Kdo se v Pardubicích vyzná? Je to šílený, diví se kapitán Čáslava
V neděli 1:5 v Liberci, v úterý 1:6 doma s Vítkovicemi. Pardubičtí hokejisté dál sjíždějí horskou dráhu roztodivných výkonů. V sezoně předvedli už všechny, jaké si dovedete představit. Od parádních představení, přes řadu průměrných, až po velice tristní vystoupení. Jako včera v rámci 35. extraligového kola.
Po výprasku v Liberci jste se chtěli doma vytáhnout před fanoušky. Co kapitán cítí po takové bídě?
„Když tohle předvedete doma, je to průser. Vítkovice byly od začátku lepší, k ničemu nás nepustily. Trochu jsme se nadechli po snížení na 1:3, měli jsme nájezd, přesilovku, kdyby tam padl gól, třeba bychom se zvedli. Ale bez bruslení to nepůjde. Stejně jsme to hráli v Liberci, předtím doma s Boleslaví (3:8), těch podobných zápasů už je víc.“
Proč jste tak slabě vstoupili do utkání? Vítkovice vás v první třetině přejely 3:0…
„Doma nemůžeme prohrávat po třetině o tři góly. A když už, tak to musí nějak vypadat. Nevím, neumím na to odpovědět.“
Přijdete mi jako tým, v němž se nejde moc vyznat. Výborné zápasy střídáte s hroznými, je to s vámi jako na horské dráze. Chápete, proč?
„Přesně takhle bych to zhodnotil taky. Jako na horské dráze. A to je samozřejmě špatně. Jeden zápas dobrej, pak dva špatný, další dobrej, příští zase špatnej. Nemáme stabilní výkonnost.“
A tu pak odnášejí gólmani. V neděli Vejmelka, v úterý Kristan po návratu z marodky…
„Já naše gólmany úplně lituju. Z naší strany je to šílený. Nejdřív v Liberci, s Vítkovicemi zase. Prohráváme i ve střelbě, soupeři si na nás za třetinu patnáctkrát vystřelí, my vypálíme jednou. Ta chyba někde je. Jenom nevíme, kde. Na videu si ukážeme všechno, co máme, všechno si řekneme, ale…“
Není to tak, že se po vydařených partiích uspokojíte?
„O tom to není, my se nemůžeme uspokojovat po jednom dobrém zápase. Dobře, kdybychom jich měli deset za sebou, pak možná. Ale ne po jednom s Kometou. Ta tady navíc neměla pět stabilních hráčů. Kdyby jo, kdo vím, jak by to vypadalo. Já největší chybu vidím v tom, že nehejbáme nohama…“
