Sundal rukavice, a pak udělil sparťanský útočník Petr Kumstát výchovnou lekci o čtrnáct let mladšímu a o 23 centimetrů menšímu plzeňskému sokovi Miroslavu Indrákovi. Bitku domácí dlouhán vyhrál. Zápas nikoliv. Prohru 1:2 pak přičítal i kumulaci únavy.
Jak se celá situace před rvačkou seběhla?
„Dohrál jsem ho v rohu, odjížděl a on mě zezadu sekl přes nohy. Pak mi dal první ránu, odstartoval to a už jsme se prali.“
Věřil jste, že to tým může nějak nakopnout? Prohrávali jste v tu chvíli 0:2.
„Vůbec v tom nebyl takový úmysl, vždyť já nejsem žádný rváč… I muselo být vidět, jak dlouho trvalo, než jsme to shodili a pustili se do sebe. Ale nemůžu se přeci nechat osekávat od takového mladého kluka. Překvapilo mě, že to začal, nicméně ruce do obličeje si dávat nenechám.“

Rvačku jste zvládl, ale ze zápasu jdete bez bodů. Mohl se na vás podepsat nějakým způsobem i páteční duel pod širým nebem?
„Trošku nám chyběl ten náš obvyklý drajv, který nás poslední dobou zdobil a přinášel dobré výsledky. Možná to může být poměrně nahuštěným programem, únava se trochu kumuluje. Na druhou stranu Plzeň byla velmi dobře připravená, hodně silná v osobních soubojích a do ničeho velkého nás nepouštěla.“
Pohled Miroslava Indráka |
