Výborný se loučil proti Spartě: Když je potřeba zařvat, do kabiny zajdu
Celý stadion povstal, začal tleskat a skandoval jeho jméno. David Výborný jim naposledy zamával, a pak se svými dětmi Denisou a Michalem vhodil čestné buly. Kdy jindy se rozloučit, než před soubojem Mladé Boleslavi se Spartou, tedy týmů nejbližších srdci 41leté české hokejové legendy. Až na to, že držitel pěti zlatých medailí ze světových šampionátů a v současné době sportovní manažer Bruslařského klubu toho dopředu moc nevěděl. To mělo být překvapení, žádné plakáty po městě ani inzeráty na webu. „Jeli jste náhodou kolem a přišli se podívat, jo?“ zeptal se s úsměvem.
Přepadla vás nostalgie, když jste vstupoval na led a proti sobě stála mužstva, v nichž jste nechal kus života?
„No, jestli tam něco bylo, tak to přešlo, když jsme po první třetině prohrávali 0:1 a nakonec prohráli 3:4. Před zápasem jsem věřil, že budeme minimálně bodovat.“
Jak se vám rozlučka líbila?
„Bylo to super udělané. Jsem hrozně rád, že mi to v klubu připravili, že přišla spousta lidí. Mohl jsem tu být s rodinou, děti šly se mnou na led, tak si to snad užily. Tak to bylo celou mojí kariéru, rodina tyhle věci vnímala vždycky víc, než já.“
Vy jste to tolik neprožíval?
„Právě, že na oficiality mě moc neužije, já myslel, že na to zapomenou (směje se). Ale nezapomněli a já jim za to děkuju.“
Ale nikde se moc nevytrubovalo, že se s vámi budou loučit. Žádné plakáty po městě a tak...
„Takže jste jako jeli kolem a přišli se podívat? (směje se). Ne, spousta lidí s tím měla plno práce. Mělo to být překvapení, já něco věděl dopředu, ale netušil jsem, co mě přesně čeká. Teď už ale konec kariéry nijak oslavovat nebudu. Jen si dám doma nějaké víno.“
Už byste nepokračoval, ani kdybyste se ve čtvrtfinále play off nezranil?
„Ne. Další sezonu už bych nehrál. Jen mi kvůli tomu zranění skončila sezona o měsíc dřív. Zapíchnul jsem to v březnu, rozlučka vyšla na listopad, na zápas se Spartou, aby přišlo víc lidí. A bylo to moc hezké. S Bolkou mám Spartu samozřejmě pořád v srdci. A tak to i zůstane. Snad se mi v kariéře splnilo všechno, co jsem chtěl. Byla dlouhá a doufám, že i úspěšná a jsem za to rád. Vydrželo mi zdraví a dlouhověkost.“
Ruce vás nesvrbí? Nechtěl byste někdy zase skočit na led?
„Zatím ne. Až mě to děsí. Dokonce si ani nechodím zahrát. Jediné, co dělám, že se občas někde popoběhnu a to je všechno. Ani nebruslím, jen v létě jsem občas zajel do Letňan. Teď mě to ale přestalo bavit, takže spíš chodím běhat.“
Jak se na hokej dívá shora?
„No, je jiný, než z ledu. Někdy trochu bolí oči, ale ne tolik. Sezona je zatím průměrná, naše výkony jsou někdy jako noc a den. Měli bychom občas mít dva dny a jen jednu noc. Uvidíme, jak to půjde dál.“
Nechybí někdy týmu vůdce jako vy?
„Smečka vždycky potřebuje vůdce. Máme tady pár starších hráčů a myslím, že to vezmou za správný konec a bude se jim dařit. Mužstvo se pozměnilo, noví kluci si k němu musí vybudovat vztah. Potřebovali jsme ho omladit, což se nám podařilo. Doufám, že do dalších let může jít nahoru.“
Jak se vůbec perete s novou rolí sportovního manažera?
„Naštěstí mám dobré spolupracovníky, kteří mi pomáhají. Jak Jan Tůma, tak Martin Vejvoda. Já se fakt věnuju jen áčku, hře, hodně mluvím s trenéry.“
Zasahujete do týmu? Chodíte někdy do kabiny?
„Moc mluvný nejsem, ale když je potřeba zařvat, tak tam jdu a řeknu si, co je potřeba a s nikým se o tom nebavím. Povím hráčům, co chci já a co si myslím, že potřebují slyšet.“
