Pohádka! Lukáš Pabiška po pěti barážích slaví s Boleslaví čtvrtfinále
V Mladé Boleslavi působí šest let a pětkrát s ní hrál extraligovou baráž. Lukáš Pabiška je z celého týmu jediný, kdo si je vytrpěl pěkně všechny. V kabině by se asi nenašel hráč, který by si přál víc se prolínačce vyhnout. Po vyřazení Plzně v předkole play off 3:1 na zápasy, zažívá euforii, která zachvátila celé město. „Je to zadostiučinění. Jsem strašně šťastnej,“ neskrýval 31letý útočník nadšení z prvního postupu Bruslařského klubu do čtvrtfinále.
Jaké to je slavit historický postup mezi osm nejlepších týmů po všech těch nervácích?
„Jsem tu šestý rok a pětkrát jsem hrál baráž. Je to pro mě zadostiučinění, i pro ten klub, jak se po pádu do první ligy dokázal nastartovat. Z první ligy zůstalo šedesát procent hráčů a na to se nabalili další kluci a je vidět, že to šlape. Od toho prosince, kdy jsme byli dole, se to strašně zvedlo.“
Máte trenéry, kteří už vyhráli extraligu. O Boleslavi se říkalo, že nemá zkušenosti, jak vás připravili na play off?
„Od té doby, co před třemi lety přišli, skládali ten tým, aby měl charakter a ti lidi si rozuměli. Teď to nese ovoce, takovou tou naší malou pohádkou, kdy nás v prosinci všichni odepisovali, že jsme zase „Barážový klub“. My jsme se v kabině strašně semkli a chtěli tohle odvrátit. To se nám povedlo a ještě k tomu jdeme do čtvrtfinále.“
Nakolik bylo důležité, že máte v kádru hráče jako David Výborný, Michal Broš, Pavel Kašpařík, kteří v play off už hodně zažili?
„Já jsem tohle nechtěl zmiňovat, ale před tím předkolem jsem na to myslel. Říkal jsem si, že máme zkušenější mužstvo a měli bychom to dotáhnout, máme vyvážené mužstvo. Plzeň, klobouk dolů, má spoustu mladých kluků, někteří mají před sebou velkou budoucnost, ale na druhou stranu, v play off rozhodují i zkušenosti a Plzeň takových neměla tolik hráčů, kteří to play off hráli a vědí, o co jde. Nám to strašně pomohlo, ta zkušenost byla na naší straně. A jsem rád, že ty prognózy se naplnily.“
Taky jste byli vnímáni jako tým, který nemá co ztratit. Brali jste to stejně tak?
„To všichni říkali, ale my v týmu jsme věřili, že to není konec, že to není tak, že nastoupíme, odehrajeme si to 0:3 a jdeme domů, skončíme sezonu s tím, že už jsme vlastně udělali úspěch. Proč na něj ještě trošku nenavázat? Je vidět, že to mužstvo to pochopilo, vzalo za správný konec a bylo to na nás hodně vidět, šli jsme do toho prostě jako tým.“
Třeba i při střídáních, kdy jste si navzájem plácali?
„Ta chemie funguje, je strašně důležité, když jeden přeje druhému. Když tyhle věci šlapou, tak naskočí ten týmový duch a nemusíte mít někdy v mužstvu samé hvězdy, ale kluky, kteří za sebou stojí, skočí za druhého do střely a to rozhoduje.“
Kdy jste to měli asi nejtěžší?
„Do Plzně jsme jeli s tím, že bychom chtěli urvat jeden zápas. Povedl se zrovna ten první. Ve druhém jsme prohrávali 0:2, což bylo frustrující, ale v kabině jsme si po první třetině říkali, že stačí dát kontaktní gól. Snížili jsme na 1:2, šest minut je nepustili ze třetiny, ale prostě tam už nic nepadlo. Doma jsme chtěli hrát zase ten důrazný hokej, aby se oni museli přizpůsobit nám, ne my jim. Do posledního utkání šel tým s takovým odhodláním, že prostě chceme a dotáhneme to. Naštěstí jsme to udělali a já jsem hrozně šťastnej.“
Jak se těšíte na Třinec, suveréna základní části?
„My se těšíme na každý zápas play off. Moc jsme jich nehráli, vždycky to byla baráž. Takže myslím, že každý v kabině má strašnou chuť hrát play off. Kvůli tomu se hokej přece hraje, aby se bojovalo o nejvyšší mety. Jsem strašně rád za celý tým, protože strašně šlape, je vidět, jak je soudržný. A v tom je naše síla.“
