Pavel Bárta
23. března 2017 • 13:53

Reichel má hokeje dost. Mluvil o konci, stěhování i pěti lidech na tréninku

Autor: Pavel Bárta
Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Spor o Kováče: kouč budoucnosti a opravdová trefa, nebo jen bublina?
Dresy repre? Neurazí, ale žádná sláva. Konečně zajímavé nápady, ale sráží je…
VŠECHNA VIDEA ZDE

Zavřel tlustou bichli, založil ji do knihovny. Prozatím, nebo navždycky? To netuší ani Robert Reichel sám. „Mám toho dost. Potřebuju si od hokeje odpočinout. Jestli na rok, na dva, na deset let... To já teď nevím,“ svěřil se iSportu olympijský vítěz a trojnásobný kapitán mistrů světa, který naposledy trénoval juniory Litvínova a před rokem vedl taky českou osmnáctku.



Před sedmi lety skončil člen zlaté generace jako hráč, teď sekl i s trénováním. Robert Reichel se dál bude chodit v Litvínově dívat na zápasy. Ale tím to pro něj hasne. Kariéra šla k ledu. „Nevím, proč se z toho dělá takové drama,“ pravil s omluvným úsměvem. S klidem se snaží přecházet i zaručené zprávy, které se kolem jeho odchodu vyrojily.

Proslýchá se, že máte dokonce v úmyslu se odstěhovat a zmizet do ciziny. Je to pravda?
„Drby. Kdyby se každý staral o to, co má. Lidi napovídají věci, že člověk zírá.“

Třeba o tom, že se chystáte do Portugalska?
(usměje se) „Jasně. Ale jestli budu bydlet někde v cizině... Kdybych chtěl, mohl jsem to udělat už dávno a pracovat jinde. Nebo kdybych si někde chtěl pořídit barák, tak si ho prostě koupím. Třeba u moře a budu tam žít do osmdesáti. Ale řeči, které kolují, kolikrát nechápu. Lidi se na to ptají a já nevím proč.“

A co takhle nějaký hokejovější stát? Třeba Kanada?
„Možností jsou mraky.“

Proč už nechcete v hokeji pokračovat?
„Věnuju se mu od šesti let, hrál jsem ho, pak jsem hned další sezonu začal dělat trenéra. Věnuju se tomu už sedmý rok. Mám toho dost. Rozhodl jsem se trošku si od hokeje odpočinout. To jsem léta nepoznal. Nevím, proč se z toho dělá takové drama.“

Nedivte se. Když po tolika letech skončí osobnost jako vy, událost to bezpochyby je. Jak tohle rozhodnutí ve vás uzrálo?
„Už v lednu jsem řekl Kamilu Havelkovi (litvínovský manažer mládeže), aby si sháněli nového trenéra, protože nechci dál pokračovat. Potřebovali místo mě trenéra s A licencí a takhle aspoň měli dost času najít nástupce, udělat nějaká přeskupení v mládeži.“

Pořád mi ale unikají důvody. Jste otrávený? Unavený? Co vám vlastně vadí?
„Jedna věc je, že jsem neměl moc volna, druhá, že dětí není moc a chybí konkurence. Není takový zájem o hokej. V juniorce se někdy stalo, že na trénink přišlo málo kluků, museli jsme improvizovat a měli problém vůbec postavit tým na zápas a podobně. Já jsem zvyklý všechno dělat naplno, ale když se vám ráno na trénink dostaví pět lidí, něco je špatně. Cítíte bezmoc. Je to náročné, náročnější, než když jsem hrál, zatrénoval si a pak šel domů. Musím sledovat videa, hledat chyby, dělat přípravu. Nakupilo se to ve mně, všechno se spojilo dohromady. Řada omluvenek, horečky a různé trapné výmluvy. I z těchhle důvodů jsem usoudil, že si potřebuju odpočinout. Jestli na rok, na dva, na deset let... To teď nevím. Možná mi ta pauza prospěje, získám trošku jiný náhled.“

Měl jste v praxi jiné zkušenosti, než jak jste si trénování původně maloval?
„Určitě. Realita byla trošku jiná, ovšem člověk se pořád učí. Kluci, kteří dneska hrají v juniorce, by měli hodně trénovat. Mají všechno, individuální tréninky, kondiční trenéry, cokoli. Mají to jednodušší. Jenže tomu nedají, co by měli. Dobře to jednou řekl Ríša Král. Pokud tam chodí jen jako do kroužku, tak to nemůže fungovat. Je to škoda hlavně pro ně, ne pro trenéry. Buď chci dělat hokej naplno, se vším všudy a nevymlouvat se na různé věci, nebo je lepší to nedělat vůbec.“

Jste z toho tedy naštvaný?
„Neházel bych všechny do jednoho pytle. Ty děti hokej třeba i nějak berou, ale rodiče v nich vidí něco jiného. Pokud se však někam chtějí posunout, jenom talent nestačí. Musí tvrdě makat, za tím si stojím. Ale naštvaný nejsem. Trénování mě obohatilo. Hlavně reprezentace, viděl jsem, kam hokej směřuje, snažil se z toho něco vzít.“

