teď v extralize říká každý. Bacha na zákroky hokejkou. V nejlepším případě ji nechávat pořád na ledě, abychom nedávali rozhodčím vůbec šanci vyhazovat nás.“
Což je samozřejmě složitější a nejde to ze dne na den...
„Přesně tak. Souboje se odehrávají ve vteřině, jednáte instinktivně, tak, jak jste se v životě naučili.“
Litvínovu jako známému ofenzivnímu týmu by přísnější dohled arbitrů měl vyhovovat, proč tomu tak není?
„Teoreticky asi ano, ale na trestnou zatím chodíme hlavně my, to je fakt. Musíme se přizpůsobit, nic jiného nám nezbývá. V Plzni od nás některé fauly určitě byly, řada trestů však přijít neměla. Stejně jako na plzeňské straně.“
V čem se to doma dělá jinak než v NHL, kde si před pár lety pochvalovali striktní postihování faulů holí?
„Pamatuju si, jak si to každý pochvaloval. Samozřejmě, že i tam to ze začátku byla strašná změna, hráči na to nebyli zvyklí. Ale rozdíl vidím v tom, že tam hráči věděli, do čeho jdou.“
Lepší komunikací uvnitř ligy?
„Ano. Do kabiny každého týmu před sezonou přijel rozhodčí a dopodrobna všem vysvětlil, co se bude a co nebude pískat. Co je povolené a co už ne. Všechno jsme viděli na videu a každý věděl, co se bude na ledě dít. Časem jsme si všichni zvykli. A hlavně, všichni rozhodčí do jednoho drželi jednotný metr. A zápas co zápas. Neustoupili.“
Co víte tady z oficiálních kruhů?
„Vím, že přišel jakýsi mail na klub s pokyny, který jsme si přečetli. Podle mě by nebylo od věci, kdyby se u nás udělalo to samé co v NHL. Názorná ukázka na videu, co se smí a nesmí.“
V NHL je znát, že sudí nesnáší zákroky holí, nemají s nikým slitování. Co však podle mě umí lépe posoudit, to je hra do těla. Jak to vidíte vy?
„NHL znám a i dnes se na ni dívám. Ano, za veškeré nedovolené zákroky holí hráči pykají. A je to správně. Ale jak říkáte, zákroky tělem, dohrávání soubojů se pouští. To, co dělá hokej hokejem. U nás je to většinou tak, že někdo rozdá hit a jde sedět. Protože lidi řvou, začnou pískat, sudí zvedne ruku. Samozřejmě, že pak podobný zákrok odpíská i na druhé straně, aby to bylo vyrovnané. A je z toho hned maglajz. Zápas ztratí tempo, rozkouskuje se a není to ani ke koukání.“
Myslíte, že se Litvínov do „nových pravidel“ vejde, aniž by upustil od svého stylu hokeje?
„Musíme, nemáme na výběr. V neděli to byl zázrak, že jsme s dvěma desítkami vyloučení sebrali bod, paradoxně jsme mohli i vyhrát. Ale takhle to nepůjde dál. Počet trestů musíme výrazně snížit.“
Verva to má letos se sudími poměrně nahnuté, není na místě obava, že alergie týmu vůči některým arbitrům pocuchá vaši skvěle rozjetou sezonu?
„Tohle z hlav vytěsňujeme. Zápas v Plzni jsme si rozebrali a uzavřeli s tím, že nesmíme být příště tolik vylučovaní. Předchozí kauza (výroky kouče Hořavy a GM Kysely po zápase ve Zlíně) je za námi, uzavřela se a víc se tím nezabýváme. Řekli jsme si, co jsme po Zlínu cítili, a tím to skončilo. Z naší strany tam nyní žádná averze není, hrajeme hokej a záleží jen na nás, zda se novým věcem přizpůsobíme, nebo ne. Ale vztahujeme to na sebe, nikoli na rozhodčí.“
