Nebojí se na sebe vzít zodpovědnost a věří, že tahle sezona bude stát za to. Útočník Petr Vrána (31) se po pěti letech v zahraničí vrací do extraligy jako jedna z klíčových posil Sparty do útoku. „Budou se ode mě čekat body, to vím. Jdu do toho s tím, že chci mít dobrou sezonu a vydám ze sebe všechno,“ říká v rozhovoru.
Loni měl ukrutnou smůlu na zranění. Zlomená čelist po zákeřném ataku soupeře, pak problémy s kotníkem, nakonec otřes mozku. Angažmá ve švédském Brynäs nedopadlo podle představ, i proto se útočník Petr Vrána rozhodl vrátit domů. Kývl na nabídku Sparty, která v jeho schopnosti hodně věří. On sám zodpovědnost přijímá a říká: „Vím, že hokej hrát umím. Hlavně chci být zdravý.“
Zajímalo se o vás více klubů, proč jste se nakonec rozhodl pro Spartu?
„Sparta je velkoklub, který znají všude ve světě. Když má taková organizace zájem, je to velká věc a pro mě jednoznačné rozhodnutí. A druhá věc je, že máme s ženou v Praze vybudované zázemí ještě z dob, kdy jsem hrál ve Lvu. Manželka je Kanaďanka, pro ni je to v Praze všechno jednodušší. Na rodinu jsem dal, za ty roky jsme toho procestovali hodně a bylo to pro ni náročné. Navíc se nám narodil kluk, má rok.“
Jak moc vám vrtala hlavou nabídka z Komety Brno, kam nakonec šel váš velký kamarád Ondřej Němec?
„Kometa v tom byla od začátku, mluvil jsem s Ondrou, pak i s Liborem Zábranským. Když Sparta ještě nebyla ve hře, ří-kal jsem si, že by to bylo dobré. Pak jsem to ale probíral doma a Praha pro nás byla jednoznačné rozhodnutí. Jsem za to rád. A Ondra taky. Je skoro doma (Němec bydlí ve Vsetíně), blízko u rodiny. Jeho poslední rok v Rusku pro něj byl hodně náročný.“
Těšíte se na vzájemné souboje? Navíc zápasy Sparty s Kometou mívají pořádné grády.
„Bude to vyšperkované. Spartu moc týmů v republice rádo nemá a s Kometou to jsou velké boje. Bude to zajímavé, nás kluků se teď vracelo víc, znám jich v extralize hodně. Těším se.“
Do extraligy se vracíte po pěti letech, míříte do kádru jednoho z aspirantů na titul. S čím do toho jdete?
„Loni jsem měl smůlu na zranění, která byla hodně nešťastná, a nedošlo k nim mou vinou. Teď chci hlavně zůstat celou sezonu zdravý. Sparta má vysoké cíle, kvalitní tým. Můžeme hrát dobrý hokej. Chci, aby mě ten hokej bavil, líbil se fanouškům a dělali jsme výsledky.
Nechtěl byste konečně taky zaútočit na titul? Jste v tom trošku smolař.
„To jsem, radši to ani nechci říkat nahlas, jinak mě žádný klub už nebude chtít. Prostě mi to zatím nevycházelo. Bylo by to pěkný.“ (usměje se)
Celkem šestkrát jste se dostal do finále, dvakrát v zámořské juniorce, dvakrát v extralize, dvakrát v KHL. Neříkáte si zpětně pořád, proč to nevyšlo?
„Těch věcí se vždycky sešlo víc. Série Lva s Magnitogorskem byla na sedm zápasů, to bylo o tom, kdo bude mít více sil a štěstí. Rok potom s Kazaní jsme to nezvládli, necítil jsem z týmu hlad a moc jsme Petrohradu nevzdorovali. V extralize jsme s Vítkovicemi překvapili už jen tím, že jsme se do finále vůbec dostali. Sfoukly nás Pardubice, které měly neskutečné mužstvo. A rok potom se stalo to stejné s Třincem. Asi jsme na to neměli. Nicméně mám na to i tak skvělé vzpomínky a zážitky. Letos finále prohrála Sparta, kluky to muselo bolet… Ale jak je teď poslouchám, taky na finále nakonec vzpomínají rádi.“
Tak můžete prokletí prolomit spolu. Sparta stejně jako vy na titul taky čeká pěkně dlouho.
„To by bylo super! Je to přání každého, když někam jde. Víme, že tady takové ambice jsou. Ale důležité je, abychom tady měli dobrou partu a hokej nás bavil.“
Při příchodu do Sparty jste prohlásil, že sem jdete, abyste táhl tým v útoku. Takže si uvědomujete, že se od vás body budou čekat i vzhledem k odchodům Daniela Přibyla nebo Jana Buchteleho?
„To budou, nic si nenalhávejme. Mám taky ale nějaké roky a můžu přinést i jiné věci. Něco jsem odehrál, jsem starší hráč a doufám, že pomůžu i mladším klukům. Spartě odešli dva velcí hráči. Neříkám, že je přicházím nahradit, ale jdu do toho s tím, že chci mít dobrou sezonu, vydám ze sebe všechno. Vím, že hokej hrát umím. Když budu zdravý.“
Loni vás zdraví trápilo. Ve švédské lize jste odehrál jen 26 zápasů. Co všechno se vám stalo?
„Měl jsem zlomenou čelist, hned ve čtvrtém zápase mě Karalahti zákeřně dohrál. Dostal za to šest zápasů. Tvrdím, že pokud zraní hráč soupeře takovým způsobem, měl by stát celou dobu, co je zraněný hráč mimo hru. Bylo to zákeřné a v jeho případě už poněkolikáté. To je k zamyšlení.“
Jak vám to udělal?
„Jeli jsme do přečíslení tři na dva, dostal jsem nahrávku za sebe, takže jsem se trošku otáčel za pukem. Byl jsem ještě bez kotouče a on mě loktem trefil na čelist. Dva a půl měsíce trvalo, než jsem se dal dohromady. A asi jsem se vrátil zbytečně brzo. Nebyl jsem přichystaný, hned ve čtvrtém zápase nato jsem si utrhl něco v kotníku. Sice to nebylo bolestivé, ale zase mě to na delší dobu zastavilo. Ke konci sezony jsem dostal ránu a menší otřes mozku. Prostě jsem si to fakt vybral. Proto doufám, že teď budu zdravý.“
Teď už je to všechno za vámi, jste v pořádku na novou sezonu?
„Necítím část obličeje. Takže trvalé následky mít asi budu. Špatně se mi mluví, proto-že se mi nehýbou rty tak jako předtím. Nebo třeba necítím při obědě, že mi teče omáčka po koutku a kluci se mi smějou. (usmívá se) Noha je ale v pohodě. Měl jsem krátkou sezonu, takže trénuju docela dlouho. Už se těším!"
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