Nenarážel jste svým náročným přístupem, tím, že jste třeba příliš srovnával sám se sebou, místo, abyste třeba někdy ubral?
„Ale ti kluci musejí jít na hranu možností, aby z nich něco vyrostlo. Jako jsme šli my, od toho se odrazit. Pokud tohle nechtějí podstoupit, tak z nich hokejisti nikdy nebudou a potom je lepší věnovat se něčemu jinému. Není přece možné, aby dávali přednost jiným věcem, jako jsou plesy, a druhý den šli na zápas. Tak se hráč nechová. Nebo aby psali nesmyslné omluvenky. Tohle jsem si jako hráč nedovolil, dneska si děti myslí, že to jde skloubit. Jenže ono to nejde.“

Mountfield HK - Litvínov: Poslední gól hostů v sezoně! Karel Kubát vstřelil gól na 7:4
Video se připravuje ...

Ale tím, že odejdete, tak už vůbec nic nezměníte.
„Já vím, že ne. Ale aspoň si trošku odpočinu. Jestli odejdu, můžu odejít na celý život. Nejsem závislý na tom, že musím být někde zaměstnaný, pracovat. Všechno jsem si tvrdě vydřel. Snažil jsem se tomu vždycky dát sto procent a nikdy mě nenapadlo nepřijít na trénink. Ano, když jsem měl už jako trenér třeba sezení na svazu nebo schůzi. Ale nestalo se, že když jsem byl nemocnej, bylo mi špatně, že bych to nechal být. Vždycky jsem přišel.“

Volno jsem vlastně nikdy nezažil

Nevrtá ve vás taky zklamání, že vaše trenérská mise nebyla tak úspěšná, jak byste si přál, ať s áčkem Litvínova nebo naposledy u osmnáctky?
„V osmnáctce jsme udělali maximum, aby ten úspěch byl. Dali jsme tomu všechno, ale tohle se na mém rozhodnutí nepodepsalo. Že to nevyšlo, to se stane. S mým rozhodnutím to nemá nic společného.“

Jaký máte plán? Co budete dělat?
„Nevím, uvidíme. Budu mít víc času, práce neuteče. Zůstanu víc doma, budu chodit běhat, podívám se na zimák. A když si umanu někam zajet, tak vyrazím a nemusím se ohlížet na to, že mám ráno trénink.“

Takovou volnost jste vlastně ještě nezažil, že?
„No, právě. A možná mě to bude bavit tak, že se k hokeji nevrátím. Může se stát, že za půl roku řeknu, že budu pokračovat, třeba s mládeží. Anebo taky vůbec ne.“

Nehrozí, že vám bude scházet právě ten pravidelný režim, ráno se probudíte a nebudete vědět, kam se vrtnout?
„Myslím, že ne. Aktivně žiju i teď. Baví mě různé věci. Běhat, hrát tenis, chodit do hor. Tyhle záležitosti mě dneska nabíjejí daleko víc než cokoli jiného.“

Litvínovská střídačka v pátém utkání s Hradcem Králové
Litvínovská střídačka v pátém utkání s Hradcem Králové

Jak to bude s vaším synem Kristiánem, který mezitím vyrostl pro dospělý hokej?
„Dodělává školu, pak uvidíme, co dál. Netrénuju ho už rok a půl, je plnoletý. Jako jsem já měl v jeho letech svoji hlavu, má ji i on. Věřím, že hokej chce hrát a když bude něco řešit, určitě se o tom pobavíme. Teď měl play off, důležité je, aby si dodělal maturitu. Nic jiného mě nezajímá.“

Hokejově má našlápnuto dobře. Hrál za osmnáctku, dvacítku, předpoklady a perspektiva tam jsou. Na druhou stranu se netají, že by chtěl dělat pilota.
„Jasně. Ale tohle neřeším. Může působit v Litvínově, někde jinde, nemusí hrát vůbec a věnovat se něčemu jinému. Já v tom problém nevidím. Jestli bude hrát hokej, není vlastně tak důležité.“

Takže se nebudete chodit dívat na každý trénink jako otcové Ručinský a Šlégr?(usměje se) „Ne, to nikdy dělat nebudu.“

Prý vás taky oslovil Michal Horáček, který chce kandidovat na prezidenta republiky. Je tohle cesta pro vás?
„O něčem jsme diskutovali, ale bude se to odvíjet od toho, jak volba nakonec dopadne. Může se stát cokoli, uvidíme, co bude příští rok. Nabídl mi něco přes sport, protože toho o něm moc neví. Já o hokeji vím hodně, všechny sporty jsou dost podobné. Pokud bude potřeba, tak mu rád pomůžu.“

Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší  

Vstoupit do diskuse
0
Čtvrtfinále
Články odjinud


Články odjinud